Vzpomínám si na pár let starou minikauzičku, kdy publicistka poskytující pomoc závislým upozornila influencerku, která sdílela snímek se skleničkou vína, že není úplně košer nabádat ostatní k řešení zátěžových situací tímto způsobem. Zatímco obě dámy to celkem ustály, jejich příznivci po sobě na síti metali bahno ještě dlouho… Než se začtete do následujících řádků, musím vás proto upozornit, že vkládat kočku do mikrovlnky a zapnout na plný výkon není vhodné. Nechci tím tedy říct, že rande nasucho je dogma. Postupujte, jak se vám zlíbí, ale je fajn mít víc možností.
Jako za spoustou změn ve světě seznamování stojí za masivním šířením nového trendu covidová pandemie. Jít s někým, s nímž jste na Tinderu oba dali „swipe right“, do restaurace, kde si dáte dvojku na otupení nervozity, nebylo v lockdownu možné, a tak lidem nezbývalo než vymýšlet vhodnou alternativu. Zjistili, že jít třeba do parku jen tak se procházet a povídat si nebo si zahrát nějakou venkovní hru vůbec není špatné. V našich zeměpisných šířkách ještě data sebraná nejsou, ale například ve Velké Británii 62 procent dospělých věří, že se jim za naprostého střízliva podaří navázat k potenciálnímu protějšku hlubší a upřímnější vztah, než když jim realitu zkresluje alkohol.
Mám single kamarádku Janu stejně starou, jako jsem sama, a protože vím, že ji „suchý“ trend zlákal, zjišťovala jsem, v čem že je jeho výhoda. Když my jsme začínaly randit, většina z nás našla partnera během večera, kterému jsme říkaly „jdeme ven“. Jít ven ovšem samozřejmě znamenalo jít dovnitř – třeba na koncert obskurního hudebního uskupení, v němž hráli naši spolužáci, nebo prostě jen tak do hospody. K tomuhle pár drinků tak nějak patřilo… „Jenže během pandemie, kterou jsem trávila prakticky o samotě, jsem si večer dala doma skleničku proti smutku. A druhý rok třeba spíš dvě až tři. Uvědomila jsem si, že jsem nasedla na tobogan a že by ta jízda nemusela skončit dobře. Proto jsem si po skončení všech restriktivních opatření řekla, že pokud k tomu nebudu mít vyloženě náladu a příležitost, tyhle zlepšovačky nálady minimálně během pracovního týdne vynechám. Randit jsem ale přestat nechtěla,“ popisuje mi Jana.
Když o svém rozhodnutí mluvila s dvacetiletou kolegyní z práce, ta vůbec nechápala, v čem by měl být problém. Vysvětlila Janě, že ona a její parta minimálně na prvním rande nepije, že to jde – a má to i svoje nemalé výhody. „Zkusila jsem to a zjistila jsem, že má pravdu a je to vlastně prima. Jasně, je tady skupina mužů, kteří mě, když jim řeknu, že nepůjdeme na večeři do restaurace, a navrhnu jiný, bezalkoholový program, považují za afektovanou nánu, se kterou není žádná sranda. Jenže takhle aspoň po příchodu z rande domů nemusím uvažovat, jestli to, co jsem k tomu týpkovi cítila, byl začátek něčeho slibného, nebo prostě jen radost, že jsem si měla s kým dát pár piv,“ konstatuje Jana.
Více o takzvaném "dry dating" se dočtete v tištěném vydání zářijové ELLE. Svůj výtisk si můžete objednat až do své schránky za speciální cenu a poštovným zdarma na tomto odkaze.
