Mechanik lásky

Adam si rozložil u postele příručku, tak, aby na ni dobře viděl i z horizontální polohy. Pak se zahleděl na Evu, mrkl do příručky – a nastavil si svou nastávající do předepsané polohy.

To se neobešlo bez drobné nehody. Zatímco jí aranžoval dolní končetiny – měla mít jednu za hlavou a druhou nataženou podél těla – podařilo se Adamovi kopnout sám sebe Evinou nohou do hlavy, za což jí okamžitě vyčinil. Pak deset minut seděl na posteli jako hromádka neštěstí a třel si střídavě hlavu a svůj vlastní orgán rozkoše, který po té ráně povážlivě klesl. Evě, která tam poslušně ležela rozevřená jako kniha, po chvíli zdřevěněly údy a došla trpělivost. „Miláčku,“ ozvala se, „myslím, že to můžeme ukončit. Už jsem měla nejmíň čtyři orgasmy.“

Na Adama ironie bohužel neplatila. Za jiných životních okolností vůbec nebyl blbec, ale ve věcech partnerství a lásky měl vedení asi tak pětikilometrové. „Orgasmy?“ zafuněl překvapeně. „Ale vždyť jsme ještě vůbec nezačali.“ – „Ne? Já jsem už úplně hotová!“ Adamův myšlenkovod konečně dopravil Evinu větu na místo určení. Káravě si svou nastávající přeměřil a řekl: „Nesmíš mě takhle vyrušovat! To bychom se nikam nedostali. Dnes jsme si přece dali za úkol…“

Eva dál neposlouchala. Adamovy úkoly ji značně dožíraly od samého začátku jejich vztahu, skoro rok. Na procházce v lese sledoval směrovky a pro samé nahlížení do mapy ani neviděl na krajinu. Úkolem, který si ,stanovili‘, obyčejně bylo ujít čím dál tím větší vzdálenost v čím dál tím kratším čase a ,zlepšovat se‘ tak. Adam nesmírně toužil neustále se zlepšovat, a to pokud možno snadno měřitelným způsobem. Eva ale usoudila, že se to dá snést. Už proto, že Adam si s oblibou dával i jiné úkoly – například že bude čím dál tím rychleji umývat větší a větší hory nádobí. V začátcích jejich vztahu nádobí skutečně pravidelně myl. Na Adamův systematický přístup k životu a na jeho puntičkářství si Eva vcelku zvykla. Ale jakmile tyhle povahové vlastnosti začal vnášet i do milování (odvážil se toho až po několika měsících), Evu to vyděsilo.

Od samého začátku byl sex s Adamem celkem v pořádku, Eva na něm aspoň neshledala žádnou výraznou závadu. Měla předtím jenom tři kluky a zdálo se jí, že Adam je z nich nejlepší. Uměl být něžný a ohleduplný, jeho instrument měl ty správné rozměry, aby ji vzrušoval a přitom jí nezpůsobil bolest. Navíc Adam nebyl žádný sexuální maniak. Dvakrát, třikrát týdně, to byl jeho limit. Evě to docela vyhovovalo. Jeden z jejích předchozích nápadníků se dožadoval sexu každý den, někdy i dvakrát nebo třikrát, a Eva, která se musela učit na zkoušky, na podobné excesy neměla čas. S Adamem to byla taková příjemná sexuální ,udržovačka‘. Eva si rozhodně nemohla stěžovat. Až do doby, kdy si Adam začal hrát na trenéra.

Začalo to kouřením ptáka. Přestože dělala všechno, co bylo v jejích silách, Adamovi to pořád nebylo dost dobré. Ne, na techniku si nestěžoval, tu prý měla skoro stejně skvělou jako jakási Kamila, se kterou chodil předtím. Uměla po něm rozkošnicky přejíždět jazykem, olizovat třešničku na konci a svírat ji mezi rty. Potíž nastala až v okamžiku, kdy si celé Adamovo mužství zasunula do krku.

Ono to totiž nešlo. Aspoň ne tak hluboko, jak by si Adam přál. (A jak to bez obtíží zvládala Kamila.) Na rozdíl od hrdinky proslulého filmu Deep Throat neměla Eva v krku poštěváček, ale bohužel vegetativním nervstvem vybavenou tkáň, jejíž dotek s Adamovým přirozením vyvolával dávivý reflex. Eva, která tohle studovala ve škole (tedy ne kouření ptáka, ale anatomii) věděla, že je to docela normální a podobný reflex má skoro každý. Adam, který si chtěl při felaci co nejvíc užívat, naopak věděl, že je to jen a pouze její vina. A taky věděl, jak to napravit: Eva svůj dávivý reflex musí potlačit, a to nejlépe pravidelným cvičením. Protože ho trochu uráželo používat svůj orgán lásky k podobným málo vznešeným účelům (a hrozně se bál, že mu ho Eva jednou skutečně pozvrací), kupoval jí banány a pak ostřížím zrakem sledoval, jak s nimi ,cvičí‘. Každý banán si musela nacpat co nejhlouběji do krku a několik minut tam s ním viglovat. Adam den co den pozoroval její snahu, radil jí a kritizoval či chválil její pokroky. Mezitím plánovali svatbu. Čekalo se jen na to, až Eva obdrží diplom ze školy, a – jak se obávala – i na to, až obdrží neoficiální diplom z Adamovy univerzity sexu… Jinak to byl moc hodný kluk, upřímný, pozorný, a nosil jí kytky. Eva ho pořád měla ráda, i když s každým novým banánem zasunutým hluboko do hrdla jejího nadšení ubývalo.

