V raných dobách kinematografie sloužily plakáty výhradně jako reklamní poutače, které kolemjdoucí lákaly do útrob biografu stejným způsobem jako menu vystavená před dveřmi restaurací. Postupně se vypracovaly na pozici sběratelského artiklu a jejich poslání informovat nahradil úkol těšit oko a duši.
Takový plakát funguje jako vyznání lásky – jak lépe deklarovat, že vaše srdce bije pro Casablancu, Americkou krásu nebo Audrey Hepburn ve všech podobách a že Matrix nenávratně pohnul vaším světonázorem?
Magie poutače spočívá ve schopnosti zvěčnit v jediném statickém obraze atmosféru celého filmového příběhu. Je jako titulní strana filmu, v níž se snoubí láska dvou základních prvků vizuální kultury: filmu a grafiky. Zatímco některé plakáty lákavě mrazí, jiné přetékají barvami, další publikum tahají na šňůru informací a ostatní vám nadělí jen datum premiéry a rozbalení obsahu si nechají na jindy.
Kdyby zdi mohly mluvit, chtěly by, abyste je vytapetovala těmito kousky:
