„Ujistěte se, že vedle vás nesedí někdo, kvůli komu by vám bylo trapné nebo nepříjemné sledovat erotické scény,“ varovala nás před začátkem projekce zástupkyně distributora, načež se všechny novinářské krky začaly natahovat a otáčet směrem k sousedům na okolních sedačkách. Slečna však měla spíše říct: „Ujistěte se, že vám nevadí sledovat rozkouskovaný příběh o bizarních experimentech, proměnách pohlaví, pomstě, ženské bolesti a nezastavitelné mužské touze.“ Přesně takovou podívanou totiž Kůže, kterou nosím je.
Festivalový hit Pedra Almodóvara vypráví o proslulém plastickém chirurgovi Robertovi (Antonio Banderas), jemuž se prostřednictvím genového inženýrství povede vyvinout nový typ kůže. S její pomocí by bylo možné předcházet malárii, a především navrátit důstojný život pacientům s popáleninami, které před lety stály život i lékařovu milovanou manželku. Z etických důvodů mu vědecká rada další práci na objevu zakáže, posedlému Robertovi však vidina revolučního vynálezu zatemní mozek. Tak moc, že se jej rozhodne tajně vyzkoušet i na člověku. V roli testovaného subjektu se ocitne mladý Vicente, jenž kdysi ublížil Robertově dceři. Série pokusných operací má fascinující výsledky, jen Vicente už po nich není úplně ve své kůži…
Časově rozházené střípky vyprávění postupně skládají dvouhodinové drama o lásce, vášni, pomstě a nejasných hranicích, které mezi nimi mohou existovat. Almodóvar v něm dokázal opět vykreslit ženu jako fatální osobnost, v jejímž lůně se rodí šílenství. Film je zároveň chytrý, mrazivý, úchylný, strhující i vizuálně uhrančivý. V každém případě způsobí, že kůže, kterou nosíte, bude při jeho sledování husí.
