Je půl jedné v noci. Monika (29), toho času na mateřské dovolené, sedí v manželově pracovně u jeho počítače a hledá na webu stránky, které by jí přinesly noční rozptýlení. Manžel je na služební cestě, jedenáctiměsíční Honzík spí, dům je temný a chladný, a přesto musí Monika přiznat, že po dlouhém dni se až teď cítí naživu. Před šesti měsíci se začala občas dívat na pornografické webové stránky, aby pochopila, proč je kolem nich takový rozruch. Za čas se její zvědavost změnila v potřebu, která určovala její denní režim. Brzy se na virtuální porno dívala až dvě hodiny denně. Její nejoblíbenější materiál – erotické příběhy a fotografie heterosexuální soulože – pro ni znamenal únik ze světa matky uvázané k domácnosti. Monika pochopila, že pokud nezvolní a nepokusí se zkrotit svůj apetyt, dostane se do vážných problémů. „Začínám se ztrácet ve světě fantazie a tyhle fotky tvoří jeho kulisy. Je mi jedno, jaké jsou, hlavně když se týkají sexu. Večer už se nemůžu dočkat, až Honzík půjde spát, abych už mohla k počítači,“ říká.
Monika není ojedinělý případ. Z průzkumů týkajících se pornografie vyplývá, že každým třetím člověkem, který se oddává pornu, je žena. „Erotickou komerci konzumuje podle průzkumu asi třetina žen,“ potvrzuje známý sexuolog Jaroslav Zvěřina. „Důvodem je, že je to snadno dostupné, dlouho dostupné a je to audiovizuální,“ dodává sexuolog.
Porno pro ženy je jiné
Tvůrci pornografie začali produkci přizpůsobovat ženskému vkusu. „Často angažují průměrně vypadající muže, protože ženy je snáze začlení do svých fantazií a dokážou si v interakci s nimi představit sebe,“ napsal odborník Mark Kastelman v knize Droga nového tisíciletí: Jak internet mění lidskou mysl a tělo. „Začali rovnoměrně zobrazovat, jak muži uspokojují ženy a ženy muže, dříve bylo častější, že vyvrcholil pouze muž. Obalili také porno do scénáře soap-oper, aby svedli ženské publikum.“
Virtuální sex, spočívající ve sledování porna a erotickém chatování, má čtyři základní charakteristiky: Závislá osoba se jím zabývá v míře, která se vymkla její kontrole. Některé ženy tráví na internetu až pět hodin denně. Za druhé, může mít vážné následky, například výpověď z práce nebo rozpad dlouhodobého vztahu. Za třetí, pro závislou je obtížné ovládat se – naplánuje si, že na internetu bude hodinu a sedí tam ještě ve chvíli, kdy by měla vyzvedávat děti ze školky. A za čtvrté, sex po internetu pomáhá tlumit emocionální bolest, způsobenou třeba samotou nebo těžkým stresem. „Dalo by se to označit jako fetišismus. Pokud existuje nutkavá potřeba konzumovat pornografii, je to fetišistická fixace na obrázky a audiovizuální podněty,“ vysvětluje sexuolog Zvěřina. „Taková závislost může ohrožovat vztah, protože člověk kvůli tomu třeba ani nespí, nebo realizuje sex převážně masturbací, což nemusí partner tolerovat.“ Podle odborníků má pravidelné sledování porna vliv na sexuální vkus. Počáteční šok z webových stránek s názvy jako ,Mladé děvky‘ nebo ,Lízání‘, kde muži na fotografiích ukazují častěji ztopořené údy než obličeje, rychle přejde. Takové věci se pro komunitu surfujících staly normou.