Trampoty nastaly, když se Adam dočetl o bodu G. Nejdřív půl hodiny rázoval po pokoji a hlasitě si spílal. „Tys o něčem podobným někdy slyšela?“ přál si vědět.

„O bodu G? Jasně. Dobře prokrvená tkáň mezi vaginální stěnou a, s odpuštěním, močovým měchýřem,“ odříkala poslušně. „Další ze tří možných zdrojů ženského orgasmu, po klitoridálním a vaginálním.“ „Tak proč jsi mi to neřekla?“ „A jak jsem měla vědět, že to nevíš?“ Adam se chytil za hlavu a dalších deset minut lamentoval. „Já se tady snažím vytvořit ideální podmínky k manželskému sexu,“ vyčetl jí, „a ty mi neřekneš o třetím možném zdroji ženského orgasmu?“

V tom okamžiku Eva pochopila, že je zle. A tak teď ležela na zádech na posteli, pod zadkem naducaný péřový polštář, jednu nohu podél těla a druhou za krkem. Tohle byla druhá pozice, kterou Adam při hledání bodu G vyzkoušel. Ta pohodlnější, kdy Evě stačilo obě nohy skrčit, bohužel nefungovala a Adam nic nenašel. Zahleděný do jejího těla jak husa do flašky, zkoumal prstem vnitřek jejího přirození, přičemž se jí v jednom kuse ptal, jestli už je to ono. Eva musela podle pravdy přiznat, že není. Vyzkoušeli druhou pozici. Adam po pár digitálních nezdarech usoudil, že prst možná není ten nejvhodnější nástroj pro výzkum, a tak teď domlouval ,malému Adámkovi‘, ať si dá říct a zase se postaví. Adámkovi na vědeckých výzkumech očividně nezáleželo, byl to barbar. A když se konečně přece jen postavil (obnášelo to pomoc ze strany Evy, která se díky banánům stačila stát značnou přebornicí), bylo zjištěno, že teď zas pro změnu ona sama není dostatečně vzrušená. Oba Adamy, malého i velkého, to smrtelně urazilo.

Po půlhodinové hádce pokus vzdali, na předmanželském loži se otočili zády k sobě a dva dny spolu nepromluvili ani slovíčko. Druhý pokus dopadl méně tragicky, ale přece si Eva nebyla jistá, jestli ,to‘ Adam skutečně našel. „Jak si můžeš nebýt jistá?“ rozčiloval se. „Copak to nepoznáš?“ Eva mu marně vysvětlovala, že to skutečně nepozná, ještě nikdo se v jejím těle bodu G nedopátral. Je klidně možné, že ho Adam už dávno našel (utěšovala ho), ale ona to ještě neví. Adam se držel za hlavu a lamentoval. Jejich předmanželský sex značně utrpěl. A tak Eva usoudila, že nejlepší bude zeptat se odborníků. Ale její gynekolog jí nejdřív vynadal, pak jí udělal nějaký výtěr, a vzápětí jí oznámil, že on je lékař, není šarlatán ani pornograf, je tady od toho, aby ženám pomáhal, a hledáním takové pitomosti se prostě nebude zabývat. Všechno nasvědčovalo tomu, že ani gynekolog nic podobného nikdy neviděl.

Když záhada bodu G přerostla v předmanželskou krizi, zeptala se na to Eva spolužačky. Pavlína o bodu G samozřejmě taky slyšela, ale žádný mužský v jejím životě ho dosud nenašel. Vlastně by ji to docela zajímalo. Chvíli na tohle téma filozofovaly, vyhledaly si to na internetu – a pak usoudily, že když jsou obě ženské a obě skoro doktorky, není důvod, proč si vzájemně nepodat pomocnou ruku.

Když šla Eva ten večer domů, bylo jí do zpěvu. Konečně tu záhadu rozřešila. Nejenže bod G skutečně má! Je šíleně snadné ho objevit! Navíc není třeba podkládat si zadek polštářem a zaplétat si nohy do vánočky. Stačí, aby si žena klekla na postel a muž jí to tam vrazil zezadu. Tahle poloha zaručí, že její bod G bude stimulován.

Eva se po Adamovi vrhla, jakmile domyl nádobí. „Jdeme na to, lásko!“ vlekla ho k posteli. „Už jsem na to přišla. Už to mám!“ Trvalo ale ještě několik dní, než Adam vyzkoušel novou polohu. Skutečně fungovala. Jenže i když mu několikrát s udýchaným nadšením oznámila, že tentokrát tajemný bod skutečně objevil, Adam tomu moc nevěřil. Navíc mu poloha zezadu připadala ,primitivní‘ a už to nehodlal opakovat. A co horšího: začal se vyptávat, jak na to Eva přišla, kde to vyčetla a kdo jí to řekl… Zrovna v době, kdy byli s Adamem už zase rozhádaní, ji oslovil na ulici urostlý chlapík.

Ptal se, jestli by nešla na pivo. Eva šla. A pár hodin nato už její nový objev radostně hýkal a zmocňoval se jí způsoby, jaké do té doby nezažila. Taky si nemohl vynachválit Eviny ,zkušenosti‘ s kouřením. Eva se zalykala rozkoší – vůbec se nesnažila spočítat, tak jako Adam, kolikrát to bylo klitoridálně, kolikrát vaginálně a kolikrát to pocházelo od bodu G.

„Mimochodem, víš, co je to bod G?“ zeptala se ho Eva, když se loučili. „Cože? Co?“ „Výborně! Skvěle!“ zaradovala se a domluvila si s ním rande na druhý den. Od té doby už nikdy nenacvičuje s banánem, nepočítá orgasmy ani neměří jejich intenzity. Se svou novou láskou se prostě miluje, a to jí docela stačí.

AUTOR: IVA PEKÁRKOVÁ