Smrt rukou duševně nemocného souseda je to poslední, co byste Susie Salmon (Saoirse Ronan) přáli. Křehoučká čtrnáctiletá dívenka se světlými, jemně se vlnícími loknami a očima modřejšíma než chrpy nosí dobré známky, protestuje proti nošení kulicha a moc touží po tom, aby ji už konečně někdo políbil. Nemá tušení, že snaha jeden polibek odvrátit ji nakonec bude stát život.
O své smrti vám hrdinka poví hned v první větě filmu. Až do scény, v níž přijde o život, však přesto budete doufat, že se Susie tentokrát nebude vracet ze školy přes to kukuřičné pole. Nebo že se možná nějakým zázrakem naučila stejným bojovým chvatům, jaké její představitelka letos předvedla v kůži filmové Hanny. Nevyhnutelné se však stejně stane, a tak se Susie na zbytek snímku zabydlí v nebi. Odtud pozoruje, jak se její rodiče (Rachel Weisz a Mark Wahlberg) snaží vyrovnat s bolestným odchodem své dcery a na vlastní pěst pátrají po jejím vrahovi (překvapivě slizký Stanley Tucci). Dívka jejich počínání sleduje a mezitím pomalu objevuje svůj nový domov na onom světě. Tady nechal režisér Peter Jackson (a stvořitel filmového Hobitína) svou představivost pást jako divokého koně na neohrazené pláni a vyšperkoval snímek snovými záběry, které se topí v pastelově zabarvené poetice.
Drama zasazené do sedmdesátých let vzniklo podle stejnojmenné knižní předlohy autorky Alice Sebold. Film střídá bezútěšné pozemské výjevy s návštěvami nádherného světa na druhé straně, kde stále zapadá slunce a krajina vypadá jako z impresionistického obrazu. Ačkoli snímek nevypráví veselý příběh, zanechá ve vás veskrze pozitivní emoce a klid, k němuž nakonec dojde i hlavní hrdinka.
Dnes v 15.35 na HBO.
