Trampoty něžných úchyláků

Je to skoro pravidlo. Ženy, které mají rády tvrdší sex, si jako partnery vybírají hrubce. Zpočátku si s nimi báječně užívají, než ovšem dojde na první facku mimo postel. Pak, ač nerady, si musí přiznat, že sice v posteli je násilí vzrušuje, ale v obyčejném životě je děsí. Jak tohle dilema vyřešit? Nezbývá než se vzdát skvělého sexu.

Moje kamarádka Cora měla podobný problém: už od puberty toužila po chlapovi, který by se s ní v posteli nemazlil, ale byl k ní naopak trochu hrubý. Ještě jako panna prý onanovala, zatímco si donekonečna opakovala větu „Roztáhni nohy, ty kurvo, ať ti tam vrazim svýho utahováka!“, kterou snad zaslechla v nějakém sexy filmu. Ta věta jí prý pomáhala i později, když už panna nebyla, ale naopak střídala muže jako ponožky v zoufalé snaze najít někoho, kdo „pochopí, co potřebuje“. Nepochopil nikdo. Všichni byli něžní a laskaví a těsně před činem jí místo vytoužených obhroublostí šeptali sladká slova lásky. Coře ještě nebylo třicet, a normální, všední, něžný sex ji už dlouho zoufale nudil.

„Myslíš, že by se ti líbilo viset za nohy z lustru, zatímco by jeden čtyřicetiletej chlap, unavenej obyčeným sexem stejně jako ty, přemítal, co s tebou provede?“ zeptala jsem se jednou Cory.

„Ty někoho takovýho znáš?“
„Mohla bych tě s ním seznámit ještě dnes pozdě v noci.“ Cora se nad tou nabídkou na pár vteřin vážně zamyslela, ale pak řekla, že radši ne. „Víš, já nechci žádnýho úchyláka. Mně přece nejde jen o sex. Potřebuju vztah! S nějakým hodným chlapem, který by ke mně měl úctu, ale taky by mě dokázal občas bez okolků povalit na matraci a říkat mi… víš co.“