Výjimečný svatební salon San Verità si každým dnem získává silnější jméno a lepší pověst. Proč? Především svým přístupem a luxusními róbami od návrhářů, které jinde na českém trhu neseženete. ELLE.cz pro vás vyzpovídala majitelku salonu Sandru Zelinkovou. Proč se vůbec vrhla do svatebního průmyslu? Co doporučuje budoucím nevěstám a co je na jejím salonu tak jiné?
Jaký byl prvotní impulz k založení vlastního salonu?
Přede dvěma lety jsme se s kamarádkou obě vdávaly. Klasicky jsme obcházely všechny svatební salony. A cítily jsme velký nedostatek ve výběru. Všude tady v Praze jsme narazily jen na obměny stejných šatů a ani jedna jsme si nevybraly. Taky v té době vznikl nápad, že se spojíme a otevřeme něco trošku jiného.
Čím se tedy lišíte?
Rozhodně za zmínku stojí, že máme kvalitní a originální návrhářské šaty. Ne klasickou svatební konfekci. A také přístupem. K zákaznicím přistupujeme individuálně. Každá nevěsta je krásná jiným způsobem. Na šatech jsme ochotní udělat úpravy. Samozřejmě s tím jde i servis.
Jak dlouho před svatbou by nevěsta měla přijít do salonu?
Nejlépe tak půl roku před obřadem. Pokud přijde míň než šest měsíců před, může se taky stát, že její vysněná róba bude už zabukovaná. Opačný případ je, pokud si zákaznice šaty nechce půjčit, ale zakoupit. Pak není problém šaty objednat a dodat jí je v určené datum.
Co převažuje? Koupě, či půjčka?
Zajímavé je, že už jenom my a Slovenky si šaty půjčujeme. Tedy z velké části samozřejmě. Ostatní národy si róby pořizují navždy. A trend se postupně dostává k nám.
Doporučila byste šaty zakoupit?
To určitě záleží na finančních prostředcích každé nevěsty. Pokud je máte, pak radím koupit. Proč? Máte záruku, že šaty budou nové a přesně takové, jako si je vyzkoušíte v salonu. Jestli si šaty jen půjčujete, musíte počítat s tím, že je už někdo na sobě musel mít a do data vaší svatby ještě mít bude. A každé praní a čištění je na látce trošičku vidět.
Jak velká finanční propast dělí nevěstu od zakoupení a zapůjčení?
Zhruba 100–150 %. Není to zas tak horentní rozdíl. Za půjčovné dáte dejme tomu patnáct tisíc, za koupi třicet až třicet pět.
Jaké jsou české nevěsty? Co si vybírají?
Většinou přijdou s úplně jinou představou, než v čem se nakonec vdají. Většina přijde s tím, že chce šaty à la mořská panna. Ale když si je zkusí, zjistí, že taková róba vypadá dobře akorát na fotografii, když je do nich nasoukaná modelka. Reálné české zákaznici s normálními proporcemi sluší korzet a sukně se spodničkou.
Jde výběr šatů plánovat?
Rozhodně, ale nemělo by se. Nejde přijít, říct jasnou představu a neustoupit. Většinou to je láska na první pohled.
Existuje nějaký současný trend ve výběru svatebních šatů?
Hodně slečen sem přijde s tím, že chce šaty aténského typu. Pak si ho zkusí a pro jistotu vyzkouší i klasický typ à la princezna. Když si znovu obléknou ty jednodušší, najednou mají pocit, že je to tak nějak málo. A volí širokou sukni.
Vymlouváte nevěstám jejich volbu, pokud jste přesvědčená, že jim šaty opravdu nelichotí?
Snažím se. Někdy se neudržím – tedy pokud je to opravdu krok vedle. Ale všeobecně platí, že pokud se nevěsta cítí krásná právě v tom, je to její volba. A to ona by se měla cítit dobře. Navíc většinou si to ani nenechají vymluvit. Ale třeba jednou si slečna zarezervovala černé šaty. Byla nadšená. Pak přišla domů, a babičku málem trefil infarkt. Takže nakonec musela jít v bílých.
Nějaká rada na závěr?
Rozhodně se nesnažte naplánovat svatbu minutu po minutě. Ladit ubrousky s odstínem šatů. Nebuďte tak pinktlich – když pak nějaká maličkost nevyjde, nerozhodí vás to. Svatbu berte víc lážo plážo. Je to váš den, oslava vaší lásky. Tak si to užijte. A klidně i s malými maléry.
