Odkud pramení jasně rozpoznatelná estetika vašich modelů?
Nejsem si úplně jistá, ale myslím si, že je to spojení několika věcí. Jedou z nich je můj obdiv ke krejčovskému řemeslu a detailům. Ráda zkoumám různé techniky nebo postupy šití a poté je aplikuji na oděv třeba i jinými způsoby, než které jsou obvykle používány. Také je to určitá ženskost nebo půvab, které se snažím do oděvů dávat, a jemná barevnost. Často se inspiruji historií módy, proto může mé oděvy spojovat určitý dotek minulosti.
Kdo vás v práci i v životě nejvíce pozitivně ovlivnil?
Myslím, že to bylo určitě studium na Vysoké škole uměleckoprůmyslové pod vedením paní Liběny Rochové. Předala mi spoustu zkušeností jak už do pracovních postupů, tak do osobního života. Naučila mě přemýšlet jinak a uvažovat o oděvu novou perspektivou. Z pracovního hlediska to byla návrhářka Zuzana Kubíčková, ke které jsem chodila dlouho pomáhat do ateliéru a naučila jsem se tam spoustu provozních věcí i obdiv ke krásným látkám a oděvním detailům. A také nemohu nezmínit náš ateliér, který sdílím s Alexandrou Gnidiakovou, Tomášem Němcem a Valerií Jurčíkovou, společně se podporujeme, mnohé sdílíme, konzultujeme a tím pádem se mi pracuje mnohem lépe a na svojí práci se vždy těším.
Mají zdánlivě nepohodlné korzety z dob minulých v roce 2024 své místo? Jak s nimi pracujete, aby byly nositelné?
Určitě mají. Asi ne na denní nošení, ale určitě mezi oděvy na speciální příležitosti korzety patří. Snažím se, aby se v oděvech, které tvořím, lidé co je nosí, cítili speciálně a hlavně se sami sobě líbili. Pokud si někdo nechá ušít věc na míru, můžeme v ní vychytat různé detaily, aby se v ní ten, pro koho je oděv vytvořen, cítil v rámci možností pohodlně. Občas i ten pocit nepohodlí přidává na zážitku, který lidé chtějí. Ale i korzet se dá vytvořit tak, aby nebyl nepohodlný, například jinou volbou zapínání. Myslím si, že cestu k nositelnosti ještě také sama hledám a postupně se k ní i ve své zakázkové tvorbě propracovávám.
Zabýváte se historickými řemeslnými technikami. Jak je aplikujete na současný oděv?
Miluji krejčovské řemeslo a historické postupy mě zajímají a fascinují. Mám sklony oděvy dekorovat a učím se od zdobnosti odstoupit a nechat vyniknout třeba pouze texturu nějaké krejčovské techniky – například kostice nebo žabičkování. Mám ráda toto zpracovávání oděvu, kdy si látku sama upravuji, a to jí dává nové možnosti.
V kolekci Bodice se vydáváte na historický exkurs až do 17. století. Jaký je příběh za touto výraznou kolekcí?
U kolekce Bodice jsem se soustředila na historický oděv především z 16. a 17. století. Snažila jsem se, aby v sobě kolekce nesla aspekt minulosti, jelikož mě tato doba a její estetika velmi baví a je mi blízká. Nápad na tuto kolekci přišel s jednou knihou o ranně barokních oděvech, kde byly nafocené detaily tehdejších oděvů a popsány postupy jejich vytváření, to mě zaujalo. Inspiraci jsem čerpala ze střihových řešení, technologie šití, ozdobných i funkčních šicích technik, siluet oděvů a jejich významu v době, kdy byly oděvy nošeny. Na každém modelu z kolekce jsem představila jednu řemeslnou techniku z doby pozdní renesance a počátku baroka, byly to například techniky jako tvarovací techniky pro výrobu korzetů, řasení, perforování látky, šněrování, svazování jednotlivých kusů materiálu k sobě, tvorba vzorů, výšivka a další. Kolekci složenou z různorodých modelů jsem se snažila sjednotit barevně, tvarově i materiálově. Specifické siluety podporující ženskost, elegance, úcta k řemeslu, detaily, to jsou hesla, které jsem chtěla, aby oděvy vyjadřovaly.