Jitka (24), studentka managementu z Brna, přiznává, že internetové milostné zážitky změnily její sexuální návyky a zvýšily ochotu riskovat. Protože dává před neinteraktivním sledováním pornografie přednost chatování, vystřídala dost internetových milenců. Než se dala dohromady s Tomášem, třiatřicetiletým ambiciózním právníkem, její sexuální fantazie byly ,šedý průměr‘. Po devíti měsících se oba – jsou spolu denně v kontaktu přes síť – začali navzájem vzrušovat sadomasochistickými fantaziemi. „Dostává mě to,“ tvrdí Jitka. „Ve vztazích praktikujících sadomaso prý chybějí emoce, ale já toho k tomuhle chlapovi cítím hodně. Fascinuje mě jeho vtip a šarm. Líbí se mi.“Jitka také přiznává, že neustále pociťuje sexuální touhu. Její ,vládce‘ Tomáš jí během dne zadává různé úkoly, aby ji donutil neustále na něj myslet. Jednou vyžadoval, aby šla na přednášky v sukni bez kalhotek. Každý den musí vymyslet velmi podrobnou sexuální fantazii a poslat mu ji e-mailem. Nařizuje jí dokonce, kdy smí či nesmí masturbovat. Před měsícem mu měla poslat svou fotografii nahoře bez, pořízenou ve veřejném fotoautomatu. A tak se Jitka ve tři hodiny odpoledne, místo aby se připravovala na zkoušku, ocitla napůl nahá v automatu na rušné brněnské ulici. „Internet vám dává úžasnou svobodu,“ říká, „nemusíte kontrolovat ani sledovat mimiku, řeč těla, nevznikají žádné trapné pauzy. V soukromém chat roomu začne být rozhovor rychle intimní. Je lehké bavit se s jedním člověkem i dvě hodiny.
Je to jako droga
Zamilování nás dokáže pobláznit, ale virtuální sex se může zranitelným lidem rychle vymknout do takové míry, že ohrožují svou práci nebo vztah kvůli sexu s někým, koho ani nevidí. Nový vztah bývá spojen se sexuálními fantaziemi, ale fantazie lidí závislých na virtuálním sexu nemají hranice. Na začátku vztahu toho druhého neznáte, a tak představami vyplňujete prázdná místa. Na internetu je to jednodušší – nevíte, jestli je ten druhý tlustý nebo páchne. A tak jsou chybějící vizuální a sluchové podněty nahrazeny fantazií, která vám pomůže vytvořit toho druhého takového, jakého ho chcete mít. Dynamika těchto setkání může být natolik rychlá, že terapeuti často přirovnávají virtuální sex ke cracku: závislost někdy vzniká už napoprvé.
Ženský pocit studu
Každá závislost přináší spoustu problémů. Problémy žen závislých na internetovém pornu jsou specifické tím, že muži jsou stále jinak hodnoceni než ženy. Když je muž sukničkář, je to považováno za normální, nebo dokonce přitažlivé, zatímco promiskuitní žena vyvolává pohrdání. Stejné je to i s pornem – muži se klidně přiznají k tomu, že ho sledují, zatímco ženy to stydlivě zapírají. I ženy závislé na sexu po internetu proto zažívají daleko větší pocity studu a viny než muži.
