Kdy jste zjistila, že házená bude vaší sportovní disciplínou?
Mé začátky byly prosté. Jsem z Kynžvartu, a v našem malém městě nebylo možné dělat žádný jiný sport než právě házenou. Pro mé rodiče to byla jasná volba. Začala jsem hrát v pěti letech a od samého začátku jsme já i moji rodiče věděli, že je to sport pro mě. Nikdy jsem neměla touhu zkoušet něco jiného.
Napadlo vás na začátku, že byste se snad mohla házené věnovat na profesionální úrovni?
Dříve jsem házenou brala jako jakýsi koníček, volnočasovou aktivitu. Nevěděla jsem tehdy, že by se snad mohla stát mou disciplínou, které bych se mohla věnovat naplno. S postupem věku a s pozvánkami do reprezentace jsem si uvědomila, že bych se jí chtěla třeba i živit.
Jaké jsou nejtěžší výzvy, kterým jako sportovkyně čelíte?
Nejtěžší je zřejmě hledání rovnováhy mezi sportem, školou, rodinou a volným časem. Na konci dne vám moc volného času nezbývá. Těžké jsou také chvíle, kdy na tom nejsem psychicky dobře a cítím se hodně ve stresu. Ta psychická stránka sportu je někdy opravdu náročná.
Jaké rituály nebo přípravy máte před důležitými zápasy? Je něco, co je pro vaši disciplínu specifického?
Den před zápasem si dopřávám čas jen pro sebe. V den zápasu si musím dát ráno kávu, pak třeba dort, ale ta příprava spočívá i ve správně zavázaných tkaničkách u bot! (smích) Jsou to drobnosti, které mě drží v duševní pohodě. A mám i talismany pro štěstí, ty si vždy beru s sebou.
Je v házené prostor pro beauty rituály? Líčíte se na zápasy například vy nebo vaše kolegyně?
Ano, já i mé kolegyně se – ač decentně – před zápasy líčíme. Házená je náročný sport a výrazný make-up se pro ni nehodí. Ale vzájemně si například češeme vlasy nebo se lehce zkrášlujeme.
Je nějaká meta, které byste chtěla v životě dosáhnout?
Být šťastná a spokojená a když mi bude přáno, tak se házenou ještě nějakou chvíli živit.
Co pro vás znamená Beauty in Motion?
Přirozenost ve spojení s emocemi.
