I když si oba řeknete své „miluji tě“, neznamená to, že množství lásky z obou stran bude stejné. Neberte to tak, že vás partner nemiluje nebo mu na vás vůbec nezáleží – nerovná láska je jiná než ta zcela neopětovaná. Jedná se většinou o případ, kdy jeden partner miluje bezmezně, intenzivně a vášnivě – má pocit, že kdyby vztah skončil, nepřežil by.
Lásku bohužel neumíme změřit. Psychologové se o to pokoušejí již padesát let, a docela bezúspěšně – byť se shodují na konkrétních kvalitách, které lásku definují. Jsou mezi nimi například intimita, míra závazku, připoutanost, péče a přitažlivost. Když má například jeden z partnerů potřebu si volat každý večer, přičemž toho druhého to otravuje – může to být důkazem, že je jedna strana více připoutaná než ta druhá. Nedostatečnou míru této připoutanosti však partner může vyvažovat jinými přednostmi – může být o to otevřenější nebo vášnivější. Je však nemožné matematicky vyjádřit přesné hodnoty těchto pocitů, které bychom mohli porovnat s hodnotami partnerů a zjistit, kdo má koho víc rád.
Zůstáváme tak zcela oddaní vlastní intuici, která však taky není neomylná. Velmi často se totiž může stát, že je partner věrný a milující, ale vyjadřuje svou lásku jiným způsobem, než jste zvyklí. To, že vám neříká každý den „miluji tě“ neznamená, že to tak necítí. Existuje totiž mnoho jazyků lásky, v rámci kterých ji mohou lidé dávat najevo různými způsoby. Někdo může nosit domů tucet růží jednou týdně, jiný svou lásku vyjadřuje tím, že uklidí nebo poseká trávník. Je proto důležité zjistit, zda je váš partner opravdu méně angažovaný, anebo zda má pouze problém dávat najevo své emoce stejným jazykem jako vy.
Ne vždy se však jedná o neopodstatněnou křivdu. Nerovná láska je opravdový fenomén, se kterým se potýká podle magazínu SAGE pětina všech vztahů. Tento druh lásky se stal častým předmětem studia vztahových expertů a psychologů. Mnoho lidí se snažilo najít důvod těchto nerovností a zjistit, zda je vztah schopen je přežít. A v dlouhodobé perspektivě pak prosperovat.
V rámci studie univerzity v Denveru z roku 2017 o asymetricky angažovaných vztazích bylo zjištěno, že románky, kdy byla partnerka zamilovaná méně než muž, se obyčejně rozpadly do dvou let. Míra ženské zamilovanosti tady byla nejdůležitějším ukazatelem toho, zda vztah přežije. To také může znamenat, že jsou ženy obecně ochotnější tolerovat vztah s partnerem, který je méně oddaný.
Je důležité vědět, co si od vztahu slibujete a co z něj získáváte – zda to, co do vztahu vkládáte, vám stojí za (takřka) nulový výsledek. Mnozí lidé mají tendenci stavět se do role „zachránců” svého partnera – stává se to často v párech, kdy jeden z partnerů bojuje s nějakou závislostí nebo má narcistické sklony. Druhý se pak cítí být andělem strážným – myslí si, že až partnera zachrání od závislostí, nebo ho změní, bude jejich láska pevná a věčná. To se bohužel nestává, a proto tento druh vztahů v dlouhodobé perspektivě nefunguje. Jeden investuje energii, lásku a čas, druhý se na této vlně jen veze. Schopnost „utáhnout lásku za oba” tak postupně slábne, jelikož jedna strana nedostává nic zpět. Ve finále takový vztah jednoho z partnerů morálně a emočně vysává.
V tomto případě existuje jediné řešení – zeptat se zcela otevřeně partnera, zda jsou jeho city dostatečně silné na to, aby s vámi ve vztahu pokračoval dále. Pokud ano, je potřeba jej požádat, aby dával svou náklonnost najevo o něco výrazněji. Je možné, že si své emoční ztuhlosti ani není vědom. Pokud však partner není schopen či ochoten vaše city opětovat, možná je čas konečně odejít. Rozhodně není jednoduché opustit místo, kde jste již zapustili kořeny – čím déle je však necháte růst, tím bolestivější bude je vytrhávat.
Zdroj: Refinery29.com, Psychologytoday.com
