On-line seznamování je v dnešní době nejpopulárnějším řešením pro osamělé duše. V této zrychlené době nemáme čas chodit na slepá rande nebo se seznamovat na přeplněných akcích, a tak se vydáváme na vzrušující jízdu algoritmem (čti osudem), který nám vygeneruje partnera na jedno rande, které možná přeroste v happily ever after. Během virtuálního hledání čteme mezi řádky, měříme intenzitu motýlů v břiše, a jako Bridget Jones si připravujeme svatební přípitek ve stylu: „Začalo to slovy It’s a match”.
Jak to začalo?
Hormonální antikoncepce v 60.letech navždy změnila společnost. Ženy poprvé v historii získaly plnou kontrolu nad svými reprodukčními orgány, a ve stejné době přišla i druhá vlna feminismu, která destigmatizovala sex ve prospěch žen. Již nebylo potřeba zdlouhavého dvoření, oťukávání si jeden druhého, a hlavně se zcela upustilo od prudérních společenských pravidel předchozí dekády, dogmatizující „sex až po svatbě”. Vztahy na jednu noc se postupně staly akceptovanou normou bez újmy na reputaci. Nudná a zastaralá monogamie ustoupila do pozadí, a na směnu jí přišla polyamorie, jež nastolila vládu uspokojování krátkodobých tužeb bez potřeby závazku. Právě tento nový druh „vztahů” a jejich dlouhodobé následky nám pomohlo blíže prozkoumat nové milénium, které přineslo sociální sítě a seznamky jako Tinder. Ty se spontánně staly sociálním experimentem, který si mnozí vyzkoušeli na vlastní kůži.
Digitální revoluce
On-line ranění nám nabídlo obrovské množství potenciálních partnerů, které bychom v reálném životě možná ani nikdy nepotkali. Společenské akce, na kterých poznáváme „přátele našich přátel” však nemohou ani zdaleka konkurovat množství virtuálních uživatelů aplikace, které máme doslova na dosah ruky. Byť seznamování nebylo nikdy jednodušší, počet mladých, nezadaných lidí přesto stále roste. Znamená to, že stále více lidí preferuje větší množství milostných partnerů, ale „žádné závazky”? Platí to pro obě strany? A co to znamená v dlouhodobé perspektivě?
Pomocí jednoduchého „swajpování” Tinder vygeneroval výsledek kopírující Paretův princip - mezitím, co muži lajkují 61,9% žen na Tinderu, ženy si vybírají pouze 4,5% svých protějšků. Jen malé procento mužů tak získává většinu sexuálních příležitostí, zatím co valná většina mužů nemá takřka žádné. Ženy se následně přetahují o nejžádanější partnery, kteří však nemají sebemenší potřebu dlouhodobého vztahu, jelikož mají k dispozici virtuální harém. Ti méně úspěšní muži mezitím ztrácejí naději, stávají se více zahořklými a cynickými, a rezignují na vztahy úplně, jelikož když si nemohou najít partnerku ani ve virtuálním světě, tak proč se vůbec snažit?
Easy come, easy go
Rychle jsme navíc zjistili, že v digitálním věku nebylo nikdy jednodušší navázat kontakt, ale také zároveň někoho vyškrtnout ze svého života. Ghosting je toho jasným důkazem. Místo vzrušujícího poznávání jeden druhého můžeme nyní hodnotit knihu jen podle její obálky, a během několika vteřin určit, zda „za to stojí” nebo ne. Laciná vzrušení se stávají novou „normálností”. Romantické večeře střídá Netflix & Chill, a zanechávají za sebou společnost, která ztrácí schopnost kultivovat dlouhodobé vztahy. Známosti na jednu noc také často znehodnocují intimitu, komunikaci i potenciál stability. Při sebemenší známce diskomfortu totiž máme možnost zkrátka opustit stanoviště a vrhnout se na něco nového, protože „there is plenty of fish in the sea”.
Na jednu stranu jsme získali možnost prožívat stále častěji pocity vzrušení, touhy a chtíče, které krátkodobě fungují jako nakopávající ranní káva, ale na druhou tím tratíme vyhlídky na potencionálně hlubší vztahy a opravdovou lásku, která může být hnacím motorem celého života. Hookup kultura nám dala možnost eliminovat veškeré složitosti, které ke vztahům neodmyslitelně patří. Dala nám volnost ale zároveň i mylný pocit kontroly.
