Dejte chybě jméno
Učit se chybami je hezké rčení, ale těžko se uvádí do praxe. U jiných přesně víte, co a jak by příště měli udělat jinak. U sebe ale nejste takové objektivity schopni. Vlastně ani netušíte, co bylo špatně a co by se mělo změnit, aby to příště dopadlo lépe. Až příště zase něco dopadne tak, jak si nepřejete, zkuste si tu situaci hodit na papír. Co se stalo špatně, jak to dopadlo a hlavně – co tomu předcházelo. Když se vám podaří pojmenovat svou chybu, identifikovat ji, jste na nejlepší cestě ji už neopakovat. Protože budete vědět čeho nebo koho se máte vyvarovat.
To ne oni. To vy.
V druhém kroku je důležité si přiznat, že do chybného vzorce vás nevtahují jen ostatní. Možná vám vaše ego nedovoluje připusit, že něco děláte špatně. Že si hledáte špatné partnery, že se ve vztahu chováte nesnesitelně, že v práci opakovaně volíte špatný postup… Vy zatím zatvrzele žijete s myšlenkou, že všechno děláte správně, hledáte výmluvy a litujete se. Ano, je těžké podívat se na svůj rozklížený život nezkreslenou optikou. Přiznat si, že ne ostatní, ale vy děláte chyby a že je příště nutné to udělat jinak.
Nemějte z chyb strach
Nikdo nemá rád chyby. Skoro každý se jich bojí, protože už od dětství ví, že to, co po nich následuje, nebývá příjemné. Za chyby se platí, říká se. Ale také se říká, že se jimi učíme. Za předpokladu, že je přestaneme vnímat jako věc, které je nutné se bát. Chyby totiž nikdy z našich životů nezmizí. Budou se objevovat jako schody a je na nás, jestli je budeme vnímat jako překážky, o které zakopneme a vrátíme se o kus níže, nebo jestli zabereme a vystoupíme po nich zase o něco výš. Je dobré z chyb nedělat konec světa, ale zároveň je ani nebagatelizovat. Většina chyb, kterých se v životě dopustíme, se dá napravit. A neopakovat. Pokud si uvědomíte všechno, co jsme napsali, jste k tomu na nejlepší cestě.
Zdroj: Autorský článek
