A to vážně nechceš, abych se kvůli tobě rozvedl? Ty se mnou nechceš chodit?“
Přesně takhle se zeptal přítel (občasný) mé kamarádky Kamily. Nějak se nedokázal smířit s tím, že zřejmě opravdu nechce. Že jí stačí tu a tam si s ním popovídat, vypít láhev vína, užít si sex a jít si po svých.
Nechápal to, přestože je ženatý a hledal někoho, jako je ona. Ženu, již může vídat, aniž by mu od ní hrozily jakékoliv scény a výčitky.
„Ze začátku s touhle otázkou přišel pokaždé, kdykoli jsme se viděli,“ říká Kamila.
A po chvíli se smíchem dodává: „Jenomže co jiného bych s ním asi tak měla dělat?“
Je jí devětadvacet, pracuje jako projektová manažerka v mezinárodní společnosti a vztahy zrovna teď nechce řešit. Zrovna teď znamená poslední dva roky.
„Není to tak, že bych na lásku nevěřila, ale prostě se jí v tuhle chvíli nechci zabývat. Jestli má někdy přijít, tak přijde – a třeba to tak doopravdy bude. Jenomže já ji teď nechci hledat. Nemám zapotřebí usilovat o nějaký vztah.“
Proto jí ani moc nevadilo, když její pětačtyřicetiletý ,občasný přítel‘ už na jejich druhou schůzku přišel se snubním prstýnkem na ruce.
Být sama ji totiž baví. Žít si po svém, občas si vyrazit s kamarádkami do baru, a když má chuť, tak si třeba i užít sex nebo uklidňující objetí.
Vyzkoušet si ,mužský přístup‘ ke vztahům se rozhodla i šestadvacetiletá Eva. S bývalým přítelem se po bouřlivých turbulencích rozešli zhruba před půl rokem a ona se rozhodla naordinovat si ozdravnou kúru: kúru, která jí zvedne sebevědomí, díky níž se začne cítit zase sexy, a ne jako hadr na konci tyče, jak si připadala poslední rok, kdy od přítele poslouchala místo lichotek jednu jízlivost za druhou. Její metoda je poměrně jednoduchá: sbalit všechno, co se dá, pokud to je muž a vypadá dobře.
Na tom by nebylo nic tak zvláštního, ovšem ona své jednorázové či krátkodobé milence šokuje: tím, že nemá problém s nimi skončit v posteli relativně rychle. A tím, že to je často ona, kdo jako první navrhne: ,Nevyspíme se spolu?‘ Co je u mužů bráno jako téměř běžné, u ní jako u ženy působí netradičně.
„A nemělo by to být naopak? Neměl bych o tebe nějak usilovat?“ zeptal se jí ten poslední.
Nové role mění i vztahy
Žen, jako jsou Kamila a Eva, přitom neustále přibývá. Není divu – za posledních dvacet let se role muže a ženy hodně změnila, snad víc než za předcházejících dvě stě let. A tak se samozřejmě mění i vztahy.
„V některých případech může samozřejmě jít i o obranu, strach z partnerského vztahu, hlavním důvodem ale je ekonomická samostatnost: všechno jsou to ženy, které si mohou dovolit žít samy. Řečeno s nadsázkou, nepotřebují partnera, aby jim přispíval na pravidelné měsíční platby,“ odpovídá psycholožka Branislava Vargová na otázku, kde hledat příčiny vzrůstajícího počtu žen, které jsou šťastné bez vztahu.
Navíc zatímco dřív byly ženy, které se rozhodly žít po svém, nebo třeba svobodné matky společensky stigmatizovány, dneska od každého uslyšíte spíš tuto větu: ,Když vám to takhle vyhovuje…‘ Být ,single‘ z přesvědčení už není důvodem k povytažení obočí ani lítosti.
Čas a ochota se přizpůsobit
Samozřejmě, neznamená to, že když si zvolíte být sama, že na vás občas nepřijdou pochybnosti – asi tak, jako vás někdy přepadne vztek, rozmrzelost nebo lítost i ve vztahu, i kdyby byl váš partner vzorem dokonalosti.
Ani Kamila nezastírá, že jí někdy samota trochu vadí – naposledy třeba na Štědrý den, kdy je každý tak trochu citlivější. Nebo když se dozví, že další z jejích kamarádek čeká dítě.
