Podzim je letos temný a nastoupil razantněji, než jsme doufali. Starosti má teď skoro každý a možnosti alespoň mentálního eskapismu jsou poměrně stížené. Seriál Emily in Paris, který uvádí Netflix, proto přišel v pravou dobu. Nevyžaduje od vás žádný hluboký duševní ponor, nebude vás trýznit jako Euforie nebo I Will Destroy You, což jsou počiny umělecky a společensky hodnotné, ale také poměrně náročné. Emily in Paris není nic z toho, a proto teď sklízí kritiku.
Seriál plný stereotypů?
Koho v roce 2020 ještě zajímají starosti privilegované bílé heterosexuální Američanky, která odjela kvůli kariéře do Paříže, žije jen v centru a promenuje se s Chanel kabelkami po pečlivě vypulírovaných ulicích? Odpověď zní jasně – zajímá se paradoxně spousta lidí, důkazem budiž, že jen pár dnů po uvedení se stal seriál velmi populárním po celém světě. Příběhu je vytýkáno jeho klišé – ne všichni Pařížanky jsou chladné, snobské, špatnou angličtinou hovořící a sexem posedlé entity. Ne každý obyvatel metropole nad Seinou jde místo na oběd na cigaretu. Ale i tyto stereotypy se zakládají částečně na pravdě. Bohatí Pařížané jsou velmi selektivní, dokáží působit nadřazeně a dají vám najevo, že mezi ně nikdy nezapadnete.
Kostýmy, které zamrzly v čase
Dalším bodem, který dostává v hodnoceních seriálu Emily in Paris pořádně na frak, jsou kostýmy. Stvořila je sice legenda, kostýmní výtvarnice Patricia Field, která stojí za vizuální podobou Carrie Bradshaw a jejích kamarádek, ale nyní je osmasedmdesátileté návrhářce a stylistce vytýkáno, že zamrzla v čase. Postava Emily, kterou hraje Lily Collins, totiž vypadá jako kdyby si půjčila oblečení ze seriálu Gossip Girl a snažila se o podobný styling jako Carrie v posledních řadách seriálu Sex ve městě.
Bývalá šéfredaktorka Vogue Paris Carine Roitfeld dokonce prohlásila, že styling seriálové Emily, je „úplný disaster". Jenže, Francouzi jsou na tenhle počin obecně nazlobení. Málokterý národ snese stereotypní zobrazení, které je předmětem humoru či výsměchu. Proto by se dalo říct, že pohled Carine Roitfeld na styl Emily není úplně objektivní. Disaster to totiž není, už jen díky jedinému kostýmu pro scénu, kdy jde Emily do opery na Labutí jezero. Nacházíme tam přímou referenci na Audrey Hepburn ve filmu Funny Face a působí to mile.
More is more vs. #vsechnomam
Všichni, kdo se ošívají z mnohačetných bláznivých potisků, sukýnek nad kolena s volánky, všudypřítomných opasků a kotníčkových bot na podpatku, by si měli uvědomit, že móda z roku 2010 je zpět. Tehdy jsme šíleli z trendu „více je více“. Jak ho budeme vnímat o 10 let později, kdy jsme shopaholismus vyměnili za druhý extrém, tedy, že trendy je hashtag #vsechnomam a pořizování nového oblečení je anti-trend?
Když potřebujete snít
Paleta přírodních odstínů, uniforma složená z monochromatických barev a kapsulový šatník jsou sice možná praktické, slušivé a nadčasové, ale svět momentálně potřebuje snít. Seriálová Emily in Paris tak možná balancuje svými outfity na hranici nevkusu, ale činí to s grácií a humorem. Jakýmsi protipólem Emily je její šéfová Sylvie, kterou Field oblékla do minimalistické černé, ale jedná se o modely nikoliv francouzských designérů, ale o Yohji Yamamoto a Ricka Owense.
Za zmínku stojí také styl další postavy – Pařížanky Camille, jejíž šatník Field modelovala podle múzy Caroline de Maigret. Nutno ale podotknout, že se kostýmní designérka snažila najít inspiraci mezi běžnými Pařížankami, ale když s hrůzou zjistila, že nosí teplákové soupravy a ugly-sneakers alias tenisky s masivní podrážkou, musela změnit svůj přístup.
(Ne)berte Emily vážně
Dalo by se říct, že Emily in Paris jen možná uspíšila návrat trendů, které by nás díky cyklické povaze módy stejně neminuly. Onen eklektický mix, u kterého se bez plného šatníku neobejdete, jde samozřejmě ulovit ze second-handů a vesměs potřebujete jen několik takzvaných statement pieces, kdy si vystačíte s výraznou kabelkou, opaskem a podpatky. Berte tedy Emily a její šatník jako prostor pro hru, kdy všechno nemusíme brát zatraceně vážně.
