V životě existuje několik hrozných momentů. Těch, které jsou tak příšerné, že na ně do konce života nezapomenete. Tak třeba když se s vámi rozejde váš první kluk. Váš náctiletý svět se rozpadne na několik kusů a trvá nejmíň do dalšího maturitního plesu nebo lyžáku, než se opět slepí dohromady.
Stejné rozčarování zažijete, když se jednoho dne podíváte do zrcadla a zjistíte, že jste tlustá, nosíte úplně nemožné džíny, najdete první šedivý vlas nebo pochopíte, že už nikdy nebudete tak hezká (pevná, milá, naivní… doplňte dle libosti) jako v osmnácti a že od teď to s vaším životem bude už jenom a jenom horší. Jedním z takových dnů pro mě byl ten, kdy jsem se poprvé setkala s poruchou erekce. Seznámil mě s ní pohledný pětatřicátník. Vypadal, že se od něj dá očekávat cokoli. Jen ne tohle. Dlouho to vypadalo na pořádně vášnivou noc. Když jsme po večeři seděli nad skleničkou vína, když jsme nastupovali do taxíku, když jsme jeli výtahem do jeho bytu, dokonce ještě když jsme si odložili část oblečení na gauči. Jenže v rozhodující chvíli se stalo něco, co mě zaskočilo. Totiž, nestalo se NIC. Prostě nic. „Aha,“ říkala jsem si v duchu. Myslela jsem, že právě teď zažívá nejtrapnější chvíli svého života. Bylo mi ho líto, cítila jsem se trapně za něj.
Když se nedělo nic ani po mé, ehm, intervenci, snažila jsem se trapas rozmělnit a se slovy „jsem hrozně unavená“ jsem zavřela oči a několik dlouhých minut předstírala spánek (dokud on neusnul a já nervózně nevykouřila celý balíček cigaret). Naše poprvé prostě nevyšlo. Už jsem to párkrát slyšela. Ale že by se to přihodilo zrovna mně?! To by mě nenapadlo ani ve snu…
Když se totožná situace opakovala i druhý den, on jen lakonicky řekl, že je unavený, přepracovaný a že bude muset zlepšit svoji fyzičku. Nevypadal, že by ho to nějak zaskočilo. Nejspíš se mu to nestalo poprvé. V tu chvíli jsem upadla do deprese. Ve svých pětatřiceti letech jsem poprvé z očí do očí pohlédla poruše erekce neboli erektilní dysfunkci.
Podle sexuologa Zlatka Pastora se nejedná o žádné novum. S poruchami erekce se za život potýká každý pátý muž po dvacítce a každý třetí muž po čtyřicítce. Po padesátce už je to mimochodem dokonce každý druhý. Jen tak na okraj. Spousta mých kamarádek měla s touto věkovou kategorií dlouholetý poměr a padesátníci se prokázali jako nejvýkonnější milenci. Asi výjimka, která potvrzuje pravidlo…
Celý článek si přečtěte v tištěné ELLE na str. 80–81.