„Je to jako dávka adrenalinu do srdce,“ říká americký doktor Robert Weiss, který je ředitelem sexuologické kliniky. Tvrdí, že stadium vzrušení, prožívané při čerstvé zamilovanosti, přetrvává ve virtuálních vztazích déle, protože nejsme konfrontovány s realitou. „Žena závislá na virtuálním sexu dokáže hodiny oddalovat orgasmus,“ pokračuje Weiss, „jejím cílem je prodlužovat fázi očekávání. Okamžiku, kdy vyvrcholí, předchází i několik hodin, během kterých je ve stavu vzrušení vyvolaném vlastní neurochemií.“
Ženy závislé na pornu jsou svou představivostí ovlivňovány víc než muži. Odborníci se shodují, že ženy nevzrušuje ani tak pohled na fotky mužského přirození, jako fotky jiných žen při souloži. Vzrušení vyvolává představa sebe samé v pozici souložící ženy. Podle výzkumu, který byl zveřejněný v publikaci Průvodce sexem na internetu, nezajímají ženy fotografie přitažlivých anonymních mužů. „Ženy vyžadují emotivní podtext, který najdou spíše v erotických povídkách a chat roomech než na fotkách. Ze všech pornostránek určených ženám byly nejnavštěvovanější povídky doplněné fotkami,“ konstatuje autorka výzkumu Jenny Blythe. Výzkum ukázal, že se svými internetovými milenkami se ve skutečnosti setká 33 procent mužů závislých na sexu, u žen počet dosahuje až 80 procent. Jeden z milenců Katky (32), o sedm let mladší šéfkuchař, se s ní chtěl setkat jen jednou – aby poznal sex s jinou ženou, než se ožení. Katka nedokázala odolat představě nezávazného sexu na jednu noc. „Znělo to krásně zkaženě. Známe se přes rok. Vím všechno o jeho snoubence, mizerné práci, dovolených. Šli jsme spolu na drink a skončili u mě doma. Byl to fantastický sex. Potom mě prosil, abych mu dovolila přijít před svatbou ještě jednou. Objevil se u mě se svatební košilí v batohu. Bylo to vzrušující.“
Šárka (31), věděla, že nedokáže žít bez mužské pozornosti. V minulosti to vedlo k mnoha nevěrám. Když před pěti lety začala žít s přítelem, rozhodla se začít nanovo a chvilku se to skutečně dařilo – než objevila možnosti internetu. „Mohla jsem sbalit chlapa, aniž bych vyšla z domu,“ pochvaluje si. „Štěstí mi ale dlouho nepřálo. Po krátké avantýře s jedním neznámým mladíkem jsem zjistila, že je to podivín a rozhodla jsem se románek ukončit. On se ale rozhodl jinak. Vyhrožoval mi, že pošle e-mail s mými hodně odvážnými fotkami, které jsem mu poslala, šéfovi. Když jsem se pokusila ze vztahu vycouvat, hrozbu splnil a fotky poslal i mým dvěma kolegům. Jeden z nich mi to řekl a ten druhý je vymazal ze šéfovy schránky. Říkala jsem si, že s tím musím přestat, ale za pár měsíců jsem byla na webu znovu. Nakonec mě můj přítel přistihl a přečetl si e-mail od jednoho z mých internetových milenců. Když na mě uhodil, byla to vlastně úleva.“ Stejně je to prý pro ni dodnes každodenní boj. „Začala jsem se sexem příliš brzy, a tak je to všechno daleko těžší. Bojím se budoucnosti, protože si říkám: co až se jednou vdám? Vrátí se mi zase všechny ty divoké fantazie?“
Není nad opravdové tělo
Pocit osamění a potíže s navazováním vztahů s ostatními lidmi – ať už z důvodu nedostatku příležitostí nebo psychických zábran – můžou vyvolat závislost, a tak je logické, že společenství skutečných lidí má léčivé účinky. „Lidé, kteří zažili špatné zacházení v rodinách nebo byli zneužíváni, jsou více náchylní k závislosti na virtuálním sexu, protože jejich hlavním problémem je nízké sebevědomí,“ tvrdí doktor Weiss.
Jitka ještě měla štěstí. Nejhorším následkem její závislosti bylo hořké zklamání. Nedávno se setkala s právníkem Tomášem a zjistila, že jiskra přetrvává i v realitě, objevil se ale jiný problém: měl erekci při orálním sexu, ale všechny pokusy o pohlavní styk z jeho strany selhaly. Jitka si uvědomila, že mezi tím, co si myslíme, že chceme, a tím, co skutečně chceme, může být propastný rozdíl. „Po dvou letech zkušeností se vztahy na internetu vím, že nejlepší sex má člověk s někým, ke komu ho poutá citová vazba. Je sice jednodušší sbalit chlapíka po internetu, ale srdce vám může zlomit virtuální milenec úplně stejně jako ten reálný. Nejdřív máte jen fantazie, ale pak začnete doufat, že až ho poznáte, všechna vaše očekávání se splní. Jenže to se děje jenom hrozně málokdy.“
