Moniko, jste Etiquette trainer. Co vše si pod tímto pojmem můžeme představit, jaká je běžná náplň vaší práce?
Zabývám se výukou pravidel společenského chování, která jsou klíčová pro úspěšnou komunikaci a interakci v různých společenských a profesních situacích. Zaměřuji se nejčastěji na etiketu v západních zemích, kterou učím na Blízkém východě. Jedná se nejčastěji o etiketu stolování, pracovní etiketu nebo stále oblíbenější „čaj o páté“.
Co vás k zájmu o etiketu přivedlo a kde jste se rozhodla ji studovat?
V dětství jsem dostávala knížky o etiketě, ale opravdu silný zájem se prohloubil v průběhu studií, kde jsme si mohli zapsat jako volitelný předmět společenské chování. Vždy jsem ráda cestovala, učila se jazyky a zajímala se o jiné kultury, proto jsem se k této práci přirozeně dostala.
Jak myslíte, že si Češi stojí v otázce etikety? Čím by se dle vás mohli inspirovat u jiných kultur?
Češi si v oblasti etikety vedou dobře, zejména pokud jde o každodenní slušnost a základní projevy zdvořilosti, jako je podávání ruky, zdravení nebo formy oslovení. Lidé jsou obecně přátelští a vstřícní, což je skvělý základ. Češi mají také dobrou pracovní kulturu, ale v některých ohledech by mohli posílit svou profesionalitu, zejména v oblasti obchodu a formální komunikace. Západní kultura nabízí inspiraci v tom, jak precizně formulovat emaily, vést profesionální schůzky nebo dodržovat formální styl oblékání pro různé příležitosti.
Jak probíhá váš běžný pracovní den?
Ráda začínám o den dříve organizací a plánováním. Projdu si kalendář a emaily, abych zkontrolovala schůzky, tréninky a úkoly, které mě čekají. Pak záleží, jestli mám individuální/skupinové a online či osobní konzultace. U online schůzek se vždy ujistím, že mám správné časové pásmo, pokud právě cestuji. Když mám čas mezi schůzkami, věnuji ho sledování trendů v oblasti etikety, protože tento obor se také neustále vyvíjí.
Napsala jste knihu Tajemství etikety. Komu je kniha určena a co si z ní může odnést?
Knihu jsem zamýšlela pro slečny, které začínají s etiketou. Myslím, že pokud máte ve svém okolí mladou slečnu, která je zvídavá a zajímá se o své okolí, tak by ji knížka mohla bavit. Momentálně je knížka pouze v angličtině, ale ráda bych ji přeložila i do češtiny.
Nabízíte také možnost výuky jídelní etikety pro děti. Co tato výuka obnáší a jak k ní děti obvykle přistupují?
U dětí je náročnější udržet pozornost, proto jsou jim lekce speciálně přizpůsobené a záleží také na věkové kategorii. Pracuji s dětmi, které jsou ve školním věku. Na Blízkém východě jsou rodiny, které si přejí trénink v domácím prostředí, ale pokud se jedná o etiketu stolování, tak preferuji restauraci. Děti dostávají materiály, díky kterým si můžou vše s rodiči zopakovat, a rodině zůstávám k dispozici pro jakékoli doplňující otázky.
Co je dle vás mezi lidmi největší zažitý omyl v otázce etikety?
Myslím, že samotná etiketa je občas zažitá jako něco upjatého a pouze pro dobře situované, ale etiketa je o respektu a ohleduplnosti a to je pro každého. Velmi úsměvný omyl v etiketě je například přání „bon appétit“, které se ve formálním prostředí nepoužívá a je považováno za chybu, jelikož odkazuje na proces trávení. Stejně tak, jako když si budete potřebovat odskočit na toaletu v průběhu formální večeře, tak se pouze omluvíte, ale nebudete zmiňovat slovo toaleta či cokoli podobného. Je také lehký rozdíl v etiketě pro každý den a etiketě formální.
Jste držitelkou certifikátu Master of Business Etiquette od Ladislava Špačka, který se u nás jednoznačně zasloužil o popularizaci společenské etikety. Je právě on vaším zdrojem inspirace nebo někdo jiný?
Od pana Špačka jsem si četla knížky právě jako malá a jsem moc ráda, že jsem mohla certifikát o „Business Etiquette“ získat také od něj. Jsem ráda za každého, kdo popularizuje etiketu a pan Špaček je opravdu synonymem etikety v naší zemi. Znám osobně větší množství učitelů či konzultantů etikety a všichni mě něčím inspirují. Myslím, že je skvělé, když můžeme učit naši etiketu, tradice a kulturu také osoby ze zahraničí.
Proč je z vašeho pohledu etiketa mezi lidmi důležitá a čím může společnost obohatit?
Etiketa pomáhá zlepšit dovednosti komunikace, což je klíčové v osobním i pracovním životě. Když lidé znají pravidla etikety, cítí se jistější v různých společenských situacích. Etiketa ale není jen o pravidlech, ale o vytváření respektujícího prostředí.
V jakém prostředí se cítíte nejlépe a proč?
Mám ráda prostředí, které podporuje komunikaci, vzájemnou ohleduplnost a snahu se zlepšovat. Za poslední dobu jsem se cítila velmi dobře v Japonsku. Je to fascinující země plná respektujících lidí. Úcta, pokora a vděčnost jsou v této kultuře velmi důležité. Lidé se v této zemi klaní a i klanění má svoji etiketu. Nazývá se „ojigi“ a čím více se ukloníte, tím více projevujete úctu. Velmi zde oceňuji hlubokou úctu ke starším a bylo by krásné, kdyby se tento přístup rozšířil i do dalších kultur.