Červencové ráno, pár dní po skončení ELLE Beauty Lounge. Z kufru jsem doma stihla vybalit tak akorát střevíčky od Chanelu a v rychlosti je vyměnit za pohodlné šaty a nevzhledné nazouváky. Stojím na letišti, na odletové tabuli hledám přestupní destinaci a říkám si, co nás za pár hodin asi čeká. Malou nápovědou mi je let z Vídně do destinace finální, plný Egypťanů, kteří jsou neklidní, bez přestání se ošívají, všelijak vrtí a mají neustálou potřebu při řeči rozhazovat rukama a něco usilovně řešit. Chci spát. Deset dní ve Varech bylo náročných a jediné, co si přeji, je ticho. Toho se mi však po následujících pět dní nedostane.
Očekávání nebalit
„Vy jedete do Egypta? To je super, all inclusive?“ ptá se mě známá poté, co sdělím cíl naší další cesty. Neví, že v mém cestovatelském slovníku pojem all inclusive zkrátka neexistuje. „Moje máma vždycky říkala, že není špinavějšího města, než je Káhira,“ říká mi další, která procestovala půl arabského světa, a tak má zcela jistě lepší porovnání než já. Tak tedy: představu odpočinku u bazénu s drinkem v ruce rychle zažeňte a vůči komentářům směřovaným na hlavní město Egypta se silně obrňte. Očekávání nechte doma, budou vám k ničemu. Káhira je totiž všechno, jen ne to, co byste od ní čekali.
Káhira, rozporuplné město
Město ležící na bájném Nilu, jehož jméno Al-Qáhira znamená „vítězná“, je domovem bezmála 22 milionů lidí. To z dvojměstí Káhira-Gíza činí v pořadí 6. nejlidnatější město na světě. Metropole sama byla založena až v 10. století n. l., ale historie místa, kde se nachází, sahá několik tisíciletí do minulosti. Příběh o faraonech a pyramidách v Gíze ale, předpokládám, znáte. Zajímavější je Káhira dnešní, v horkých měsících spalovaná ostrým sluncem a teplotami šplhajícími se nad čtyřicet stupňů. Dnešní Káhira dle slov tamní vlády nedostačuje požadavkům početného obyvatelstva, a tak se dala do budování nového města. Po řadu let staví 40 kilometrů od skutečné Káhiry Novou Káhiru. Megalomanské hlavní město v poušti prý otevře své brány na konci tohoto roku. Nové administrativní hlavní město má pojmout až šest milionů obyvatel, hlídáno bude chytrými kamerovými systémy a řízení spotřeby vodních zdrojů bude obstaráno umělou inteligencí. Zní to jako utopie? Rozhodně. Egypt si buduje image moderního státu, ale jeho obyvatelé nemají na základní obživu. Zatímco za humny roste egyptská Dubaj, nůžky se ve společnosti rozevírají víc a víc. To je zároveň doprovázeno nesvobodou vyjadřování i tisku a režimem podněcovanou nesnášenlivostí vůči LGBTQ+ lidem. Na Grindru si v Egyptě třeba musíte dávat pozor na falešné účty, za nimiž stojí policie. Mrazivé? Vskutku. George Orwella za tím však nehledejte, tohle je realita.
Červenec v zemi faraonů
My jsme však věnovali všechnu svoji pozornost ne Káhiře budoucí, ale dnešní. Nedostavěnému, živelně vznikajícímu městu, oprýskané betonové džungli, která se v červenci proměňuje v rozpálenou metropoli, ve které je každý úkryt před horkem, prachem a smogem vítaný. Proto město ožívá ve chvíli, kdy slunce zapadne za obzor. Káhira rozsvítí svá světla a vyžene lidi do ulic. Teprve večer ji okusíte v plné kráse i ošklivosti, kterou si vás podmaní.
Chcete-li číst dál a dozvědět se konkrétní tipy přínosné pro návštěvu Káhiry, neváhejte si pořídit lednové vydání ELLE. Nenechte si jej uniknout a rovnou si dopřejte třeba předplatné magazínu. Obojí si můžete objednat až do své schránky za speciální cenu a poštovným zdarma na tomto odkaze.
Zdroj: autorský článek
