Stejně tak jako kanadská umělkyně Grimes v loňském roce přivítala na svět X AE A-XII Muska se zrodila i Miss Anthropocene - tedy její páté studiové album. Zatímco zpěvačka zůstává nádobou sociální kritiky a estetika její nové desky se od těch předešlých příliš neliší. Miss Anthropocene je se svým pojetím stavu našeho světa, pohledem na měnící se klima a sociální úpadek o něco temnější než předešlé práce Grimes. Její rané projekty, které vyvrcholily vydáním Art Angels v roce 2015, byly především o rafinovaném experimentování se zvukem, kterému se dnes říká hyperpop. Jde o novou éru hudby vytvořené internetem, která se dnes nachází v playlistech indie dětí i na line-upech Coachelly.
Geneze hyperpopu
Stručně řečeno je o nový hudební žánr, který se zrodil z EDM a klasického mainstreamového popu. Dal by se kategorizovat jako počítačová hudba, a to především pro svůj homemade zvuk. Je zábavný, dominují mu většinou trance beaty a vokály jak z filmu Alvin a Chipmunkové.
Zrození hyperpopu bychom mohli vystopovat do roku 2010, kdy došlo k boomu lehce alternativnějších popstars. V době, kdy byly na vrcholu hvězdy jako Katy Perry, Lady Gaga nebo Taylor Swift se v reakci na přesycený a velice vykonstruovaný hudební průmysl začali objevovat umělci jako Grimes nebo Charli XCX a producenti SOPHIE a A.G. Cook začali dekonstruovat popovou hudbu. Brzy poté se objevila nová vlna experimentálních umělců jako 100 Gecs, Dorian Electra, Kim Petras, Slayyyter nebo Shygirl, kteří našli své oddané publikum.
Konzum a fashion odkaz
Ovšem hyperpop je více než jen muzika. Estetika tohoto žánrů je velmi specifická a jakmile víte co hledat, okamžitě jí rozpoznáte. Je lesklá, třpytivá, velice barevná a často přehnaná v dobrém slova smyslu. Ovšem tento svět plný duhy a jednorožců je v přímém kontrastu s obsahem singlů. Ty jsou často velice hluboké až analytické a týkají se i tabu témat jako je pohlaví, sexualita, materialismus, kapitalismus nebo globální oteplování... Tento hudební žánr zkrátka kráčí na tenké hranici mezi tím, co je absolutní hype a tím, co je pro jisté publikum velmi těžce stravitelné.
Jako většina kreativních projektů z dílny mileniálů a Gen-Z je hyperpop prostředkem, který se dá ohýbat tak, že komunikuje drsnou realitu světa, ve kterém žijeme. Materialismus je všudypřítomný a hyperpopové syntezátory a opojný rytmus nabízejí dokonalou živnou půdu pro TikTok videa. Vibe osmdesátkových reklam, který hyperpop má se však promítá i na módní mola a jeho estetika a lehce chaotická povaha je inspirativní pro mnoho umělců. Silné sdělení zabalené do kýče je něco, v čem se fashion designéři přímo vyžívají a když přidáte ještě kritiku konzumu, máte přehlídku Jeremyho Scotta pro Moschino fall/winter 2014.
