Byly doby, kdy se Paříž coby centrum světové módy dívala na designery z Hollywoodu skrz prsty. Přecejen se jednalo o kostýmy a nikoliv o „haute fashion”, kterou návrháři vyráběli na zakázku jen pro světovou elitu. Postupem času však Hollywood začal nabírat obrovské množství zámořských fanoušků – z filmů se stal obrovský byznys, představující doslova jednu velkou reklamní plochu. Diváci chtěli kouřit stejnou značku cigaret jako jejich filmoví hrdinové, ale také nosit alespoň podobné oblečení. Právě toho využila filmová studia, jež zřídila speciální butiky prodávající kopie filmových rób.
Postupem času se móda změnila. Zjednodušila a uvolnila. Umělecké řemeslo se však z rukou hollywoodských kostymérů nikdy nevytratilo. Za svou dlouhou kariéru dokázali vytvořit nespočet překrásných kusů, které zaujímají své čestné místo v muzeích a sbírkách. Čerpali z historie i své neomezené fantazie, a hrdinkám stříbrného plátna dali nesmrtelnou podobu, která ovlivnila všechny aspekty popkultury pro budoucí generace.
Edith Head
Head byla jednou z nejvýznamnějších kostýmních návrhářek dvacátého století, která oblékla herecké obsazení více jak 400 filmů. O tom vypovídá i jejich pětatřicet nominací na Oscara, z nichž vyhrála celkem osm sošek. Jedná se tak o rekord nejen v její kategorii, ale i napříč historií cen Akademie. Měla velmi blízký vztah s Alfredem Hitchcockem, s nimž spolupracovala na jedenácti filmech. Milovaly ji však i legendární herečky jako Grace Kelly nebo Audrey Hepburn – díky kostýmům je totiž vždy dokázala přetvořit na zcela jiné postavy, aniž by jim ubírala na osobitém stylu.
Byla známá tím, že během kostýmních zkoušek nosila bílý, laboratorní plášť – proto se jí říkalo „dress doctor”. Dělala to z důvodu, aby odpoutala pozornost od svého oblečení – herečky se proto mohly před zrcadlem plně soustředit na to, jak vypadá jejích kostým. Odkaz této elegantní dámy s kulatými brýlemi a krátkou ofinou byl natolik silný, že jí dokonce Pixar použil jako jednu ze svých postav. Pamatujete si animovaný hit Úžasňákovi (The Incredibles)? Postava Edny Mode, návrhářky kostýmů pro superhrdiny, je ispirována právě Edit Head.
Nejznámější práce: Funny Face, Roman Holiday, Breakfast at Tiffany's, Rear Window, Vertigo, To Catch a Thief
Milena Canonero
Kostýmy však nejsou pouze o elegantních či opulentních róbách. Některé z nich mohou mít podobu jednoduchých uniforem, a zároveň vyprávět samostatný příběh hrdinů či reflektovat podstatu jejich osobnosti – a to jak u protagonistů, tak i antagonistů. Canonero spolupracovala na mnohých filmech s legendárním režisérem Stanley Kubrickem. Navrhla kostýmy pro jeho historický film Barry Lyndon a do historie se zapsala i díky oživení Droogs z filmu Mechanický pomeranč, což byla její první práce coby kostýmní návrhářky a art directora. Když se tak rozhodovalo, kdo oblékne Dannyho parťáky, Canonero byla jasnou volbou. Svou unikátní všestrannost však předvedla i v rámci filmů Marie Antoinette a Grandhotel Budapešť. Ty vizuálně perfektně korespondovaly s barevnou atmosférou i dějem těchto snímků. Není proto divu, že za oba dostala Oscara. Celkem jich má Canonero na svém účtu čtyři.
Další známé práce: Dick Tracy, Vzpomínky na Afriku, Titus, Aféra s náhrdelníkem, Kmotr III.
Eiko Ishioka
Práce této japonské návrhářky sahá daleko za hranice kostýmů. Coby nesmírně nadaná art directorka uměla vytvořit atmosféru, v nichž hrál děj, herci i dialogy téměř druhotnou záležitost. Byla první, která rozbila ono „Drákulovské klišé” staromódního fraku a kápě, a dala vzniknout zcela nové podobě prince temnot ve filmu Francise Forda Coppoly Bram Stoker’s Dracula, za nějž získala Oscara. Propojila Západ a Východ skrze mystické návrhy plné nuancí a geniálních detailů. Právě proto jí dal Coppola ve svém filmu volnou ruku a věnoval převážnou část budgetu na kostýmy. Jeho volba se vyplatila, jelikož rudé brnění Drákuly inspirovalo od té doby módní domy jako Tom Ford nebo Area, ale dalo i vzniknout nové upírské obsesi v popkultuře. V podobném duchu se nesly i její kostýmy pro filmy Pád (The Fall) a také velmi nedoceněný snímek The Cell, v němž se objevila Jenifer Lopez po boku Vince Vaughna a Vincenta D'Onofrio. Tento film nepotřeboval ani dialogy, ani příběh – kostýmy a scénografie mluvily samy za sebe. Dokázaly vtáhnout diváka do děje lépe než 3D brýle a navodit neopakovatelnou, temnou atmosféru díky omamné fúzi morbidity a glamu.
