Pojďme si konečně přiznat evidentní fakta: v pandemických měsících nemůžeme čekat žádné převratné společenské události. Veškeré dění se odehrává virtuálně a ze streamovacích platforem se stali naši nejlepší přátelé i nejvlivnější influenceři. Žijeme tím, co se odehrává a nosí v seriálech Emily in Paris, Královském gambitu či čtvrté série seriálu Koruna. Ani rozvod Kim a Kanye nebudí tolik pozornosti jako tyhle audiovizuální počiny.
Ale jako mávnutím proutku jsme právě teď zapomněli na výše jmenované, protože mezi vánočními svátky měl premiéru očekávaný seriál Bridgerton, který jen během několika vysílacích dnů zlomil řadu rekordů. Během čtyř týdnů od premiéry ho totiž vidělo 200 miliónů registrovaných uživatelů. Bridgerton je pátý nejúspěšnější debut originální produkce Netflixu a stojí za ním producentka Shonda Rhimes. Z její dílny pochází například scénář k filmu Deník princezny s Anne Hathaway nebo seriál Chirurgové.
Shonda Rhimes je také Afroameričankou a do seriálu Bridgerton, který pojednává o milostných pletkách a rodinných poutech britské šlechty 19.století, obsadila některé herce tmavé barvy pleti. Než začnete žehrat na přehnanou politickou korektnost a tvrdit, že se jedná o historický nesmysl, musím vás zastavit. Byla jsem na tom totiž podobně. Poprvé jsem se na Bridgerton vydržela dívat asi 20 minut, protože mi připadal jako galimatyáš z Gossip Girl a Pýchy a předsudku. Černošští herci a proklamace o feminismu jako nutná ingredience, bez které by jinak seriál neobstál u publika generace Z. Už už jsem si brousila tužku na pořádně odmítavou recenzi..., ale do konce prvního dílu mě série zaujala natolik, až jsem zhltla celých osm dílů za sebou.
Černošská šlechta reálně existovala
Jak už bylo řečeno, seriál Bridgerton se odehrává v Anglii na začátku 19. století. Milovníci kostýmních a historických dramat budou znát množství adaptací románů Jane Austen, mezi ty nejznámější patří Rozum a cit s Emmou Thompson a Kate Winslet nebo Emma, kterou hrála Gwyneth Paltrow i hvězda jiného seriálového hitu, Anya Taylor-Joy z Královského gambitu. Bridgerton se od těchto děl odlišuje hlavně tím, že zde uvidíte opravdu řadu protagonistů tmavé barvy pleti. Ale to není všechno. Na kostýmní drama z časů takzvané regentské Anglie je tu strašně moc sexu. K němu se dostanu ale později. Seriál sklízí místy nepochopení, jak je možné, že černoši hrají role britských velmožů. Než se začnete také rozčilovat, dovolte mi malou historickou vsuvku.
Za prvé, postava královny Šarloty Meklenbursko-Střelické je napsaná podle pravdivých historických podkladů. Manželka krále Jiřího III. byla podle všeho potomkem portugalské královské rodiny, kde kolovala i africká krev. Afričané také žili na území Británie od časů antického Říma a zdaleka ne všichni byli otroky. Podle knihy historičky Mirandy Kaufmann byli dvořané tmavé barvy pleti přítomni na královském dvoře Tudorů u králů Jindřicha VII., Jindřicha VIII. i královny Alžběty I. Pravdou ovšem je, že na rozdíl od seriálu Bridgerton Afričané v Británii nebyli aristokraté, ale v drtivé většině jejich poddaní: portýři, kuchaři nebo lokajové.
Skutečnou představitelkou britské šlechty tmavé barvy pleti byla Dido Elizabeth Belle, o jejímž příběhu natočila režisérka Amma Asante snímek Belle v roce 2013. Samozřejmě, producentka Bridgertonu Shonda Rhimes tušila, že diváci po celém světě budou komentovat fakt, že ústřední postavy aristokratů v regentské Anglii hrají také černošští herci. Věřím ale, že chtěla docílit přesně toho, co potkalo mě samotnou po první epizodě. Děj mě tolik vtáhnul, že už jsem nevnímala ničí barvu pleti, jen samotné postavy. A to je podle mě nejlepší možný výsledek, protože proč máte řešit něčí odstín kůže, a ne skutečnost, zda je vám dotyčný sympatický, či nikoliv?
Největší historický výmysl Bridgertonu je ženský orgasmus
Bridgerton není historickou výpovědí časů regentské Anglie. Z úplně stejné kategorie sci-fi je nejen množství šlechticů tmavé pleti, ale také muži, kterým záleží na sexuálním uspokojení své partnerky. Ano, v Bridgertonu je opravdu tolik sexu, až tyto scény dostaly v jedné recenzi označení soft-core porna. Aniž bych chtěla příliš prozravovat, hlavní protagonistka zažije spousta tělesného uspokojení.
Ale šlechtičny ze začátku (ale i konce) 19. století neměly před vstupem do manželství absolutně ponětí o tom, jak funguje pohlavní styk, jak otěhotní nebo co je to orgasmus. Muži vysokých sociálních kruhů se naopak mohli chovat jako libertini, pro které bylo žádoucí získávat co největší počet nejpestřejších intimních zkušeností. Orgie? Žádný problém. Návštěvy prostitutek, když doma čeká těhotná urozená manželka? Běžná společenská praxe. Zákonná choť sloužila jako chovná nosnice, nikoliv rovnocenná partnerka ve fyzickém slova smyslu. V Bridgertonu se ale muž dámy svého srdce ptá, co by se jí při sexu líbilo a neváhá ji opravdu dlouze a pravidelně uspokojovat. Pokud chcete upozorňovat na historické omyly tohoto seriálového počinu, začněte tedy zde.
Všechny nyní toužíme po róbách jako z Bridgertonu
Společenské příležitosti, obzvláště plesy, jsou důležitou složkou děje seriálu, a proto si musela kostýmní výtvarnice Ellen Mirojnick dát opravdu záležet na tom, aby vytvořila dech beroucí róby. Celkem jich navrhla neuvěřitelných 7500, převážně v pastelových tónech. Ačkoliv zcela neodpovídají britské módě začátku 19. století, vyhledávací portál Lyst už zaznamenal obrovskou poptávku po korzetech, šatech empírového střihu, čelenek z peří a perel a výšivkách. Můžeme proto očekávat, že na jarních trendech se obliba seriálu Bridgerton zcela jistě odrazí. Nosit se budou takzvané zmrzlinové tóny, úplně minimalistické líčení, výšivky i romantická krajka.
Jde tu především o útěk
Mnoho shodného nacházím u seriálů Bridgerton a Emily in Paris. Oba jsou hity Netflixovské produkce, které se staly okamžitě velmi módními. Podobně vzbudily vlnu rozhořčení, ale zároveň mají silné fanouškovské základny. Většina diváků chápe, že s realitou nebo historickou přesností je tu společného spíš méně než více, i když se některé skutečnosti na pravdě zakládají. Především nás oba tyto počiny odnáší pryč od starostí s pandemií, strachem o naše blízké či ze ztráty zaměstnání. Nemůžeme utéct do kavárny, galerie ani na cesty. Nepranýřujme se za to, že tak činíme pomocí seriálů.