Jak dlouho trvá vytvořit takový korzet v současných podmínkách? Setkala jste se při práci na svých kolekcích s něčím, co jste chtěla zrealizovat podle historických postupů či myšlenek, ale nešlo to?
Záleží na jednotlivých kouscích a náročnosti oděvu. Samotný korzet se dá ušít celkem rychle, ale hodně času poté zabere jeho začišťování nebo dekorování. Které většinou šiji ručně. Ale pokud se jedná například o korzetový top, zabere to několik dní.
Po řemeslné stránce jsem si vyzkoušela spoustu postupů a vše šlo použít i při tvorbě současných oděvů, i když je pár věcí, které jsem ještě vyzkoušet nestihla, ale určitě to v budoucnu mám v plánu. S čím občas trochu bojuji, je to, že historický oděv často působí dojmem kostýmu a je těžké se vyvarovat tomu, aby oděv poté nevypadal jako kopie historického oděvu nebo právě kostým. Hledání této rovnováhy mě ale baví, i když to často zabere spoustu času.
Na kolekci Bodice jste navázala letos kolekcí Dandizette a pozornost přesunula do 19. a 20. století. Jak jste se propracovala k inspiraci pro této kolekci? Navzdory vaší velice feminní tvorbě, na Dandizette je i něco z mužského oděvu…
Je to tak, kolekce Dandizette je inspirována životním a filozofickým stylem dandysmu, tedy obdobím z počátku 19. století. Tento směr měl svůj specifický oděvní kód, byl spojen s pečlivě vybraným a vkusným oblečením, přičemž cílem bylo vyniknout a vyjádřit svou individualitu skrze oděv. Za hlavní rysy Dandysmu jsou považovány elegance, kvalitní materiály, originalita, detaily, doplňky, péče o vzhled, sebeprezentace a určitá schopnost šokovat. Tento životní styl byl spíše spojen s pány a jejich oděvním vyjádřením. Při své rešerši jsem ale narazila i na dámské skupiny, které v té době existovaly a ty mě zaujaly ještě více. Quaintrelle neboli Dandizette byly dámské skupiny spojené se směrem Dandysmu. Tyto ženy dbaly o svůj vzhled, zajímaly se o nejnovější módu a doplňky všech druhů. Jejich zájem se projevoval jak v absurdní přezdobenosti, péči o sebe, ale i v libování si v šokování společnosti přejímáním pravidel Dandysmu a oblékáním se do mužských oděvů. Proto jsem se rozhodla těmto ženám kolekci věnovat. Kolekce se zabývá především otázkou rozdílnosti dámského a pánského šatníku a jejich následného propojení a kombinováním jednotlivých prvků tak vznikají zcela nové oděvy. Důležitým zdrojem inspirace byly i vycpávky a podpůrné prádlo, které mění siluetu postavy a vyzdvihuje či naopak zužuje určité části těla. Je ozvláštněna doplňky jako jsou kabelky, nákrčníky, rukavice či punčochy odkazující na pompéznost módy počátku 19. století.
Mě Dandysmus vždy fascinoval jako fenomén a chtěla jsem se o toto téma více zajímat a zjistit si o tom více podrobností. Na začátku jsem myslela, že vytvořím kolekci pánskou, ale postupem času jsem se dopracovala k této inspiraci a určité feminní prvky jsem v kolekci mohla zachovat a toto propojování dámského a pánského šatníku mi bylo velkou inspirací a vyzkoušela jsem si díky tomu spoustu věcí.
Budete se do dávné minulosti ve svých kolekcích vydávat i nadále?
Inspirace minulostí v mé tvorbě asi ještě nějakou dobu přetrvá. Je to něco, co mě zajímá a baví. I následující kolekce, kterou budu prezentovat na podzimním Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku bude inspirována obrazy z minulosti a elegancí 20.let 20. století.