V roce 2012 byla nominována na Oscara za snímek Sněhurka (Mirror Mirror) s Julii Roberts a Lily Colins. Ceremoniálu se však nedožila. Na její počest jejich devětasedmdesátých narozenin byl také vytvořen speciální Google Doodle.
Další významné práce: kostýmy pro Cirque du Soleil: Varekai, Broadwayský muzikál Julie Taymor Spider-Man: Turn Off the Dark, film Björk „Cocoon" a kostýmy pro turné „Hurricane” zpěvačky Grace Jones
Sandy Powell
Powell vždy dokázala bravurně manévrovat mezi realitou a imaginací. Díky svým encyklopedickým znalostem historie odívání dala vzniknout autentickým kostýmům ve snímcích jako Interview s upírem, Orlando nebo Zamilovaný Shakespeare – za nějž získala svého prvního Oscara. Svým druhým Oscarem byla oceněna za práci na snímku Letec (The Aviator), kde perfektně zachytila měnící se módu napříč dekádami minulého století, a také reinkarnovat osobní styl hollywoodských legend – Avy Gardner a Katharine Hepburn. Milovníci filmových trháků si však nejlépe budou pamatovat její kostýmy z filmu Popelka. Rozhodně nebylo jednoduchým úkolem vytvořit pohádkové kostýmy a přitom se nepoddat explicitní Disney opulenci. Vycházela tak proto z dobových siluet 19. století, přičemž látky a barvy ponechala ve velmi minimalistickém duchu. Na plesové róbě hlavní hrdinky pracovala neuvěřitelných 500 hodin, a skleněné střevíčky byly podle jejího návrhu vyrobeny z broušeného křišťálu – jen tak totiž mohly dokonale zářit.
Další významné práce: Gangy New Yorku, Carol, Královna Viktorie (Oscar), Favoritka, Mary Poppins se vrací
Colleen Atwood
Atwood je považována za jednu z nejvlivnějších kostýmních designérek od dob Edit Head. O tom vypovídá i jejích dvanáct nominací na Oscara a celkem čtyři získané sošky. Je primárně známá svou dlouholetou spoluprací s režisérem Timem Burtonem, s nimž spoluvytvořila celkem devět filmů. Ti, kteří práci Burtona znají, vědí, že vždy klade velký důraz na vizuální atmosféru, která je v jeho podání vždy unikátní. Kromě dobových kostýmů ve filmech jako Ospalá díra nebo Ed Woods však byla Atwood schopna vytvořit i futuristické brnění v minimalistickém duchu pro dystopický snímek Planeta opic. V Alence v říši divů umocnila halucinogenní efekt celého snímku, za což získala Oscara. V rámci své dlouhé a velmi plodné kariéry však spolupracovala i s mnoha jinými režiséry, stylu jejichž tvorby uměla vždy vyjít vstříc. Mezitím, co v Chicago (za nějž také získala Oscara) kostýmy pouze doplňovaly děj, ve dvou filmech Sněhurka a lovec naopak explicitně podtrhly charakter postav, v Gejše (Memoirs of Geisha) pak hrály zcela samostatnou roli.
Další významné práce: Střihoruký Edward, Mars útočí!, Mlčení jehňátek, Memoirs of Geisha (Oscar), Big Fish, Sweeny Tod, Lemony Snicket: Řada nešťastných příhod, Fantastická zvířata (Oscar)
Anthony Powell
Bratranec kostymérky Sandy Powell byl jedním z nejvýznamnějších představitelů „staré školy” – jeho kostýmy měly totiž vždy velmi broadwayský charakter až teatrálního nádechu. Na začátku své kariéry totiž působil jako divadelní scénograf, což silně ovlivnilo jeho tvorbu. Právě to se projevilo na filmu Travels with my aunt, za který získal prvního Oscara. Powell byl však stejně zručný i ve vytváření historických kostýmů vyobrazujících společenskou hierarchii, uměl rovněž perfektně pracovat s pánským střihem. Díky tomu získal nabídku na Avengers a také dva filmy Indiana Jones režiséra Stevena Spielberga. Do historie stříbrného plátna se však zapsal hlavně díky reinkarnací postavy Cruelly De Vil ze 101 dalmatinů. Ošklivou a trochu zanedbaně vypadající animovanou postavičku přetvořil na módní bohyni, jejíž kostýmy byly průsečíkem mezi nejluxusnějším haute couture a campem. V pokračování filmu dokázal také bravurně reflektovat niterný souboj dvou postav – Cluelly a Elly, kdy se Glenn Close z jeptišky à la Balenciaga měnila na své staré bláznivé já oděné do dračího fraku.
Herečka si naštěstí všechny kostýmy ponechala. Díky tomu nebyla díla Powella ztracena (vyhozena či recyklována) a jsou nyní dostupná veřejnosti v muzejních a na univerzitách – lidé tak mohou detailně studovat kusy vyrobené tímto hollywoodským géniem.
Další významné práce: Smrt na Nilu (Oscar), Tess (Oscar), Mstitelé (Avengers), Hook, My Fair Lady (pro Broadway)
Zdroj: Wikipedie Commons, Elle.com
