1. Made in CZ
O víkendu jsem navštívil Designblok, letos byl prý už 20. ročník, a tak se slavilo. No, můj ročník to byl první, tak jsem dost zíral. Všude lidi, děti a žádní psi. Dostal jsem totiž od Jany s Jirkou speciální výjimku a zařídila mi ji Bára. Díky moc, Baru! Prošel jsme si obě křídla v Open Studiu v Holešovicích a pak jsem hlavně sledoval se zaujetím všechny přehlídky. Moje dojmy?
Pavel Brejcha: A jeho kšiltíky, které vygradovaly v krásně vykonstruovaná sochařská díla. Kšiltík dolů!
Monika Drápalová: Tak tohle je i pro mě už taková malá srdcovka. Monika a její návrhy jsou zemité, inspirované přírodou a já zbožňuju její kabáty. Jsou měkoučké a dobře se na nich leží. Tentokrát měla v kolekci i kovbojky. Do opulentních džínových šatů jsme se zamiloval. Na těch by se taky dobře spalo. A ptal jsem se Moničiny švadleny Jindry, kde vzaly ty super klobouky. A hádejte? Jsou z fundusu. Z Barrandova!
Liběna Rochová a Musa: Rozhodně nejsilnější přehlídka DB. Já štěkal, až se mi málem rozskočily plíce. Byla to síla! Křehká něha střídala tesklivý smutek. Šedivé modely s typickými černými „musovskými“ malůvkami. A na pár modelech se objevila červená. Byl jsem ohromen. Umělecká performance v nefalšovaném smyslu.
Klára Nademlýnká: U této přehlídky jsem si vyloženě odpočinul. Stará dobrá Klára. Kolekce plná šatů, halenek, ale i kabátů. Klára vsadila na krajku, džínovinu a výšivky. Radost se koukat a radost sledovat krásné holky na molu.
Hana Zárubová: Tady jsem jen zíral s otevřenou tlamou, na všechny ty péřové kabáty a péřové svršky. Asi Hance řeknu, ať mi na zimu spíchne spacáčkovou péřovku. Už teď je mi ve Stromovce zima, ale v tomhle bych se pěkně naparoval v parku před čtyřnohými kámoškami. Jasně, jsem praktik a oceňuji tuhle naprosto praktickou stránku. Zároveň měla Hanka skvěle vybranou hudbu a celá choreografie inspirovaná hodinami byla geniální. A to, že její kolekce naprosto popírá jakoukoli sezonost, to je boží. Pokud odhodíme nafoukané péřové bundy, jsou pod nimi letní šaty a kalhoty s tričkem. To já bych byl nahatej. Tak to přeci je. Být svobodný a nenechat se limitovat ročním obdobím.
Tereza Rosalie Kladošová: To je můj objev letošního Designbloku. Ta kolekce se mi líbila – barevná, pestrá, geometrická. A návrhářku teď budu sledovat, jsem zvědav, co udělá zas příště.
2. Pražská křižovatka
Měli jsme focení pro Elle Decor, fotili jsme v kostele Pražská křižovatka a mě dokonce pustili i dovnitř. No, zjistil jsem, že je odsvěcený. Ale stejně, poprvé jsem byl v kostele. Patří Nadaci Dagmar a Václava Havlových VIZE 97. O rekonstrukci se postarala první dáma české architektury Eva Jiřičná. A na to, že je jí skoro osmdesát, vypadá skvěle a je krásná. Klenba, schody a další detaily kostela jsou moderní, ale náboženské fresky zůstaly původní a kombinace nového se starým je zde v symbióze. Připadal jsem si tam, jak brouček v psí boudě.
3. Otloukánek
V poslední době jsem si všiml, že si ze mě v redakci dělají srandu, až bych řekl, že to zavání šikanou. Přemýšlím, co se jim na mě nelíbí. Že štěkám? Bostoni neštěkají. Že Katce očuchávám její potetované ruce? Má tam pěkné malůvky. Že sem tam usnu u Markéty na fatboyi? Markéta je pěknej ďas. Že se po koberci plazím jako Meresjev? Asi je začnu šikanovat já!
