Bylo devět večer, právě jsem uložila dítě do postýlky. Byl čas zajít do kanceláře, kterou jsme si s manželem udělali v hale – zaplatit účty, poslat maily, samá práce. V pokoji tma, Marek seděl před modře zářícím monitorem, penis držel v levé ruce.
Rozsvítila jsem. „Jak to jde?“ zeptala jsem se.
„Jako vůbec?“
„Ne,“ řekla jsem a mávla směrem k jeho notebooku. „To porno.“
„Dobře.“
„Jo, jasně,“ odpověděla jsem a začala si rovnat stůl. Už jsem vlastně nemyslela ani na to, co říkám. Posadila jsem se zády k Markovi. Nemluvili jsme. Oba jsme byli spokojení a sdíleli takový ten pocit partnerství, který můžete v páru prožít, když jste spolu, ale každý děláte něco jiného. A to není vtip. Můj manžel masturboval při sedmisekundové smyčce hardcore porna a mně to bylo jedno.
Jeho zálibu v pornu jsem objevila, když jsme spolu byli asi čtyři roky. Načasování už nemohlo být horší. Byla jsem dva měsíce těhotná a měli jsme se brát.
Plánovali jsme líbánky a já se chtěla podívat na internetovou stránku, kterou jsme procházeli večer před tím. Marek byl pryč – a protože v té době procházel praxí nutnou pro to, aby se stal psychologem, jeho stůl pokrývala obvyklá směs odborných výzkumů a vybledlých fotografií z letního festivalu. Otevřela jsem historii v prohlížeči jeho počítače a mezi všelijakými diskusemi a zdroji pro studium jsem zahlédla stránky, jejichž názvy byly jednoznačné. Klikla jsem na ně. V tu chvíli mi nedošlo, co všechno to pro mě bude znamenat. Samotné objevení porno stránek ve mně vyvolalo spoustu předsudků, začala jsem dělat závěry, které by mě do té doby nenapadly: Marek je šovinista. Je děvkař. A ten nejhorší otec, jakého si lze představit. Pokud mu obrázky jiných žen poskytují uspokojení, tak mi je vlastně nevěrný. Možná i v reálu by se vyspal s každou!
Snažila jsem se přesvědčit sebe samu, že jeho internetové pornodobrodružství nemá se mnou nic společného, ale nešlo to. Jak to, že svému budoucímu manželovi nestačím? Co mi chybí? Mám moc krátké vlasy, krátké nohy nebo vzdychám a křičím příliš potichu? A kdybych byla víc vlasatá, nohatá a uvzdychaná, přestal by s tím? Nejhorší na tom všem bylo, že jsem to, že se mu TOHLE líbí, vůbec netušila. Připadala jsem si jako cvok.
Čekala jsem, než se Marek vrátí z vyjížďky na kole, abych si to s ním vyříkala. Pustila jsem se do něj hned, jak vešel. Otevřel dveře a zůstal stát v hale, v dobré náladě, s nohama od bahna a zčervenalými tvářemi...
Zuřila jsem, a on byl v klidu. Žádné vysvětlování nebo omluvy. Ano, díval se na porno. Co je na tom zlého, když to dělají všichni chlapi? Surfoval, když se nudil, když si potřeboval dát pauzu v práci, když měl náladu a já tam nebyla. Surfoval, protože mohl – jestli dvakrát denně, nebo dvakrát za týden, to neřekl.
Chodila jsem za ním po bytě a potácela se mezi vztekem a touhou, aby mě ujistil, že to je jinak. Začal být podrážděný. „Nechci si vzít nikoho jiného,“ řekl už podesáté. Byl zrovna v koupelně a svlékal si oblečení. „Nechci mít sex s nikým jiným. Miluju tě. Ale není na tom nic špatnýho, koukat se. Na mně není nic špatnýho.“
Pak vlezl do sprchy a zatáhl za sebou závěs.
I když mě to odhalení popíchlo, ano, otřáslo mnou, celkově se mezi námi nic nezměnilo. Marek byl každý den ten samý chlápek, se kterým jsem byla šťastná. Naše životy pokračovaly, svatba se přiblížila.
