National Lampoon Christmas Vacation
Film je spíše vánoční noční můrou, protože vše, co se v něm děje je doslova jedna katastrofa za druhou. Ať už se jedná o elektrizovanou kočku, zapálený stromek nebo nezvané hosty, jejichž domácí mazlíček mlsně prohrabuje odpadky a následně zvrací pod svátečním stolem. Dokonce i když na první pohled do zlatova propečená krůta doslova vybouchne se syčivým zvukem jako vejce z Vetřelce, každý kuchař by ronil slzy.
Rodinný svátek však finálně ukončí scéna, kdy z vánočního stromku vyskočí veverka, jež jej obývala předtím, než bylo její bydlo tak drze přestěhováno do něčího obývacího pokoje. Tu začne pronásledovat rotvajler, který dům promění v kůlničku na dříví. Perličkou je, že tuto scénu měla původně “hrát” vycvičená veverka – kaskadérka, která však zemřela den před natáčením. Nahradili jí proto divokou veverkou, jejíž reakce na Clarka a kameru byla autentická, a způsobila totální chaos na place. Její herecký výkon byl rozhodně hoden alespoň nominace na Oscara!
Love Actually
Ne nadarmo je tento film považován nejen za Vánoční “must-see”, ale také za jeden z nejlepších romantických filmů vůbec. Láska v něm totiž zvítězí (skoro) nad vším. Film provázely celou dobu natáčení složitosti – Colin Firth byl při scéně na jezeře poštípán komáry tak, že mu loket natekl do velikosti avokáda, Hugh Grant odmítal až do posledního dne natočit svůj legendární tanec, a jedna scéna dokonce skoro nevznikla vůbec!
Ano, samozřejmě mluvíme o překrásném vyznání lásky Marka (Andrew Lincolna) Juliet (Keira Knightley). Režisér Richard Curtis si nebyl jist, jak takové vyznání má správně vypadat, aby nebylo přehnaně sentimentální. Napsal proto pět různých možností, a zeptal se několika svých kolegyň. Jedna z verzí také byla, že by Mark zaplnil náměstí před domem své milované růžemi, avšak zvítězila varianta psaného vyznání, pro kterou se Curtis inspiroval u Boba Dylana a jeho hudebního videa Subterranean Homesick Blues. BTW: všechny cedule ručně popsal Andrew Lincoln. Sám herec však nebyl nadšený ze svého hrdiny, kterého už zezačátku považoval za stalkera.
Elf
Komedie či spíše pohádka pro moderní cyniky s Willem Ferrellem v hlavní roli sice neměla takový úspěch u nás, ale zato v Americe se jedná o absolutní klasiku. Jednalo se o první celovečerní film velmi nezkušeného režiséra Jona Favreau, kterého si budete pamatovat jako ex-přítele boxera-milionáře Monicy z Friends aka Peta Beckera, či režiséra Iron Mana (ale to až o pět let později). O skvělých hereckých schopnostech hlavního hrdiny nemůže být ani řeč - Will Ferrell se už v 90. letech proslavil jako jeden z nejoblíbenějších členů SNL, a měl za sebou pár velkých rolí, včetně Mugatu ve filmu Zoolander a Franca z Old School. Svým rolím se oddává naplno, vždy improvizuje, a proto ani jeho nejzkušenější kolegové často nedokáží udržet výbuchy smíchu. V tomto filmu jeho postava skřítka Buddyho má velmi specifické stravovací návyky, a to v podobě čistých sacharidů – cukroví, sirup, čokoláda a bonbóny. Gurmánské špagety polité javorovým sirupem a posypané bonbóny, pop-tarts čokoládou a barevnými žužu by nedokázat strávit jen tak každý. Vše však bylo autentické, a jak sám herec vzpomínal v interview pro Black Films: “ bylo to opravdu náročné, jedl jsem celou dobu hodně cukru a byl neustále vzhůru”.
Die Hard
Přikláním se k názoru, že Die Hard je ultimátní vánoční film, který nám roku 1998 pod stromeček nadělil úsvit nových akčních hrdinů. Jak to však většinou bývá, i tento film vznikl “řadou šťastných náhod”. Bruce Willis byl úplně posledním hercem na seznamu adeptů na roli Johna McClanea. Podle smlouvy měla být role z knižní předlohy Rodericka Thorpa (Nothing Lasts Forever) nabídnuta Francu Sinatrovi, který ji naštěstí odmítl, jelikož na akčního hrdinu byl až moc starý a až moc bohatý. Počítalo se však s tím, že jej bude hrát už někdo “akčně” zaběhlý, jako Clint Eastwood, Sylvester Stallone, Arnold Schwarzenegger, Richard Gere nebo Burt Raynolds. Všichni však roli se smíchem odmítli. Jedinou volbou byl proto Willis, kterého tehdy znali diváci pouze jako komediálního herce z polo-úspěšné show Moonlight. Stejně na tom byl i hlavní antagonista Hans Gruber – Alan Rickman, jež byl viděn skoro výlučně na jevišti divadel, a který v životě nedržel v ruce zbraň. Film dal vzniknout (nebo spíš oprášit) dnes již ikonickou frázi “Yippee-Ki-Yay …MF". Jednalo se o odkaz na starou show Raye Rogerse, z čehož si dělá během filmu Hans legraci v rámci rádiového dialogu s Johnem. Byť z ní režisér snímku John McTiernan nebyl nadšený, celý štáb byl jednoznačně pro, a tak ve filmu zůstala. Perlička z natáčení: V rámci finální scény, kde Hans padá z mrakodrapu, byla na Alana Rickmana přichystána malá past. Štáb měl herce pustit na 3...2...1...teď, ale ve skutečnosti jej pustili o chvíli dříve, a proto si herec myslel, že není zajištěn. Strach, který vidíte v jeho očích je proto naprosto autentický!
