Jeho oživlé ‚hieroglyfy‘ byly před dvaceti lety nedílnou součástí každého trička, nástupiště metra, plakátu, tištěné reklamy i zdi – ať harlemské, nebo (ne)slavné berlínské. Když v roce 1990 podlehl Keith Haring komplikacím způsobeným AIDS, zanechal za sebou takové množství děl, že jen prvních pět let jeho tvorby vydalo na samostatnou expozici.
Unikátní přehlídku umělcových raných experimentů nyní až do 19. září hostí vídeňská výstavní síň Kunsthalle Wien. Zřídka vystavované skvosty mapují počátek Haringovy fascinace newyorskými ulicemi, metrem, kluby a kulturou graffiti.
Po vstupu do druhé haly se před návštěvníky prostřou desítky živých kreseb, náčrtků vtipně pracujících se sexuálními symboly, apelativní letáky a plakáty, aktivistické koláže z výstřižků novin, ilustrované deníkové zápisky, fotografie i kultovní kresby z metra.
Startovní čáru umělcovy tvorby představuje rok 1978, kdy se dvacetiletý Haring přestěhoval z Pittsburghu do New Yorku. Cesta za poznáním geniální mysli roztržitého mladíka pak končí rokem 1982, v době, kdy umělcova pop-artová hvězda už stoupala strmě vzhůru.
Milovníci (moderního) umění navíc ocení, že hned vedlejší prostory galerie v sobě skrývají expozici Street and Studio, jež se soustředí na práci umělců nacházejících inspiraci v životě velkoměsta. Hlavním ‚tahákem‘ výstavy je dílo amerického malíře a autora graffiti Jeana-Michela Basquiata, který spolupracoval mimo jiné právě s Keithem Haringem nebo také s Andym Warholem.
Mimo Basquiata je dále k vidění také tvorba designérského dua Séripop, fotografa Ariho Marcopoulose nebo obrazy streetartových umělců Brada Downeyho, Evana Rotha a Marka Jenkinse.
Keith Haring 1978–1982
28. května–19. září 2010
Street and Studio. Od Basquiata po Séripop
25. června–20. října 2010
