Filmová převyprávění osudů hudebních legend se (více či méně shodně se skutečnými životy hrdinů) často odehrávají podle jednoho vzorce: hrdina má talent, ale vyrůstá v prostředí, které mu neprospívá a nepříznivě (de)formuje jeho osobnost, hrdina dře, někdo ho objeví, jeho hvězda začne stoupat, pozná osudovou lásku, opájí se slávou, přijdou potíže a hrdina spadne na dno, z nějž se v závěru filmu může a nemusí zvednout. Bouřlivé peripetie, jimiž životy bohémských umělců jen kvetou, většinou předčí i ty nejzběsilejší představy scenáristů. Ti proto mají v případě životopisných dramat už dopředu půl hotovo. Jinak je tomu v případě výtečného Walk The Line režiséra Jamese Mangolda (Narušení, Kate a Leopold, Identita, 3:10 Vlak do Yumy, Zatím spolu, zatím živí). Ačkoli schéma vzestup-sláva-pád tu patrné je, člověk při jeho sledování nemá pocit, že už ho nesčetněkrát viděl a konec je schopný předpovědět se zavázanýma očima.
Country legendu Johnnyho Cashe hraje výborný Joaquin Phoenix, kterému se povedlo do hlasu dostat onu temnotu noci a do pohledu dobrosrdečnou upřímnost smíchanou se stigmatem nesnadného dětství. Jeho múzu a životní lásku brilantně ztvárnila natmavo přebarvená Reese Witherspoon, jež si za svůj výkon v roce 2005 vysloužila Oscara. Oba herci zvládají jen očima odehrát celou duhu emocí, jejich opravdovost a působivost ještě umocňují Cashovy nekonečně smutné písně.
Walk The Line vysílá Prima Love ve 21.10.
