Čím pro tebe začíná práce na nové kolekci?
Musím mít důvod tu kolekci udělat! Protože mám sklony k lenosti. Ale v první moment musím mít nosné téma. Jakmile jej mám, mohu pracovat dál. Nedokážu oděvy dělat jen proto, že musím. Bez tématu nelze tvořit a já chci mít k tvorbě jasný impuls. A tím to vše začíná. Je to zároveň něco, co se nedá vynutit, takže jen čekáš a čekáš, čas tlačí, ale pak to přijde...
Bylo tomu tak i tentokrát?
Ano, je tomu tak i v případě této kolekce. Tím impulsem byl film Dáma na kolejích, viděla jsi ho?
Neviděla, ale vím, že před tvou přehlídkou se podívám. Tím se mimochodem zase vracíme k tvé lásce k filmu, že?
Mám to tak vždycky. Filmy mi nabídnou nový svět, do kterého si já jen zasadím své oděvy. Dobře se mi tak pracuje. Vlastně skoro vždy utíkám do světa filmu...
Bylo tomu tak i v tvých prvních kolekcích, v těch barevných a futuristických?
Ano, i v případě kolekcí 2053 a ID tomu tak bylo. Tehdy jsme začali tvořit s Matejem Vojtušem a chtěli jsme najít společnou estetiku. A tu ztělesňoval film Blade Runner. Matej chtěl vycházet z budoucnosti, což mi bylo taky dost blízké, a já se k ní dostal skrz tento film. A kolekce, která následovala poté, byla inspirována filmy Gaspara Noého. A tentokrát to bude právě Dáma na kolejích. Je to film režiséra Ladislava Rychmana z roku 1966 a je neuvěřitelně esteticky propracovaný, feministicky laděný. Jiřina Bohdalová v něm hraje hlavní roli řidičky tramvaje, která jednoho dne spatří svého manžela, jak se na Malostranském náměstí líbá s jinou ženou. Ona z té tramvaje vystoupí, vezme všechno společné jmění, v Módních závodech nakoupí ty nejnovější modely a žije svůj nejlepší život. Je to vlastně vizuálně fantastický muzikál.
Když jsme se viděli naposledy, říkal jsi, že bys chtěl do předchozí kolekce obléknout Charlotte Gainsbourg. Komu bys přisoudil tuhle?
Myslím, že kolekce zatím nemá svou múzu. Charlotte mi mnohé usnadnila, protože v Gasparově filmu hrála a jako múza se mi nabízela. Tentokrát si z filmu vypůjčuji celkovou estetiku a celou přehlídku mám v úmyslu stylovat jako figuríny z Kotvy. Každá modelka bude stejná. Taková česká nadsázka, kterou však hodlám udržet v únosných mezích.
Tvá předchozí kolekce udělala dojem. Cítíš na svých bedrech velká očekávání české módní scény?
Cítím, určitě ano. Vždy jsem si tvořil více či méně pro sebe a užíval jsem si to. Minulá kolekce byla poměrně úspěšná, a to mě teď upřímně stresuje. Kolekce, kterou na Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku představím, je docela jiná než ta předchozí. Není tak průbojná, intenzivní, člověk se k ní musí propracovat.
Asi máš pravdu – pamatuji si, že s minulou kolekcí jsi na molo vyslal bezmála dvoumetrové modelky. Koukala jsem na ně jak na nějaký klan, do kterého chci patřit...
Přesně. A tahle kolekce je veselá a naprosto jiná.
Kam se tedy v této kolekci od digitálních potisků a rafinované temné elegance posouváme?
Bude hodně barevná a hodně odlišná, čerpá z estetiky starých českých filmů. Nebude tolik současná, je totiž plná starých těžkých materiálů, barevnost není na první pohled krásná, je v ní navíc spousta faktorů, ze kterých se stresuji a obávám se, že nebudou přijaty. Moje předchozí kolekce byly umělečtější, ta poslední hodně komerční. Tato bude balancovat někde mezi tím.
Bude nositelná?
Ano, bude! A hlavně rozebratelná. Obsahuje totiž mnoho kousků, které lze nosit pohromadě i zvlášť. Skládám věci přes sebe, dejme tomu, že jeden look tvoří kabát, límec a korzet. Vše se dá odepnout a nosit rozděleně. Když se vše rozebere, jsou z toho najednou tři samostatné kusy, které společně působí extrémně, ale samostatně fungují též. Pompéznost tentokrát dodává styling, a ne kousky samotné.
Projevuje se vlastně i tentokrát ve tvé kolekci spolupráce s kolegy?
Spolupráce s nimi tentokrát není tak intenzivní, jako tomu bylo dřív například s Matejem a tisky, nebo v předchozí kolekci, kdy brýle pro modelky vytvářel Jan Pančocha. Tentokrát mi po technologické stránce s brýlemi pomohla Hana Valtová.
A má poslední oblíbená otázka. Než ses stal návrhářem, přál sis být někým jiným?
Kdybych nebyl designérem, byl bych zubařem a pokračoval bych ve šlépějích svých rodičů a prarodičů. Ale já si řekl: NE, budu návrhářem!
Vidíš to. To já bych byla cukrářkou!
Zdroj: Autorský článek
