Kdyby byla Amélie patnáctiletým klukem, žila by na waleském pobřeží a vyznačovala se zálibou v lehkém žhářství, jmenovala by se Oliver Tate. Dospívající středoškolák s narostlou ofinou je stejně jako hrdinka Jeunetova snímku nadaný kulometnou vnitřní řečí, bezbřehou imaginací a snahou vylepšovat osudy svých blízkých. Zatímco představivost mu dovoluje malovat si reakce okolí na svou potenciální smrt jako celostátní smutek, sklony k loutkaření ho přimějí vložit se do ohroženého manželství svých rodičů. Z toho důvodu Oliver posílá své matce fingovaná milostná psaní s otcovým podpisem a ze všech sil se snaží zabránit matčině kvetoucímu románku s new age pošukem od sousedů. Do toho ještě spřádá plány na okouzlení své nekonvenční spolužačky Jordany, s níž by se rád konečně připravil o břemeno panictví.
Snímek Jmenuji se Oliver Tate vznikl podle románu Submarine spisovatele Joea Dunthornea a stal se hitem festivalů po celém světě (včetně našich Karlových Varů). Je režijním debutem Richarda Ayoadea, kterému se už před pěti lety povedlo dobýt srdce všech nerdů v sitcomu Ajťáci. Kromě schopnosti přesně nahmátnout rozpačitost dospívání se film může chlubit originálním vyprávěním, na míru šitým soundtrackem z dílny frontmana Arctic Monkeys a působivou přehlídkou padnoucích kabátů a školních aktovek. Filmovému dílu herecky dominuje představitel Olivera (Craig Roberts), sympatická a uvěřitelná je však i jeho láska Jordana (Yasmin Paige) a brilantně napsané postavy rodičů (Sally Hawkins a Noah Taylor).
Každý, kdo tvrdí, že by se chtěl vrátit do dob útlého mládí, pravděpodobně neprošel šikanou a zapomněl na útrpné soužití s rodiči, zmatek v hlavě i trapnou milostnou nezkušenost. Přestože však ani jedna z uvedených věcí vůbec není k smíchu, ve filmu Jmenuji se Oliver Tate jsou zkrátka k popukání.
