Po osmi letech se zrodila lahev, na kterou se podíváte, a napadne vás, proč Finové tak dlouho otáleli s redesignem. Zeptala jsem se proto Markkua Raittinena, globálního ambasadora značky Finlandia Vodka, jak lahev vznikala a jak vodku pijí Finové.
Právě jste představili novou lahev Finlandia Vodky. Při pohledu na pět předchozích se jeví jako přirozené pokračování vývoje designu. Zaoblila tvary a zbavila se zbytečných informací. Jak se nový obal rodil?
Od roku 1970, kdy Finlandia Vodka byla poprvé uvedena pod svým názvem na trh, spolupracujeme na tvorbě obalu s nejlepšími finskými designéry a snažíme se postihnout podstatu naší vodky. Z 60 % ji tvoří voda z deset tisíc let starých ledovců, která je průzračně čistá. Voda a led, to je nekonečný příběh. Začal jej Tapio Wirkkala tvarovaným sklem, které se třpytilo jako rampouch, pokračovala společnost Hansen Associates Inc. s tzv. kovaným ledem a jejich myšlenku rozvedli návrháři Harri Koskinen a Wallace Church, kteří povrch lahve ztvárnili jako tající led. Led mění svoji podobu neustále a nová lahev zachycuje tento okamžik a zároveň informuje o svém obsahu – vodce z ledu.
Nový design lahve představujete zpravidla po sedmi osmi letech. Máte zjištěno, že se lidem po této době okouká?
Marketingové průzkumy vnímání naší vodky děláme v různých zemích světa neustále, a ačkoli ohlasy byly stále pozitivní, my jsme najednou chtěli něco nového, mít co nabídnout konzumentům i tisku a ideálně i přilákat nové zákazníky. Řešili jsme i technický problém viditelnosti lahve. Původní lahev z roku 2003 s průhlednou etiketou vypadala krásně v čistém bílém světle ve správně nasvíceném baru, ve většině ostatních lidé Finlandii hledali podle tvaru lahve nebo ji prostě nenašli. Na nových lahvích jsme proto název a logo vepsali do bílého proužku, který z lahve opticky vystupuje. A lahev je také mimořádně příjemná na dotek. Prodejce aut se vás vždy pokouší dostat do auta, abyste pocítili, jaké je uvnitř, my vám chceme dát lahev osahat. Většině lidí se její organické tvary líbí.
Oblé tvary neevokují pouze tající led…
Ano, to je možné, ale nebyl to náš záměr. (smích)
Finsko je známé svým minimalistickým designem a čistými liniemi, které najdeme téměř na všech finských produktech. Vybíráte si pro design svých lahví pouze finské návrháře?
Vypadá to tak, že? Ale design lahve není dílem jednoho člověka. Finlandia Vodka je od roku 2004 součástí společnosti Brown-Forman, která má vlastní designérské oddělení vedené Webbem Blevinsem. Ti spolupracovali s newyorským návrhářem produktů a obalů Kennethem Hirstem a finským návrhářem Harrim Koskinenem, který navrhoval již minulou lahev. Celý proces trval zhruba dva roky a výsledkem je nový tvar a návrat k původnímu logu.
A jaké jsou zatím ohlasy na novou lahev?
Někomu se líbí, někdo měl raději starou lahev… Vy jste první trh mimo Finsko, kde novinku představujeme. Česko je pro nás velmi důležitý trh, a tak si české publikum hýčkáme.
Je příjemné slyšet, že ze 120 či 130 zemí, kam Finlandii vyvážíte, jsme pro vás jedni z nejzajímavějších. Určitě kvůli vypitému množství, že?
Vodku jsme sem začali dovážet již začátkem sedmdesátých let, krátce poté, co značka ve Finsku vznikla. Od té doby jsme se, zdá se, etablovali na trhu a v současné době jsme číslo jedna v dovážených destilátech. Stejnou pozici máme i v Polsku a Rusku, tradičních vodkových zemích, a to je potřeba ocenit. Lidé také čím dál více dbají na čistotu surovin a kvalitu.
Jak pijí vodku Finové?
Ledově vychlazenou, ve velkém množství a převážně o víkendu. (smích) Všiml jsem si, že ve Finsku často přidáváme vodku do horké čokolády, tady ji pijete buď samotnou, nebo s džusem.
Jste v Praze poprvé?
Ne, vůbec ne. Do Prahy se vracím zhruba třikrát za rok. Zamiloval jsem se do ní při první služební cestě – při přecházení Karlova mostu. Od té doby jsem tu byl několikrát, ať už s Finlandií, nebo se svou přítelkyní na dovolené. Miluji staré domy, nábytek a vše okolo, občas si myslím, že jsem se měl narodit o 120 let dříve. Praha mě okouzlila svou atmosférou. Mám tu i svůj rituál. Pokaždé se jdu projít do Starého Města, posadím se na Staroměstském náměstí a vychutnám si sklenici piva Krušovice a vím, že se sem zase vrátím.
S Markkuem Raittinenem si ráda povídám. Potkali jsme se vloni za polárním kruhem na mistrovství světa barmanů Finlandia Vodka Cup a dělala jsem s ním rozhovor. On v obleku, já v džínách a tři dny starém tričku. „Nedorazil mi kufr s oblečením,“ omlouvala jsem se. Markku nehnul brvou a po roce v Praze přesně věděl, s kým mluví. Celý rozhovor jsme se smáli, Markku je velmi zábavný s jistou finskou zdrženlivostí. O Finlandii mluví s naprostým nadšením a otevřeností, klidně vám prozradí, že novou lahev chtěli i proto, aby získali nové konzumenty, nebo že opustili soutěž výrobců vodek o nejvíc trendy značku. „Rozhoduje kvalita, ne počet zorganizovaných večírků.“ Smála jsem se i druhý den při psaní článku – z druhé strany vizitky má Markku své oblíbené drinky: Cranberry Caipirosku, Lime Kokko a Mango Basil Martini s přesným poměrem ingrediencí.
