Šaty se závažím
Ještě v 19. století si ženy o plavkách, jak je známe dnes, nemohly nechat zdát ani v nejdivočejších snech. Ty nejodvážnější ženy, které se osmělily a chtěly se koupat, byly odkázány na neforemné dlouhé šaty s okraji zatěžkanými olůvky, aby neodhalily ani kousek jejich nahé kůže. Spolu s materiálem, kterým tehdy byla pouze vlna a bavlna, šlo o nekomfortní oděv, ve kterém byl pobyt ve vodě spíše za trest. S drobným pokrokem zahrnujícím zkrácení rukávů nebo koupací sukně ale byly plavky až do konce 19. století těžkopádné a nekomfortní.
Sportovkyně a revoluce
S dvacátým stoletím začala přicházet ke slovu ženská emancipace a ženy se začaly prosazovat ve sportu. Tehdejší plavkyně a veslařky oblékaly jednodílné pletené plavky, které stále ještě nebyly ničím, na co by bylo radost pohledět, zvláště, když se namočily a materiál nacucaný vodou ztěžknul a prověsil se. Plavkovou revoluci spustil vynález nylonu v roce 1938 a uvedení modelu bikiny v roce 1946. Ženy si tehdejší nohavičkové plavky ohrnovaly, aby si lépe opálily nohy, ale bikiny s nadšením nepřijaly. Trvalo dlouho, než se kontroverzní módní kousek stal součástí běžného plážového šatníku. Známá plavkyně a propagátorka vodních sportů, australanka Annette Kellerman dokonce prohlásila, že bikiny odhalují až příliš a téměř nikomu nelichotí: „Ukazují linii, která dělá nohu ošklivou, i u těch nejhezčích postav.“
Prádlo ne, plavky ano
Na popularizaci plavkové módy a bikin má lví podíl filmový průmysl. Bylo nemyslitelné, aby se ve filmech z 30. let ukazovalo spodní prádlo, to bylo příliš skandální. Tento morální kodex ovšem neplatil pro plavky. A tak se plavky, odhalující postavy hereček, objevovaly ve stále více filmových scénách a hnaly do kin doslova davy lidí. Druhá světová válka udělala plavkám velmi dobrou službu – muselo se šetřit vším, včetně látky. Návrháři přišli na to, že jediné možné místo, kde lze látku ubrat a vyvolat co nejmenší skandál, je oblast břicha. Muži i ženy šíleli – muži proto, že podívaná na pin-up girls v dvojdílných plavkách odlehčovala jejich válkou ztěžklým myšlenkám, ženy proto, že toužily nosit stejné modely jako herečky z Hollywoodu a hrnuly se nakupovat nejnovější plavkové trendy. Veřejné plovárny se brzy staly novými places-to-be, kde se ve velkém předváděly nejnovější modely plavkové módy.
Plavkové influencerky z filmů
A pak se objevila bohyně, která definitivně spustila plavkové šílenství. 17letá Brigitte Bardot ve francouzském filmu Manina, dívka v bikinách byla v roce 1952 první ženou, která oblékla bikiny na stříbrném plátně a proslavila nejen sama sebe, ale i titěrný plavecký kostým. Žezlo plavkových bohyň po ní převzala Marylin Monroe ve svých rudých jednodílných plavkách zdobených štrasem ve filmu Jak si vzít milionáře. A následně v roce 1962Ursula Andress, která ve svých bílých bikinách vystoupila z vln v bondovce Dr. No. Její bikiny byly dokonce prohlášeny za nejslavnější bikiny všech dob. Na jejich odkaz se pokusila navázat Hale Berry v bondovce Dnes neumírej z roku 2002, zvolila ale výraznou oranžovou.
Hříšné modely
Plavky se staly módním kouskem, ve které se začali realizovat módní návrháři. V 60. letech je návrháři jako Giorgio Armani, Calvin Klein nebo Oscar de la Renta začali prodávat jakou součást své konfekce. V roce 1964 spatřily světlo světa provokativní monokiny, dílo návrháře Rudiho Gerneicha. Měly podobu kalhotek s vysokým pasem a dvěma tenkými pásky, které šly středem mezi prsy za krk. Prsy zůstaly nahé. Ve Spojených státech tyto plavky vyvolaly skandál a modelce, která se odvážila je předvést, bylo dokonce vyhrožováno smrtí. I přesto se jich nakonec prodalo přes 3000 kusů, na plážích je ale vidět nebylo. O další historický milník se postaraly červené plavky záchranářek ze seriálu Baywatch, hlavně na Pamele Anderson.
Hi-tech po vzoru mečouna
Ale aby ve spojitosti s plavkami nebyly zmiňovány pouze odhalené křivky, plavky se do historie zapsaly i svým vlivem na sportovní výkony. V roce 2008 oblékly na olympiádě v Pekingu některé ze sportovkyň nový typ plavek nazvané LZR racer suit, který byl vyvinuty na základě pozorování nejrychlejších ryb na světě, mečounů. Ty plavkyně, které v nich závodily a měly je v délce celého těla, dosáhly mnohem lepších závodních časů. Došlo proto k upřesnění pravidel pro délku plavek na olympijských hrách – mohou být jen v délce od ramen po kolena. Paradoxně po více než sto letech nastal opačný problém. Zatímco dříve musely sportovkyně bojovat za to, aby se jim plavky zkracovaly, dnes by stály naopak o to, aby byly co nejdelší.
Zdroj: Theseemsterssofbloomsbury.co.uk, Sport.cz, Luxusnipradlo.cz, Wikipedia
