Juraji, v jakém prostředí jste vyrůstal? Co vás v dětství nebo dospívání na vaší cestě nejvíce ovlivnilo?
Narodil jsem se v osmdesátých letech v tehdejším Československu, do rodiny, kde se všechny ženy aktivně věnovaly ručním pracím. Šily, vyšívaly a zkrátka se zajímaly o vše, co souvisí s textilem. I když většina členů mé rodiny pracovala jako vědci, inženýři nebo bankovní úředníci, byly tyto ruční volnočasové aktivity v mém dětství velmi přítomné. Zanechaly ve mně hluboký otisk a pomohly vypěstovat lásku k textilu i módě.
Jak jste se dostal ke svému poněkud netradičnímu řemeslu?
Dětství strávené mezi látkami a nitěmi mě přirozeně vedlo k tomu, abych si s nimi jako dítě hrál. I když moji rodiče nebyli výtvarně aktivní, kreativitu ve mně od malička podporovali. Přihlásili mě na různé výtvarné kroužky, včetně návrhářského. Cesta k textilu a módě tak byla pro mě přirozená. Zároveň byl v naší rodině odjakživa koníčkem zahradničení, a tyto dvě vášně se u mě střídají a kombinují dodnes. Když jsem se rozhodoval, kam jít studovat, zahradničení bylo na prvním místě a móda hned za ním, ale nakonec zvítězila móda. Zahradničení zůstalo mým oblíbeným koníčkem. Cesta k textilnímu designu však nebyla přímá. Nejdříve jsem studoval módní návrhářství a brzy si uvědomil, že mě na módě baví především látka samotná – její textura, výšivka, potisk – a ne tolik střih, forma nebo silueta oděvu.
Jakou roli hrála střední škola při hledání vaší cesty?
Střední škola byla pro mě časem sebepoznání. Díky mé vyučující, slovenské výtvarnici Michaele Klimanové-Trizuljakové, jsem pochopil, že práce v módě nemusí nutně znamenat stát se módním návrhářem. Upozornila mě na to, že móda má mnoho dalších podob a možností. Nasměrovala mě správně na vysokou školu, kde jsem se zaměřil na textilní design. Od té doby byla má cesta jasná – vše do sebe logicky zapadalo a jedno navazovalo na druhé.
Kdy přišla první zakázka pro módní značku a jaká to tehdy byla?
Ještě během studia na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě jsem se zúčastnil francouzské mezinárodní soutěže pro textilní designéry, která mi umožnila absolvovat stáž ve francouzské lyonské firmě Bucol, výrobci látek pro značku Hermès. Tato stáž byla skutečně zlomovým bodem mé kariéry i osobního života, protože jsem poprvé opustil Slovensko a odjel sám do Francie jako dospělý člověk. Tento zážitek mi otevřel oči a potvrdil mi, že to, čemu se chci věnovat, je textilní design – být tím, kdo navrhuje látky. Ve firmě, která se na tuto oblast specializuje, mě hned na začátku „hodili do vody“ a svěřili mi projekty, které byly aktuálně v běhu. Jedním z úplně prvních projektů, na kterém jsem pracoval, byl potisk pro Yves Saint Laurent. Pro studenta ze Slovenska, který se náhle ocitl ve Francii a dostal takovou příležitost, to byla neskutečná pohádka a sen, který se stal realitou. V rámci této firmy jsem pak pracoval i pro další významné klienty, jako Lanvin, Dries Van Noten, Versace a jiné značky.
Žijete a tvoříte v evropském centru módního dění. Jak vás toto prostředí ovlivňuje?
Má stáž byla sice tříměsíční, vyklubal se z ní však sedmiletý pobyt v této firmě. Poté jsem jsem tři roky pracoval v Paříži pro módní dům Schiaparelli jako hlavní designér výšivek a potisků, tuto pozici vystřídaly čtyři roky v Antverpách pro Dries Van Noten v roli hlavního návrháře potisků látek. A nyní mám pět let vlastní firmu Textile Studio JS v Antverpách. Pobyt v těchto metropolích módy byl a stále je více než příjemný. Roky v Paříži byly ty nejmagičtější, protože Paříž má své kouzlo a pracovat v haute couture je krásná zkušenost. Antverpy dnes nevnímám jako módní metropoli, což mi na nich vyhovuje. Módní život v Paříži je sice vzrušující, člověk se ale velmi rychle z tohoto tempa unaví. A Antverpy nikdy nebyly mým cílem a vysněnou destinací, dnes jsou však dokonalým souladem toho, co k životu potřebuji. Jsou stále mezinárodní, velmi progresivní, ale mají výhody menšího města a geograficky jsou velmi dobře umístěné dvě hodiny od Paříže vlakem i od Amsterdamu či letecky hodinu a půl od Milána... Člověk nemusí bydlet v metropoli s velkým „M“ na to, aby stále byl součástí módy a aktivně v ní pracoval. Má práce se děje samostatně – dokážu na dálku fungovat velmi jednoduše, mám klienty v Belgii, v Česku i na Slovensku. A nepociťuji, že by má práce byla nějak ochuzena tím, že s lidmi nemohu na daném místě být. Antverpy jsou z kulturního hlediska, módní historie, značek zde působících a výstav, které tu jsou, velice inspirativní město.
Jak dlouhá je cesta od prvního návrhu po výsledný produkt? Kde nyní designy přicházejí na svět a co je pro jejich vznik zapotřebí?
