You can do it! Dubnové číslo ELLE, které právě držíte v rukou, je věnováno feminismu, girl power a silným a inspirativním ženám. Při této příležitosti jsme oslovili několik z nich, aby nám krátce napsaly, jak tahle témata cítí ony.
Sebeláska hraje v našich partnerských vztazích velkou roli. Neustále všude slýcháme: nemůžete milovat jiné, než budete milovat sebe… tak to je dost problém, protože aspoň moje generace a pár generací okolo jsme byly vychovávané, že nemáme zbytečně vyčnívat, jako holky se nějak moc prosazovat, ale žít přesně podle Komenského citátu, který visel na naší základní škole: „Člověk nežije pro sebe, ale pro společnost.” Bum!
Jsme služky – teda já byla – takhle nás vychovali: obskakuj svýho geroje, který byl tak laskav, že si tě vzal, buď pořád krásná, vtipná, milá, měj vždy naklizeno, navařeno, není třeba nic náročného, nějakou minutku, třeba jehněčí na divoko, viď… knedlík domácí, že jo. A než se to udělá, tak upečeš aspoň piškot, ne? Děcka ať máš vychovaný, ne že přijdu domů unavenej z práce a budou dělat binec. A večer, až přijdu z hospody, tak ať na mě v posteli čeká nažhavená sexy dračice… a já tě za to v létě vyvezu na týden do apartmánku v Chorvatsku, kde mi můžeš uvařit chobotnici.
Že je někde chyba, dojde ženám většinou u první nevěry toho znuděnýho a nezapojenýho knedly. Co teď? Proto není divu, že se ženy po nějaké době tohoto modelu manželství začnou uchylovat k ezoterice, batice a dalším vesmírným blbinám… Třeba je řešení v knize Haliny Pawlowské nebo Paula Coelha? Ne, fakt není, pokud tedy nevěříte větě z Alchymisty: „Když si budeš něco moc přát, celý vesmír se spojí, abys toho dosáhla.“ Jasný, celý vesmír třeskutě čeká, aby se mohl spojit, až si budeš moct přát, aby ten tvůj umyl nádobí.
Nikdy nepřestanu být vděčná ženám z první vlny feminismu (konec 19. a začátek 20. století), které i pro mne vybojovaly právo volit nebo studovat na univerzitě. Ve svém životě jsem se ale pak již s útlakem ze strany mužů nesetkala. Vyrostla jsem v rodině dvou lékařů, kteří si povinnosti dělili rovným dílem, a mám-li být upřímná, pokud by se v naší rodině vůbec mělo hovořit o nějakém útlaku, šel přesně opačným směrem. Během studia mne nikdo nediskriminoval, protože jsem žena, naopak – pamatuji zkoušející, u nichž být studentkou znamenalo diskriminaci pozitivní. Pracuji mnoho let jako lékařka, byla-li jsem zaměstnaná, platy se lišily především kvůli odslouženým nočním službám, ne kvůli pohlaví. A ani v privátní sféře mi pojišťovny nenabídly jinou sazbu než kolegům mužům. Ano, bylo období, kdy mě muži válcovali v komunální politice, ale stejně jako já by se asi cítil muž obklopen ženami ve sborovně školy. Jednopohlavní kolektivy k tomu mají tendenci. A proč to všechno píšu? Asi proto, že nerozumím současným radikálním feministkám a jejich nesmiřitelným bojům.
Dle mého názoru a zkušeností může v současném světě (myslím tím svět našich kulturních zvyklostí) být každý člověk tak dobrý, jak dokáže. Děti a mladí lidé se mohou rozvíjet svobodně, a narážejí-li na nějaké limity, nejsou dané jejich příslušností k rodu, ale zejména limity, které jim nastavily jejich vrozené dispozice nebo vytvořila rodina, v níž vyrostli. Muži ženy už dávno neutlačují. A skutečně silnou ženou se člověk nestane za pomoci feministických berliček nebo tak, že preventivně muže vykastruje. Silnou ženou (člověkem) se stanete především díky tomu, z čeho vzešel, čím si prošel a co dokázal.
Říká se, že toto století bude ženským stoletím. Ženy se dostávají k moci, upozorňují na skutečné problémy světa, spolurozhodují. Neznamená to však, že před námi stojí další úkol vedle péče o děti, manžela, rodiče, vedle snahy být krásná a mladá, vedle práce, ranního běhání a vyžehlených košil. Nejprve se prostě musíme na něco vykašlat, abychom pak mohly některé věci změnit. Pamatujme na to, že starat se o své děti znamená také starat se o svět, v němž budou žít. A podporujme se.
Každá jsme si dobře vědoma kvadratury kruhu mezi rodinou a prací i všech okolností, jež mohou zhatit partnerství či rodičovství, a proto bychom neměly jiné ženy hodnotit za životní styl, který si vybraly nebo který na ně zbyl. Ostatním ženám bychom měly pomoct v jejich váhání o vlastní kompetenci (ale výhradně jen tehdy, když je to pravda!). A hlavně bychom se měly naučit vnímat ostatní ženy jako pomoc a podporu, ne jako soupeřky. Neškorpit se a neubližovat si, ale pomáhat si a podporovat se navzájem.
Více čtěte v dubnovém magazínu ELLE, který si můžete nechat poslat přímo do vaší poštovní schránky s poštovným ZDARMA! Stačí kliknout ZDE. (Akce platí pouze pro ČR.)
ELLE PŘÍMO VE VAŠÍ SCHRÁNCE S POŠTOVNÝM ZDARMA
Nechcete přijít o nové číslo? Nechte si ho poslat domů. Výtisk vám doručíme až ke dveřím po celé České republice za stejnou cenu jako v obchodě, aniž byste museli platit poštovné. Stačí kliknout ZDE. (Akce platí pouze pro ČR.)
