S Malým Bobšem ani Honzíkovou cestou si pohotový glosátor s ostře nabroušeným smyslem pro humor v dětství netykal. Čtenářskou cestu Honzíka Krause lemovaly šípy z Vinnetouova toulce a Syn lovce medvědů. „Fascinovali mě malí hrdinové, kteří se často vyrovnali dospělým,“ svěřil se moderátor.
Kolem puberty vzhlížel k Vítěznému oblouku od Ericha Marii Remarqua a Jeanu Valjeanovi z Bídníků. „Hrdinové mě zajímali především proto, že jim velmi často padaly ženy k nohám. Chápal jsem to jako příležitost, jak si odpustit trapné a zdlouhavé namlouvání. Stačí být hrdina, a přijdou samy. Pokud ovšem člověk v rámci hrdinství přežije,“ říká Jan Kraus, který z pochmurného socialismu utíkal do CitadelyAntoina de Saint-Exupéryho. Společnost mu dělala i díla Oty Pavla, Bohumila Hrabala či Stephena Leacocka.
Jak se mu líbilo, když jej jeho bratr Ivan proměnil v literární postavu, a jaké knižní skvosty se Janu Krausovi na nočním stolku ohřívají teď? Čtěte dubnovou ELLE!
