Celý kurz vedou sympatické trenérky a trenéři ve velmi přátelském duchu s důrazem na učení se „jak na to“ – naučíte se správnou techniku běhu od dýchání až po došlap, jak se protahovat a regenerovat, získáte i tréninkový plán „na doma“. Začíná se pomalu a postupně, u začátečnic v kurzu „Nauč se uběhnout 5km“ chůze střídá krátké úseky běhu, hodně se vysvětluje a dělají se běžecká cvičení, postupem času si běžkyně vybudují kondici a po závěrečné 10.hodině ani neví jak a uběhnou v kuse svých prvních 5 km nebo víc u pokročilých kurzů. A nejen v létě v době dovolených oceníte i možnosti náhrad hodin v dalších probíhajících kurzech.
O své běžecké začátky se podělila Martina z Brna. Nechte se inspirovat a vyberte si svůj letní kurz na www.jdubehat.cz - startují už od června v Praze, Brně a Ostravě.
„Ano, jsem ten typ, který vždycky obdivoval běžce, kteří se dokáží hecnout a jdou běhat 5, 10, 15, 20 a víc kilometrů. Strašně se mi to líbilo, ale sama jsem se k podobným výkonům nedokázala propracovat ani po několika pokusech. Vždycky mě odradil fakt, že nic neuběhnu. Prostě donutit se, překonat svou lenost a obléknout se, vyjít ven do nějakého parku a tam po několika minutách pomalého běhu pocítit ono známé píchání v boku, neschopnost se nadechnout nebo křeč v lýtku. Když to byl jeden z těch „lepších“ běhů, tak se všechny tyto hrůzy projevily naráz a navíc mě ještě předběhl chodec. Naštvaná na sebe samou, o co se to snažím, jsem se pak doploužila domů a ještě 3 dny poté na svých svalech cítila následky tohoto rozmaru.
Pak jsem potkala svého přítele-běžce a říkala si, jak je to úžasné, že běhá, jak mu to závidím, jak bych to taky chtěla umět jen tak si plout parkem bez sípání. Dokonce jsem se s přítelem vsadila, že těch 5 km prostě uběhnu.
Ale ani sázka mě nenakopla k tomu, začít opravdu s vervou makat a hlavně běhat pravidelně. Sotva jsem se rozeběhla, už jsem nedokázala z hlavy vyhnat myšlenku na to, jak moc se mi nechce a kdy už zastavím. Spíš jsem se doživotně smiřovala s možností, že běh prostě není nic pro mě a tu sázku holt prohraju i bez projevu aspoň minimální snahy.
Tou dobou si ke mně na facebooku našla cestu zmínka o běžeckých kurzech JDU BĚHAT a řekla jsem si, že tohle je poslední šance, kterou běhu dám (nebo ji dal on mně?). Pro mě jako neskutečnou běžeckou lemru totiž kurz pro začátečnice splňuje všechny mé motivační předpoklady:
- je pravidelně každý týden a to dokonce v normálním popracovním čase
- koná se v parku blízko mé práce, takže neztrácím čas přejezdy
- je skupinový (samé ženy), takže mi nedovolí kňourat, že už se mi nechce běžet
- vede zkušená lektorka, která hlídá náš styl a dokáže vyhecovat
- začíná opravdu pozvolna indiánským během (střídání běhu a schůzí), který postupně ubírá na procházce a přidává na běhu
- a je placený, takže to na mě působí jako permanentka, kterou prostě musím vychodit
Po 5 lekcích už to vypadá, že mě běh opravdu chytnul. Nejenže chodím na pravidelné tréninky v kurzu, ale sama se dokonce donutím vyběhnout i v týdnu. Přemýšlím o běžeckých botách jako ideálním dárku k mým narozeninám. S kamarádkou u kafe už neprobíráme chlapy, ale tepovku a běžeckou abecedu. Mám radost z toho, že už tolik nefuním do kopce nebo schodů, že už dokážu běžet i půl hodiny v kuse bez pocitu kolapsu na každém kroku a taky z vyhlídky, že by to v létě v plavkách nemusela být taková tragédie.
Takže sice to občas bolí, ale stojí to za to! A já tu sázku nakonec přece jen vyhraju!“
Martina, Brno, kurz Nauč se uběhnout 5 km
Jestli vás příběh inspiroval, naplánujte si své běžecké léto na www.jdubehat.cz! :)
Tip: Pokud k běhání přesvědčíte i kamarádku, budete mít kurz obě dvě levnější.
