Dario Fo je známý hlavně jako dramatik. A řádně pichlavý, nutno dodat – terčem jeho satir jsou nejčastěji italští politici a řádnému dloubanci se tak nevyhnul ani Silvio Berlusconi. Když měla italská televize vysílat hru, ve které je italský premiér a mediální magnát jedním z hlavních hrdinů, zasáhl vládní ministr: vysílání běželo, ovšem bez zvuku.
Ve vzpomínkové knize Polomyšín – Mých prvních sedm let (a nějaké navíc) Fo neuvěřitelně zábavným způsobem popisuje své dospívání v italské Lombardii. Historky o pašerácích, nastupujících fašistech, ale třeba i o třech antických sochách, mezi kterými během jediné noci dojde k milenecké rozepři, působí mnohdy až nepravděpodobně a vybájeně. Dario Fo je podává trochu jako vyprávěnky starého muže u sklenky vína. Přesto jsou podle všeho pravdivé.
Třicítka krátkých vzpomínek je zalidněná nejen těžko uvěřitelnými obyvateli městečka Porto Valtravaglia, kterým sousedé přezdívali kvůli jejich nočnímu zaměstnaní ve sklářských pecích a na rybářských loďkách netopýři čili polomyši. Velkou část postav tvoří i autorova rozsáhlá a neméně podivínská rodina.
Polomyšín se čte svižně a pobaví pohledem na plejádu jedinečných postaviček.
Knihu vydalo nakladatelství Fra.
