„Kam si vezmeš ten nádherný kabát," píše mi kamarádka, když na svém Instagramu postnu růžový svrchník s balónovými rukávy z kolekce Simone Rocha pro H&M. Na hřiště, tam, kam si ty vezmeš těch patero nových šatů, co sis právě objednala, říkám si v hlavě. Obě jsme matky malých dětí, náš společenský život byl i před pandemií značně limitovaný. U nákupu některých kousků jsme věděly, že jsou na večery, které nepatří potomkům, ale našemu starému životu. Jenže, s malou přestávkou už rok chybí všechny ty vernisáže a koktejly, večírky a večeře. Dřív byla cesta do školky tou nejspolečenštější událostí dne, kdy jsem si oblékla model, který bych dříve pečlivě ladila na schůzku.
To vše se ale dalšími vládními opatřeními změnilo. Potkávat se na hřišti odpadlo, stejně jako cesta do školky. Jediné místo, kde se mohu někomu kromě nejužší rodiny ukázat, jsou video hovory. Lhala bych, kdybych ale tvrdila, že jim předchází moje pečlivá příprava, kdy mám dokonale sladěný outfit s rtěnkou. Bohužel ne všichni jsou ochotni se s mým zjevem v županu smířit, na nedávné poradě jsem musela odpovídat na dva dotazy kolegyň, jestli nejsem nemocná. Nebyla jsem, jen jsem nestihla make-up.
Většinu času se ale snažím se i na doma obléct tak, jak bych se dříve promenovala po pražských ulicích. Volím oblečení, ve kterém je mi příjemně, ale nejsou to tepláky a oversized trička. Spíš volné košile a kalhoty v pánském stylu. Můj manžel je z takového přístupu nadšen a tvrdí, že mé každodenní ladění outfitů je pro něj v karanténě povzbuzením, aby ani on na sebe nerezignoval.
Zatímco mí přátelé lékaři po službě chodí vypomáhat na covidové jednotky, já vzdychám, kam si vezmu všechny ty nové módní úlovky, které marně čekají na svou příležitost. Ale než odsoudíte mé myšlenkové pochody jako ohňostroj marnosti, nechte mě vysvětlit, jak důležitou revoluci zažíváme kvůli epidemii i v našich šatnících.
Domov může být pro ženy bezpečným útočištěm i vězením, záleží na okolnostech. Hranice mezi veřejným a soukromým se ale znatelně posunula. Nyní můžeme alespoň částečně pochopit, jak se cítí ženy v muslimské kultuře, kterým korán přikazuje na veřejnosti, aby se oblékaly „haya". Ono ctnostné zahalení ale mohou odkládat doma. Určitě už jste slyšely o obyvatelkách Saudské Arábie, které pod nikábem nosí nejen džíny, ale také třeba modely designérů těch nejzvučnějších značek.
Před třemi lety byla značka M.A.C. kritizována za to, že zveřejnila video, ve kterém radí ženám, jak se nalíčit na suhur, což je ranní jídlo během svátku ramadán. Na sociálních sítích se pak rozjela diskuze, zda je vhodné doporučovat ženám, aby se líčily na jídlo, které se jí ve velmi ranních hodinách pouze v rodinném kruhu. Jenže, většina diskutujících pocházeli z Evropy a Severní Ameriky, kteří jen nevzali v potaz, že v řadě muslimských zemí je právě první jídlo během ramadánu velkou společenskou událostí. A to i přesto, že probíhá doma, jen uvnitř rodiny.
Nyní výše popsanou situaci můžeme pochopit o dost lépe. Jako když se slavnostně oblečete ke stromečku nebo na Silvestra, ale přitom máte na nohou domácí papuče. V žádném případě vás nevyzývám, abyste se v tak složitých časech jako nyní prožíváme, snažili doma ladit outfity. Ale i domácí oslava narozenin, kde blízké uvidíte jen přes Zoom, si zaslouží, abychom sundali tepláky a umolousanou mikinu. Možná se časem dostaneme k tomu, co jsme o sobě tvrdili už dávno před pandemií. Že se oblékáme výhradně pro sebe. Lockdown prověřil, že to není tak úplně pravda. Ale čím déle trvá, tím větší máme šanci si tento zvyk osvojit.