„Jenomže pak mi během chvíle dojde, že to teď doopravdy nechci. Baví mě moje svoboda, to, že teď můžu poznávat spoustu věcí, užívat si.“
Ačkoli má vztah řadu pozitiv, také hodně vyžaduje: čas a také ochotu přizpůsobovat se druhému.
Pokud jste ,single‘, hodně rychle si na to zvyknete. Na vlastní režim. Na vlastní rituály. Na vlastní byt. Na to, jak se svalíte na pohovku, když přijdete utahaná z práce, a s nikým nemluvíte. Na to, jak je fajn, že nikomu nemusíte vysvětlovat, že jste přišla z večírku o tři hodiny později, protože tam byl fajn kluk, se kterým vás bavilo flirtovat. Můžete-li si navíc s někým vyrazit, tím líp.
Není proto divu, že se některým ženám do změny tohoto pohodlného stavu nechce: získaly nezávislost a vyhýbají se čemukoli, co by ji mohlo ohrozit. Mají svoji kariéru, koníčky, přátele a nový vztah přece jen vnímají jako určitou komplikaci.
U někoho je to spíše přechodný stav, různě dlouhé období mezi dvěma vztahy, u někoho je to celkový přístup k životu, jehož se nehodlá vzdát. Stejně jako u Kamily, která na otázku, co by dělala, kdyby potkala někoho, kdo by za vztah opravdu stál, odpovídá dost vyhýbavě. „No… Možná jo. Ale určitě bych se do toho nehnala tak jako dřív.“
Kariéristky a ,noví muži‘
Co ale na takovouhle změnu říkají muži? Většina z nich je tehdy, když potkají ženu, která si chce užívat jako oni, v šoku. „A to si mě doopravdy nechceš vzít? A neměla bys náhodou tuhle otázku položit ty?“
I oni ale prošli obrovskou změnou – dokladem jsou například metrosexuálové, kteří pečují o svůj vzhled, nemají problém vyjadřovat city, a dost často ani problém chodit se ženou, která vydělává víc než oni (podle průzkumu americké seznamky www.match.com dokonce takové chození připadá více než osmdesáti procentům mužů sexy).
„Když se zdržím v práci, volá mi, kde jsem, že připravuje večeři,“ vypráví Lenka o svém příteli. Označení metrosexuál na něj sice zrovna nesedí, přesto ale patří do generace ,nových mužů‘. Baví ho vařit, občas uklízí, nevadí mu, že jeho ,žena‘ má kariéru ve svém žebříčku možná nejvýš. A občas je to on, kdo se ptá, jestli by Lenka nechtěla dítě.
Nevídaná věc, ovšem Lenku nijak nerozněžňuje – naopak, spíš si hlídá, jestli tenhle jeho přístup není nenápadnou diverzní akcí, která by ji měla vrhnout do domácnosti. A to je něco, co rozhodně nechce – tedy alespoň prozatím.
Kašleme na lásku?
Jenomže znamenají všechny tyhle změny a posuny to, že se přestaneme na sebe vázat, že doopravdy nechceme vztah? Naplní nás naše svoboda tak, že nám budou stačit jen občasné a nezávazné schůzky (minimálně do doby, než se rozhodneme mít děti)?
Když jsem se zeptala jednoho svého kamaráda z reklamní agentury, jestli se během svých dobrodružství mezi modelkami, produkčními a dalšími známostmi, které mu jeho práce přináší, setkává se ženami, které si chtějí jen užívat stejně jako muži, s nadhledem se rozesmál: „Až nějaké najdeš, pošli mi na ně čísla.“
Možná to tedy je tak, že sice máme odpočinková a zkoumající období, kdy vztah není zrovna tím pravým a nejdůležitějším, jinak ale většina z nás jen hraje novou ,hru‘ na nezávislost – přesně tak jako ve filmu Kašlu na lásku, kde spolu Barbara Novak (Renée Zellweger) a spisovatel Catcher Block (Ewan McGregor) zkušejí ostrý souboj pohlaví: aby zjistili, že to je jen nová (a chvílemi ještě napínavější) cesta, na jejímž konci se mohou nalézt.
I když vždy budou existovat ženy, které se rozhodly užít si svobodu a nezávislost, jež si vydobyly, a vztahu se vzdají, většina z nás si cestu k opačnému pohlaví najde. Byť ten vztah bude možná vypadat jinak než dřív a role mužů a žen v něm budou na hony vzdálené těm, které považujeme za tradiční.
