Rick nikdy neměl zcela snadnou cestu, jeho první show před dvaceti lety musela být v New Yorku kvůli jedenáctému září zrušena a mezi pozorovateli jeho módy se mnohdy nacházeli i ti co mu vydatně spílali. Rick proto, dle svých vlastních slov, během pandemie čelil skutečně krizi a zpochybňování svého setrvání v módním soukolí. Více než dvacet let odrážel hukot mnoha politických a lidských protivenství, která se proti němu stavěla. Právě to ale formovalo jeho letošní triumf zkušeností a představivosti. Jeho show tak nebyla jen tak ledajakou, byla to ambiciózní, katarzní a povznášející
Taková byla i atmosféra přehlídky v pařížském Palais Tokyo. Z centrální kašny se valily oblaky bílého kouře a dvě v černém rouchu oděné ženy stojící vysoko na střeše paláce rozhazovaly do větru sušené listy jasmínu nasbírané na Rickově zahradě.
Celek měl také nádech carpe diem motta. Kouzlo hvězd starého Hollywoodu zobrazoval návrhář pomocí drapérií jakoby vyřezávaných do abstraktních tvarů. Některé stylingy připomínaly až slavnostní haute couture, umocněním některých detailů však vše zapadalo do velmi moderní mozaiky.
„Soustředím se na vytváření dobrých věcí, které mají hodnotu, které si lidé chtějí koupit a které stojí za to. Takové věci dělám, a to mě nakonec přesvědčilo,“ uzavřel Rick svou přehlídku, která byla bezpochyby jeho osobní terapií.
