Dobrá strategie, nebo zlatokopectví?
Říká se tomu hypergamní vztah a je to trend, podle kterého partnera hledáte nejen na základě jeho fyzické přitažlivosti a duševního souznění, ale především podle toho, jak moc je schopen splnit vaše požadavky na životní standardy, o kterých sníte. Podle vyjádřeních některých seznamovacích aplikací hledá vztah založený na luxusu až 45 % jejich uživatelů. Což je mnohem vyšší procento než 27 % lidí, kteří deklarují, že jejich hlavním cílem je najít pravou lásku. Není asi překvapující, že častěji se hypergamie skloňuje ve spojitosti se ženami, které jsou vybíravější než muži. Je to přirozený instinkt, nebo sociální konstrukt? Je to dobrá strategie pro život, nebo zavrženíhodné chování?
V minulosti normální úkaz
Hypergamie není nový fenomén. Byla běžným jevem v mnoha kulturách napříč historií. Ve skutečnosti je výběr partnera podle toho, jaké má vlastnosti a životní hodnoty, záležitostí až posledních desetiletí. Do té doby se sňatky (a vztahy celkově, protože předmanželské ani pomanželské nebyly oficiálně tolerované) domlouvaly v závislosti na společenském postavení a na množství majetku, které měly zajistit, že se nejen budoucí nevěsta, ale rodiny ženy i muže budou mít dobře. Někteří evoluční psychologové tvrdí, že hypergamie je biologická vlastnost, která se vyvinula jako strategie přežití pro ženy. Ty potřebovaly pro sebe a své potomky zajistit nejlepšího možného partnera a vybíraly si proto muže s vyšším postavením a bohatstvím. Zajistily tím pro sebe a své děti větší ochranu a lepší životní příležitosti.
Skrz prsty
Dnes se na ženy a muže, pro které je partnerův zůstatek na účtě důležitější než jeho ostatní přednosti, díváme tak trochu skrz prsty. Zlatokopky, sugar babies nebo dokonce bimbos, to jsou jména, která jim společnost se „správně nastavenými hodnotami“ dává. Někteří sociologové nicméně tvrdí, že hypergamie je výsledkem genderové nerovnosti a patriarchátu, které omezují příležitosti a možnosti žen v životě. Sňatkem mohly ženy získat větší sociální mobilitu, svobodu a respekt. Dokonce i některé feministky tvrdí, že hypergamie je pro ženy způsobem, jak mohou využít svou krásu, šarm a inteligenci k přilákání a ovlivnění mocných mužů. Ještě pořád vám hypergamie připadá jako něco zcela odsouzeníhodného?
Výhody a nevýhody hypergamie
Na jedné straně jde hypergamii vnímat jako racionální a pragmatickou volbu, která zvyšuje šance člověka na štěstí a úspěch. Když si člověk najde partnera, který má vyšší společenské postavení a bohatství, může si užívat více materiálního pohodlí a společenské prestiže. Kromě toho ale může hypergamie také inspirovat člověka ke zdokonalení a dosažení vyšších životních cílů. Klasický příklad? Třeba Georgina Rodriguez, přítelkyně fotbalové megastar Cristiana Ronalda. Všechny prostředky svého snově bohatého partnera bývalá asistentka prodeje v butiku Gucci využívá k tomu, aby dopřála nejen sobě, ale především dětem, které spolu s fotbalistou vychovává, aby žily pohodlně, měly maximum zážitků a vjemů, a aby rozvíjely své schopnosti. Zároveň nejde říct, že by byla s Ronaldem pouze kvůli jeho příjmům. To, že ho miluje, je evidentní. Hypergamie ale není jenom vztah, který přináší oběma partnerům výhody. Někdy může způsobovat pochybnosti nebo pocity vlastní méněcennosti. Pokud člověk neustojí, že jeho partner stojí na společenském i majetkovém žebříčku o dost výš, může mít problém se sebevědomím i svou vlastní hodnotou. Pocit, že pro partnera není dost dobrý a není ho dostatečně hodný, se do vztahu chtíc nechtíc promítnou.
A proč ne?
Hypergamie není nutně špatná. Pro dnešní mladé singles (a ostatně i pro starší generace) to může být přirozená osobní volba, která odráží jejich životní hodnoty a cíle. Problémem se stává až ve chvíli, kdy jsou touha po luxusním životě a partnerovo bohatství jediným kritériem, podle kterého si člověk protějšek vybírá.
Zdroj: ELLE.com/es, medium.com
