Rozhovor do ELLE jsi dával naposledy před sedmi lety. Zrovna jsi nastupoval ve Stavovském divadle do role Richarda III. a začínal randit se svou současnou manželkou. Mohl bys těch uplynulých sedm let nějak výstižně shrnout?
Sedmička je vůbec moje zásadní číslo, takže i období mezi ELLE a ELLE pro mě bylo takové. Až spolu budeme mluvit za dalších sedm let, je možné, že řeknu něco podobného. Narodily se mi dvě děti, což samozřejmě můj život ovlivnilo hodně, a ještě do budoucna hodně ovlivní, v té době jsem přemýšlel o změně managementu kapely, taky tu změnu udělal a stejnou věc mám v hlavě i teď. Takže jsme se možná setkali právě na hranici mého dalšího životního zlomu.
Tvůj Richard III. taky přežil sedm let. Jak se za tu dobu proměnil?
Hlavně doufám, že nenudí diváky, kteří na něj těch sedm let pořád chodí. Samozřejmě postavy na divadle procházejí vývojem, nejsou zakonzervované, jako je tomu ve filmu, takže je každé představení trochu jiné, jak pro publikum, tak pro mě, i když ta role a inscenace samotná tě do přílišných experimentů nepustí. Ale přiměřeně pohrávat si s ní můžeš. Přiznávám, že Richard III. byl role, které jsem se nejdřív hrozně bál a ze začátku s ní taky dost bojoval, ale teď už ho mám hodně rád. Byl to pro mě v tu dobu můj herecký vrchol, a tak jsem nechtěl naskakovat do nových inscenací, naopak jsem si chtěl od divadla odpočinout. To jsem porušil až loni, kdy jsem nastudoval dvě nové role – Figara ve Figarově svatbě v Národním divadle a Dennyho v Deštivých dnech v Ungeltu. A došlo mi, že s herectvím seknout úplně nemůžu, i když jsem k tomu měl blízko, protože mi divadlo dává něco, co mi nic jiného poskytnout nedokáže.
Hraješ emočně hodně vypjaté role. Nelezou ti do normálního života?
Jsem Blíženec, což mi pomáhá. A jsem trochu jako počítač. Nastartuješ ho a on ví, co má dělat, jak to má dělat a proč to má dělat. Teď se mě hodně lidí po představení Deštivých dnů ptá, jak je možné, že ještě pět minut před koncem mi tečou slzy, ale při potlesku se už usmívám. Diváci někdy ani sami nemůžou tleskat, jak jsou zdrceni, ale já se naučil s divadelními emocemi pracovat – vylezu na jeviště a jsem tím, koho hraju. Na dvě tři hodiny nejsem Richard Krajčo. Po skončení roli vypnu a zase Richard Krajčo jsem. Své postavy se snažím hrát tak, jako bych je žil, jako kdybych jimi skutečně byl, protože mě nebaví předstírat. Hra na hru mě neuspokojuje.
Celý rozhovor si přečtete v tištěné ELLE na str. 98–103.
Video z fotografování najdete zde: http://www.elle.cz/elle-tv/redakcni-videa/jak-se-fotilo-richard-krajco-pro-elle
