Michaelu a Justinovi je kolem dvaceti let, oba ještě studují, a ani jednoho z nich by přede dvěma lety nenapadlo, že by se živili hudbou – zatímco na jednoho čeká právnický titul, druhý bude za pár let odborníkem na zvukové technologie. Oba přátele však odjakživa spojovala láska k muzice, a tak se rozhodli své odpolední jamování v obýváku nahrávat na kameru a vhazovat na YouTube. Jejich domácí prozpěvování u klavíru následoval ohromný úspěch, videa si načetly miliony internetových diváků a na jejich společné facebookové zdi každou půlhodinu přilétávají dychtivé žádosti fanoušků, kteří by rádi zaplatili za to, aby je mohli vidět naživo. Hoši přitom nikdy nezpívali nic, co by si sami složili – jen recyklují hity jiných interpretů. Ale jak!
Kluci sice bezostyšně přečesávají cizí peří, činí tak ovšem zajímavě a originálně. Ze všech písní, jež si vezmou do parády, udělají emocemi nabitou klavírní skladbu, z jejíhož pozadí vystupuje procítěný dvojhlas. Žánrový vkus Michaela a Justina má ohromný záběr, a tak se mezi odběrateli jejich videokanálu najdou milovníci Katy Perry, Coldplay, Adele, Michaela Bublého, Avril Lavigne, Linkin Park i Jasona Derula – všechny zmiňované navíc ohromně rádi mixují dohromady. Diváka musí uchvátit, s jakou vášní kluci do zpívání vkládají srdce. Svůj ryze vážný umělecký projev, při němž profesionálně přivírají víčka, aby měli kontrolu nad dynamikou hlasu, kroutí hlavou ze strany na stranu a naklánějí se nad klavírem (tak s nimi ta hudba cloumá!), vždycky shodí nějakým komickým prvkem v pozadí. Někdy jim jiný kamarád za zády lhostejně sleduje televizi, jindy hraje závodní videohru nebo běhá s imaginární tenisovou raketou, jako by kolem něj nelétaly noty, vokály ani emoce. Ačkoli se nic z toho nedá ocenit jinak než očima, prodávají kluci s úspěchem už dvě studiová alba, jedno bezejmenné a jedno s názvem Simplistic Duplexity. Ještěže z Justina Robinetta vyroste advokát, protože tolik zásahů do autorského práva se pohromadě snad nikdy nesešlo.