Proces vzniku a tvorby je mnohem delší, než si většina lidí představuje. Móda musí pracovat s velkým předstihem, aby byly věci vyrobeny a připraveny včas před začátkem sezóny. Kolekce se tedy navrhují s několikaměsíčním až ročním předstihem. Když vezmeme v úvahu, že látky musí být hotové ještě před samotným zahájením výroby oděvů, je jasné, že látky jsou často úplně první věcí, na které se pracuje, pokud se jedná o materiály navržené na míru. Když pracuji na nějakém designu, naprosté minimum pro realizaci je šest měsíců, ale v běžné realitě trvá tento proces obvykle rok. Někdy se to však může prodloužit až na rok a půl. Je běžné, že člověk na některé projekty, které dělal před dlouhou dobou, skoro zapomene. Někdy vás klient průběžně informuje o tom, jak se projekt vyvíjí, ale často uvidíte výsledek až v momentě, kdy ho odhalí veřejnost – třeba na přehlídce nebo v obchodě. Každý projekt má svůj jedinečný časový plán a všechno se navzájem překrývá, což je náročné sledovat. Někdy vás potká příjemné překvapení, ale jindy zjistíte, že látky, na kterých jste pracovali rok a půl, nakonec nebyly použity. Takové situace samozřejmě zamrzí, ale člověk se s tím musí smířit, jinak by to bylo velmi těžké. Každý textilní designér pracuje jinak. Já si velmi cením klasického „old-school“ vzdělání, které jsem získal a které zahrnovalo používání ručních technik, kreslení, malování, fotografování a skenování. Rád ve své tvorbě tyto techniky stále používám, přestože dnešní technologie jsou velmi pokročilé a také je hojně využívám. Baví mě kombinovat analogový přístup s digitálním a z obou těchto světů si beru to nejlepší – využívám, co je v daném okamžiku nejefektivnější, ať už časově, nebo esteticky.
S jakou nejzajímavější zakázkou jste se kdy setkal?
Překvapivě to nebude zakázka, která souvisí s módou. Navzdory tomu, že pracuji s rozličnými návrháři, v konečném důsledku je proces navrhování velmi podobný. Konečným produktem je vždy „pouze látka“. Projekty, které nesouvisí s textilem, jsou pro mě příjemným oživením. Vyzkoušel jsem si design na porcelán, na potisk auta či design tapet... Tyto projekty spadají do kategorie takzvaného povrchového designéra. Je to zábavné – musím se vždy naučit něco nového. Například při tvorbě designu na porcelán jsem se vydal do výrobny v Portugalsku, kde jsem mohl nahlédnout pod ruce řemeslníků a ptát se na všemožné otázky s porcelánem spojené.
Setkal jste se někdy se skutečností, že požadovaný potisk nebylo možné vytvořit?
Z estetického hlediska je možné asi vše. Většinou narážíme na problém rozpočtu. Realizovatelné je vše. Ale vždy to něco stojí. A některé věci jsou realizovatelné v průmyslovém měřítku, to znamená, že musíte objednat stovky či tisíce metrů, protože jinak jsou náklady na malý objem příliš vysoké. Nesetkávám se tedy s bariérami v designu látek, ale v jejich realizaci. Textil je o nalézání nejlepšího možného řešení v požadovaném budgetu, které dosáhne uspokojivého výsledku pro obě strany.
Co vás inspirovalo k vytvoření látek, ze kterých jsou tři modely z kolekce Radky Sirkové?
Jednalo se v první řadě o spolupráci s L'Oréal Paris a inspiraci jsem čerpal z řady Bright Reveal. Pro mě je to jeden z těch zajímavějších projektů – inspirace pocházela z oblasti, kterou bych za běžných okolností neprozkoumal. Inspirovat se kosmetikou pro mě bylo zcela nové.
Jaký postup jste zvolil při jejich realizaci?
Použil jsem své ručně malované textilní techniky, které zahrnovaly experimentální práci s barvami. Do nich jsem přímo přimíchal samotnou kosmetiku. Barvy pak díky reakci s kosmetikou měnily své chování oproti běžnému stavu, což vytvořilo prostor pro metodu pokus-omyl se specifickými odstíny. Malby, které vznikly touto autorskou technikou, byly naskenovány a poté digitálně zpracovány v Itálii u jednoho z nejlepších výrobců zaměřených na eco-friendly a eco-responsible materiály. Výsledkem je kolekce látek, které zachycují hru světla a stínu a evokují rozjasňující efekt, charakteristický pro produkt Bright Reveal.
Jak spolupráce probíhala?
Spolupráce pro mě byla netradiční. Obvykle kreativní proces designu látek probíhá při otevřeném dialogu mezi mnou a návrhářem nebo módní značkou. Tentokrát jsem látku navrhl pro L'Oréal Paris, aniž bych věděl, že bude později použita v debutové kolekci Radky Sirkové. Svým způsobem to bylo osvobozující – když tvoříte látku pro konkrétní značku, obvykle berete v úvahu její estetiku. V tomto případě jsem měl volnost. Bylo osvěžující vidět látku v novém kontextu. Když látku navrhujete, často si představujete, jak by mohla vypadat v konečném modelu. Radka mě mile překvapila svým jedinečným přístupem k látce a způsobem, jak ji zakomponovala.
Co máte v plánu nyní?
Pracuji obvykle na několika projektech současně, které se někdy vzájemně prolínají. Nedávno jsem se vrátil z Prahy, kde externě vedu workshop na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. To je v mém profesním životě poměrně nový směr – vyučuji na vysokých školách stále častěji a nacházím v tom novou energii a inspiraci. Dále se věnuji zakázkám pro módní značky. Nemohu prozradit, na čem přesně nyní pracuji, ale věřím, že o těchto projektech ještě do konce roku uslyšíte.