Friends
Z dalekého Texasu přichází sváteční pásovec, aby malého Bena naučil něco o tradicích Chanuky. Kdo by tuto epizodu nemiloval? Holt před Vánoci jsou všechny kostýmy Santy vypůjčené, a Rossovi nezbývá nic jiného než improvizovat s tím, co je k dispozici, co na něj zbylo. Naštěstí tento kostým dostatečně reprezentuje židovské čtyřicetileté putování pouští do země zaslíbené, poté, co je z Egypta vyhnal Superman. Vše dává perfektní smysl!
Bridget Jones's Diary
Kdo by si nepamatoval legendární scénu se vánočním svetrem. Dnes (možná právě díky filmu) najdete takový vánoční outfit lusknutím prstu, ale v době natáčení to prý nebylo vůbec jednoduché. Režisérka filmu Sharon Maguire požádala o návrhy asi 20 nebo 30 pletařů, aby přišli s nápady na design ošklivého vánočního svetru Marka Darcyho, když se poprvé setká s Bridget Jones. "Zpočátku žádný z návrhů nefungoval. Byly jedoduše krásné, a proto prostě nebyly vtipné," řekla Maguire Entertainment Weekly. "Takže jsme se nakonec rozhodli, že to musí být los, nikoliv sob." Ani Colin Firth, který hrál Marka Darcyho, to během natáčení neměl jednoduché, jelikož na place bylo neuvěřitelné horko: "Měl jsem co dělat, abych svetr neroztrhal na kusy. Musel jsem jej mezi jednotlivými záběry neustále svlékat – pravděpodobně jsem zhubl asi 7 kilo," řekl Entertainment Weekly. "Nepřirostl mi vůbec k srdci, a nikdy jsem si nevšiml, že to byl los."
How the Grinch Stole Christmas
Do role hlavního hrdiny knižní předlohy Dr. Seusse si oscarový režisér Rona Howarda vybral samotného krále komedie Jima Carreyho. Tato klasická vánoční pohádka však byla hotovým peklem v rámci produkce. Komplikovaná kombinace CGI a masivních kulis městečka Whowille, skoro 69 tisíc kilogramů tříštěného mramoru na výrobu sněhu, sto ručně pletených svetrů i celkem 1000 hodin strávených v rámci aplikace make-upu hlavního hrdiny a komparzu. Jenom Jim Carrey musel každý natáčecí den (kterých bylo celkem 92) strávit 8,5 hodin aplikací make-upu. Mělo to za následek hercovy časté výbuchy vzteku a odchody z placu, či tendence bez ohlášení zcela zmizet na několik dní. V rámci svého interview s Grahamem Nortonem popisoval, že proces aplikace make-upu byl pro něj doslova pocitem “pohřbívání zaživa”, který psychicky nedokázal zvládat. Ron Howard proto najal experta CIA, který agenty učí, jak snášet mučení. Mezi tyto techniky patří například bouchání se do nohy, poslouchání specifické hudby nebo kouření. Grinch proto seděl každý den v křesle s dlouhou cigaretovou špičkou (aby nedopatřením kostým nevzplál), neustále se bouchal do nohou, a poslouchal Bee Gees. Ron Howard dokonce strávil jeden den v kostýmu Grinche sám, a to jen ze solidarity s hercem.
Make-up artista Kazuhiro Tsuji sice vyhrál Oscara, ale po filmu potřeboval dlouhý kurz psychoterapie.
Carrey na place často improvizoval, aby se mohlo použít co nejvíce materiálu v době, kdy má na sobě kostým. V rámci scény, kdy se připravuje na oficiální návštěvu města Whowille tak strhl ze stolu ubrus, na kterém stálo nádobí. To mělo spadnout a roztříštit se na kusy, avšak Carreymu se neplánovaně podařil dokonalý trik, během kterého vše zůstalo na svém místě. Ke stolu se vrátil, rozházel všechno ručně, a zároveň povalil i stůl. Naštěstí kameraman celou dobu natáčel, a tak se zrodil jeden z “best of” vánočních momentů.
