Už mě nepřitahuješ,“ řekl mi. Srdce se mi zastavilo, zachvělo, znovu rozeběhlo a roztříštilo na tisíc kusů. Umírám, můj život ztratil smysl. Lupla jsem do sebe sklenku vína. A pak druhou. Pár rozchodů jsem zažila, ale ani jeden takhle brutální. Ne kvůli jeho sexuální apatii, ale kvůli tomu, co řekl potom. „A měla by ses naučit být sama.“Nikdy jsem nebyla mnohonásobná monogamistka (mé vztahy nepřeskakovaly jeden za druhým), ale spíš bezešvý monogamista: vztahy se dotýkaly těsně jako řadové domky. Moje partnerské šílení se v jednom okamžiku rozvinulo v gigantický syndrom typu ,O dámě a polknuté mouše‘: ta dáma spolkla mouchu, pak pavouka, aby chytil tu mouchu, ptáka, aby chytil pavouka, a tak dále až ke koni (načež „samozřejmě zemřela“). Já dělala to samé se svými partnery. Nový vztah jsem začínala proto, abych odstranila ten starý. Ale jak se mi blížila třicítka, přestalo tohle fungovat tak dobře jako zamlada.
Před rokem jsem požádala svého tehdejšího přítele, aby se odstěhoval – akce potřebná, přesto bolestivá. Jakmile se mi podařilo ho odstranit, nastěhovala jsem se ke Karlovi, starému ,kamarádovi‘, který se objevil ve chvíli, kdy ten předchozí zmizel. Byli jsme víceméně přátelé, ale přesto jsem plakala, plazila se a zapřísahala ho, aby mi dal ještě jednu šanci, když to chtěl ukončit. Řekl jasné ne a pokračoval tím, co všechno se naučím, budu-li sama, a jak si svou samostatnost budu užívat. Na oslavu mé znovuobjevené nezávislosti jsme si objednali šampaňské. Pak jsem šla sama domů, sama jsem usnula, probudila se sama s kocovinou. Sama. A pak mě zasáhl můj první, rozsáhlý záchvat paniky. Pomoc!!!
Připadla mi úloha ,Nejdojemnější osamělé ženy na světě‘. Byla jsem dojemná, protože být sama mi šlo nejhůř ze všeho, co jsem kdy dělala (včetně lyžování a fyziky – a v tom jsem byla opravdu hodně slabá). Absolvovala jsem několik schůzek s podobnými zoufalci a propadla už na druhém rande: dva muži se značnými problémy s alkoholem, chlápek, který mi detailně popisoval svou zkušenost s ženskou ejakulací, a vegetarián, který se přiznal, že způsobil své bývalé přítelkyni závislost na prášcích na hubnutí.
Posuňme se v tomhle romantickém masakru o dva roky dál, do baru, kam jsem zašla na skleničku se svou nejlepší přítelkyní. Poslední roky jsme na tom byly obě stejně, bezvýsledně jsme zkoušely chlapy v celé Praze. Jenomže ona přednedávnem někoho potkala. A nad mojitem mi radostí celá bez sebe svěřila, že on je Ten Pravý. „Tolik si přeju, abys taky někoho našla,“ řekla mi s neskrývaným soucitem. „Je mi hloupý ti o tom vyprávět, když ty pořád nikoho nemáš.“
Když jsem se ten večer vlekla domů, myslela jsem na to, jestli už je to na mně vidět, a lidé proto lítostivě pokyvují hlavou za mými zády. Bydlím v pátém patře bez výtahu a pamatuji si, že mi ty schody nikdy nepřipadaly tak nekonečné a strmé. Táhla jsem nacpanou kabelku a nákup opuštěné dívky: mraženou pizzu, láhev vína a čokoládovou zmrzlinu Häagen-Dazs. Nastěhovala jsem se sem hned po škole. Roky ubíhaly, sousedé se ženili, měli děti, rozváděli se, přicházeli a odcházeli. V patře pode mnou bydleli dva muži v mém věku, kteří často chodili domů ve tři ráno, často úplně namol, a pouštěli si AC/DC. Najednou jsem zjistila, že oba mají přítelkyně. Jednu z těch dívek jsem potkala v prádelně: skládala jeho boxerky společně se svým spodním prádlem do koše. Napadlo mě, že jsem jediná v celém domě, kdo se nepohnul kupředu. Představila jsem si, jak mrtvá ležím na kuchyňské podlaze, pod vyhrnutou zástěrou křečové žíly a nateklá kolena, a dvě tlusté kočky mi čuchají k obličeji. Pak se ale najednou ozval v mé hlavě slabý hlásek: „Tak jo, když teď víš, že se nikdy nevdáš, nikdy nebudeš mít děti a zemřeš sama tady v pátém poschodí, proč se nezabít už teď?