Prezidentem je člověk zvolen. Opravdovým prezidentem státu, mluvíme-li o těch svobodných, se ale stane až na základě svého chování a svých skutků. Prezident je totiž naší morální autoritou. Z tohoto pohledu je naprosto nezpochybnitelné, že naším posledním skutečným prezidentem byl Václav Havel. Nejvhodnější čas přečíst si monografii Havel od jeho blízkého spolupracovníka a důvěrného přítele Michaela Žantovského! Vychází právě teď, je dost tlustá, ale nudit se u ní nebudete ani stránku. Na to je příliš skvěle napsaná a doprovozená nikdy předtím neviděnými fotkami. A vy o ni teď můžete s ELLE soutěžit, jen nám musíte něco napsat.
Václava Havla zná svým způsobem každý z nás – někdo osobně, jiný zprostředkovaně z vyprávění přátel a další už jen z učebnic historie a z archivních televizních záběrů. Ať už jste na tom s Václavem Havlem a jeho obrovským odkazem pro naši zemi jakkoli, zkuste nám na [email protected] do 11. listopadu napsat cokoli, co se vás kdy v souvislosti s osobou Václava Havla nejvíc dotklo. Tři z vás vybereme a odměníme právě knihou Havel.
Abyste věděli, o jakou nádheru soutěžíte, přečtěte si teď ukázku z ní. O tom, jak Václav Havel potkal skutečného Larryho Flynta a jak si začal s Dášou…
O měsíc později, když do Prahy přiletěl – Flyntovým soukromým letadlem a v jeho společnosti – Havlův spolužák Miloš Forman s předpremiérovou kopií svého nejnovějšího filmu Lid versus Larry Flynt a v doprovodu svých filmových hvězd Woodyho Harrelsona, Courtney Love a Edwarda Nortona, novináře Christophera Hitchense, jeho manželky Carol a jejich malé Alexandry, se naopak schůzka málem neuskutečnila. Pod dojmem skandální pověsti hlavního hrdiny filmu a hysterické kampaně rozpoutané proti němu v amerických sdělovacích prostředcích, v jejímž čele stála feministická legenda Gloria Steinem, se téměř celá prezidentská kancelář vzbouřila proti svatokrádežné představě, jak prezident pravdy a lásky přijímá vydavatele pornografického časopisu Hustler ve svatyni české státnosti. Pro jednou Havel tlaku podlehl a pozvání, které zahrnovalo privátní projekci filmu v kinosále Pražského hradu, zrušil.
[...] Možná si neuvědomil, že staví Miloše Formana, který celý výlet zorganizoval, do nemožné pozice. Miloš nemohl nijak vysvětlit svým hvězdám a už vůbec ne Larrymu Flyntovi, na kterého koneckonců spoléhal s odvozem, proč je český prezident, o němž mluvil jako o blízkém kamarádovi, nechce přijmout, a už vůbec se nemohl smířit s Havlovými motivy, které považoval za pokrytecké. Jeho Larry Flynt byl koneckonců ušlechtilý darebák, poslední v dlouhé řadě vyvrženců od George Bergera ve Vlasech, přes R.P. McMurphyho v Letu přes kukaččí hnízdo až po Mozarta v Amadeovi, a tak jako oni příklad odvahy na pozadí společenského spiknutí, zbabělosti a přetvářky. Forman zuřil a jedno z Havlových nejstarších přátelství se ocitlo v ohrožení.
Nakonec – s mým nepatrným přispěním – pomohla diplomacie. Po zdlouhavém vyjednávání mezi Hradem a Formanovou výpravou pozvánka na Hrad Flyntovi sice nepřišla, ale Havel se uvolil setkat se s Formanem, Flyntem a herci na drink, občerstvení a přátelskou debatu v hotelu Hoffmeister. Nebylo to nejpodařenější setkání. Jelikož Havel film ještě neviděl, a filmaře nezajímalo nic jiného, nebylo moc o čem debatovat. Prezidentovy zdvořilé poznámky neuctivě překřikovalo tříměsíční mimino Woodyho Harrelsona a Courtney Love odbíhala na toaletu každých patnáct minut. Edward Norton, který vystudoval Yaleovu univerzitu, se tvářil intelektuálně přezíravě na každého, včetně Havla, který nebyl schopen nic říct o filmu Prvotní strach, protože ho neviděl. Všichni včetně mimin se chtěli s prézou fotografovat, čímž ho ještě více uváděli do rozpaků. Jediný Larry Flynt zůstal v klidu.
Přesto však schůzka pomohla prolomit ledy a zachovat Havlovo a Formanovo přátelství. Jako obvykle se Havel cítil provinilý a ustoupil. Vzápětí se konalo diskrétní promítání filmu na Hradě. Flynt tam byl také. Simultánní překlad zbyl na mně. Havlovi se film líbil. Hrad se nezbořil.
Ať byl Havel sebevíce na pozoru před nebezpečím plynoucím z výhod a pokušení moci, nebyl jeho zcela pasivní obětí, pokud šlo o ženy. Ani v minulosti nemohl být vzorem manželské věrnosti, ale teď občas potěšeně poznamenal, oč snadnější se staly jeho milostné výboje díky moci, kterou Henry Kissinger kdysi prohlásil za nejlepší afrodiziakum. Nešlo o nic skandálnějšího než pár krátkých aférek a několik nezdařených pokusů. [...]
Ale tak jako v minulosti Havel toužil po stálejším a hlubším vztahu. Již na jaře 1990 se začal scházet s Dagmar Veškrnovou. Poznali se ještě před sametovou revolucí na oslavách 30. výročí založení divadla Semafor, kde je představil Jiří Suchý. Havel přišel ve sportovní bundě, choval se tajnůstkářsky a doporučoval Dáše držet se od něj dál, aby se nedostala do potíží. Dáša si na druhé straně všimla, že moc kouří a má „krásné plaché modré oči“. K něčemu se zřejmě schylovalo, přestože Havlovi rádci a tělesní strážci úspěšně zmařili snahy dvojice o intimnější rozhovor na několika divadelních premiérách. Nemohli ale nic dělat, když Havel pozval Dášu k tanci na každoročním plese Praha–Vídeň v den svého návratu z návštěvy Izraele. Poté pozval sám sebe k Dagmar domů na diskrétní „šálek kávy“, aby se „nikdo ničeho nedovtípil“. Díky jeho jedinečnému nadání pro konspiraci bylo asi nevyhnutelné, že když Dáša přijela tu noc domů taxíkem, parkovalo už v ulici několik vozů ochranky s blikajícími modrými majáky, a všichni v paneláku, kde bydlela, byli nalepeni na okna, aby viděli, co se děje. Za pět dní nalezla ve schránce nepodepsaný vzkaz na bílém listu papíru: „Tajemný muž na vás bude čekat v Klášterní vinárně v 8 večer 30. dubna.“ Havel se nezměnil a velký milostný román mohl začít.