“ Zamyslela jsem se: to, že umřu sama, přece neznamená, že můj život bude nuda. Náhle jsem našla odpověď: nezabiju se. „O.k.,“ řekl ten hlásek podrážděně. „Když se tedy nezabiješ, tak přestaň kňourat.“
Přestala jsem si stěžovat přátelům, přestala se litovat, procházet záchvaty paniky a snažit se udržet si vztahy, které za to nestály. V ten okamžik nastalo nejklidnější, nejšťastnější a nejvíce naplňující i obohacující období mého dospělého života. Po patnácti letech urputného shánění partnera jsem konečně objevila, jak být sama:
1. Děkujte za to, že nikoho nemáte. Kamarádka se zasnoubila s mužem, který nebyl ten pravý. Zašly jsme na sklenku šampaňského, pochválila jsem jí prsten a zeptala se, jak se cítí. Pokrčila rameny. „Víš, byla jsem dnes v tělocvičně a dívala se na všechny ženy, které neměly zásnubní ani snubní prstýnky, a hned mě napadlo – ty mají štěstí, všechno je teprve čeká.“ Ze svatby sešlo. Zamilovat se je kouzelné a učinit závazek může být i uspokojující. Pravda, když nikoho nemáte, neprožíváte slastné návaly lásky, ale také neprocházíte stagnujícím a opotřebovaným vztahem nebo nikdy nekončícími hádkami. Pokud závidíte šťastným párům, vzpomeňte si na ty, kteří žijí v jen snesitelných nebo mizerných svazcích. Vy máte ještě šanci mít vyvážený vztah.
2. Přetvořte sama sebe, a on přijde. Přestaňte předělávat muže k obrazu svému, místo toho vytvořte k obrazu svému sebe. Udělala jsem si seznam věcí, kterých bych chtěla v životě dosáhnout: dostat svou nespavost pod kontrolu, napsat román, ušetřit peníze na byt s výtahem. A taky se naučit udělat most ze stoje a pak se z něj zase postavit. Ani jednu z těchto věcí se nedočtete v článcích, které vyučují triky, jak sbalit muže svých snů, ale práce na nich mě absolutně uspokojovala. Nebo jsem aspoň nemarnila svůj čas dostáváním kopaček a čtením knih, kde mi vysvětlovali, že mě málo chápal.
3. Upravte svůj scénář o ženě s kočkami. Po onom zjevení, které mě zasáhlo na schodech, jsem si chvíli představovala svůj život bez partnera – ale tentokrát místo srdceryvné scény s domácí zástěrou a kočkami jsem to hrála spíš jako komedii s pauzami pro potlesk. Třeba se přestěhuji do Paříže. Možná se můj román stane bestsellerem a já zbohatnu. Dopustím se několika zdrcujících skandálů. Možná budu s organizací Nakrmte zemi pomáhat hladovějícím. Přišla jsem na to, že ty nejbáječnější scénáře se mohou snáz stát skutečností, pokud se nevdám. Samozřejmě, je dost mizivá šance, že by se něco z toho stalo, pravděpodobnější je, že se vdám, budu mít dvě až tři děti a prožiju obyčejný život. A tím se dostávám k dalšímu bodu:
4. Buďte racionální. Láska je kouzelná, záhadná, láska je osud. To určitě. Je to jen biologie. A statistika. Ve statistickém projektu z roku 2004 je zveřejněno, že 88 % žen naší generace se vdá aspoň jednou. Kdyby bylo manželství smrtelnou chorobou, byla by šance ji chytit děsivě vysoká. Těch zbylých 12 % jsou dle výzkumu lidé, kteří spolu žijí na psí knížku, anebo homosexuální páry ve státech, kde ještě nemohou vstoupit do manželství.
5. Smiřte se s nepředvídatelností. Nejlépe to řekl Woody Allen: „Kdyby mi někdo před lety řekl, že se ožením s o 35 let mladší Korejkou, která nebude ze showbyznysu a ani ji nebude zajímat, řekl bych mu, že se úplně zbláznil.“ Nikdy nevíte dopředu, co se stane, proto si nemalujte grafy a plány, kdy se budete vdávat a kdy zplodíte první dítě. Nepište si seznam vlastností, které má mít váš budoucí manžel. Nemáte ani zdání, do koho se můžete zamilovat nebo kdo může milovat vás.
6. Je důležité míti filipa. Dejte mu najevo, co k němu cítíte, nebude vás to stát život. Nemusí to opětovat – a to není informace k zahození. Může ho to odradit – a ani to není informace k zahození. Může se ho to dokonce dotknout – a to také není informace k zahození. Řekněte, co chcete. Není ostuda někoho milovat. Ve skutečnosti je tahle schopnost zdrojem radosti. Na druhé straně, možná nejste na vážný vztah zralá. Pokud neustále vztahy sabotujete nebo je vedete k mrtvému bodu, zamyslete se nad tím, jestli nemáte nějaký zásadní problém se vázat.
7. Najděte si kamaráda. Ve filmu Když Harry potkal Sally říká Harry Sally, že muž se nemůže se ženou jen přátelit, protože i když ho nepřitahuje, vždycky by s ní chtěl mít sex. A to je právě výhoda kamaráda – nezadaného, upřímného kamaráda. Je tam koření vztahu, ale ne tolik, abyste na to hrála, a tím všechno překroutila. Je to někdo, s kým jste nikdy nespala a spát nebudete. S ním si budete připadat žádoucí, a to bez stresu z příležitostného sexu. Může vás doprovázet na svatbách a večírcích. Objasní vám způsob mužského myšlení. Naučí vás cítit se v mužské společnosti uvolněněji a být k mužům shovívavější. A konečně, třeba vás seznámí s nějakým nezadaným kamarádem.
8. Říkejte ano. Pokud opravdu chcete někoho potkat, souhlaste s každou nabídkou na první schůzku (pokud vás ten muž přímo neděsí). Kladně odpovídejte na pozvánky. Zapomeňte na svůj ,typ‘. Typ je fetiš a fetiše omezují. Pokud si tím mužem nejste jistá, polibte ho. Mé nejvášnivější vztahy byly s muži, kteří mě zpočátku vůbec nepřitahovali. Zároveň ale musíte vědět, kdy říci ne: ženatým mužům, mužům s přítelkyní, mužům s přítelem, a také mužům, kteří se nechtějí vázat.
9. Nenoste ošklivé spodní prádlo. ,Být sexy‘ není něco, co si oblečete na schůzku, a když jste sama, zase to schováte do šuplíku. Proč by on měl mít tu úžasnou krajku, zatímco pro vás je bavlna s designem ,puntík‘? Noste sexy prádlo, i když budete jediná, kdo vás uvidí ve spodním prádle. Nebo si začnete připadat nepřitažlivá a asexuální, a to je depresivní. Život je příliš krátký na to, abyste promeškala jediný orgasmus jen proto, že jste si ráno oblékla puntík.
10. Karma je bumerang. Buďte šťastná, když někdo z vašich přátel vstoupí do manželství nebo má dítě. Pokud to tak necítíte, předstírejte to. Neříkejte jim, že nevěříte v manželství. Neříkejte jim, že svět je přelidněný. Kupte jim prostírání, růžové dupačky, kytku do bytu. A dávejte ty věci s láskou. Jste přece laskavá a milující. Láska není hra o body. Lidé si pamatují, že umíte být šťastná kvůli nim. A pak vás seznámí se svým děsně přitažlivým bratrancem. Fakt je, že 60 % manželů se seznámilo díky rodině nebo přátelům. Když se brali mí přátelé Katka a Jirka, měla jsem z toho opravdu velikánskou radost, ani na vteřinu jsem nemusela nic předstírat, přísahám. Asi rok nato mi připravili schůzku naslepo s jedním Katčiným spolupracovníkem. Nebyl to můj typ. A vzali jsme se.