Ale čas od času to na mě přišlo: přistihla jsem se, jak napjatě sleduju Markův počítač, nutím se ovládat, ale nejde to. Počítač mě přitahoval. Moje pátrání obvykle spustilo něco jiného: jednou to byly problémy s penězi, pak zase strach, že Marek dost nepokračuje se svou dizertací, jindy jen moje nuda vyústila v úzkost. A když jsem si nebyla jistá, jestli mám právo zabývat se Markovou prací, jestli mám vědět, že moc, nebo naopak málo utrácí, v takovou chvíli jsem začala porno vnímat černobíle. Můj vztek neměl opodstatnění, a tak jsem se vrátila k sprostým obrázkům: „Udělal to znovu. To prase!“
Pohádali jsme se kvůli tomu. Někdy se tvrdě bránil. Občas, aby mi udělal radost, slíbil, že s tím přestane. Ve skutečnosti ale jenom začal být chytřejší. Historii ve svém internetovém prohlížeči promazával. A inkriminované obrázky schovával ve složkách uvnitř jiných složek.
Věděla jsem to, protože jsem sama začala být mazanější. Hráli jsme hru na kočku a na myš. A jak měsíce plynuly, zjistila jsem, že mám také svůj zvyk. Uvědomovala jsem si, že vždycky čekám, až Marek odejde z domu, abych si mohla sednout k jeho počítači a zkoumat. Chtěla jsem ho dostat.
Tak jsme doklopýtali až k upřímnosti. Jednoho dne jsem se rozhodla a řekla Markovi, že pokud se chce dívat na porno, nevadí mi to, když to nebude skrývat. To gesto bylo opravdu tak liberální, jak to zní. Možná jsem ho chtěla sledovat, aniž bych musela používat úskoky. Hra na tajemství mě už začínala unavovat, hlavně poté, co se nám narodil syn, který všechno změnil.
Určitá část mé osoby chtěla věřit, že virtuální sexuální život mého muže je v pohodě. Byla jsem sama ze sebe zklamaná – ani ne tak proto, že bych tolik chtěla být osvícená a moderní manželka, spíš proto, že ve mně dosavadní přístup vyvolával nejistotu. Rozčilovalo mě to. Pokud bychom na to, co Marek dělá, mohli pohlížet jako na něco normálního, a ne jako na charakterovou vadu, mohla bych si myslet, že to pro něj zase tak moc neznamená. Nebo že to aspoň o něm nic moc nevypovídá.
Marek souhlasil. Ne že by byl připojen pořád nebo že by mi dával dopředu najevo, že to chce dělat. Jen to přestal maskovat. Taky jsme se začali dívat na porno spolu. Marek si myslel, že by mě to mohlo zajímat – a je pravda, že když jsem se přestala bát, začala jsem být dost zvědavá. Ukázal mi svoje oblíbené stránky a holky, přehrál mi nějaké smyčky, které měl uložené. Někdy jsem si postavila svou židli vedle jeho, někdy jsem si mu sedla do klína a on mě držel v objetí.
Snažila jsem se mít ráda to, co jsem viděla. Chtěla jsem nám oběma dokázat, že mám smysl pro trochu zvrhlou zábavu. Zároveň jsem chtěla přijmout Markovy sexuální návyky za své. Proč bych potom, proboha, měla být žárlivá? (Jednou jsem si dělala legraci, že trojka je v pohodě, dokud se té druhé ženy nedotkne.) Ale pořád to nešlo. Levné pohovky, divná hudba, muži, co si nechávali ponožky. Ponožky! Nebylo to, jako když jdete z oběda a říkáte si, že nic moc. Spíš jako když přijdete na oběd a dojde vám, že vůbec, ale vůbec nemáte hlad.
To, že jsme se k celé věci postavili přímo, ale prohloubilo naši vzájemnou důvěru. Marek to se mnou mohl sdílet, já to mohla tolerovat. Když měl jednou počítač v opravě, díval se na porno na mém notebooku. Našla jsem ty stránky v historii počítače. Dojalo mě to. Bylo to, jako kdyby říkal: Tady jsem, se vším, co ke mně patří, a myslím, že mě budeš milovat i tak. A já ho milovala.
Tenhle přístup mi také pomohl ujasnit si některé věci. Například mi došlo, že jsem se ani tak nebála Markova zájmu o jiné ženy jako toho, že by ho chtíč mohl zavést na nebezpečná místa‘.
Něco podobného jsem cítila, když přišel z odpoledního lyžování nebo když mi vyprávěl, jak protancoval celý koncert. Já byla příliš nesmělá, abych zazpívala ukolébavku vlastnímu dítěti, příliš nesmělá, abych tancovala, a to i na naší svatbě. Milovala jsem, že je Marek spontánní, tak ochotný oddat se síle okamžiku a nechat své tělo, aby ho ovládlo. To, co jsem na něm obdivovala, jsem ale i nesnášela. Žárlila jsem, protože jsem kvůli své hyperopatrnosti vždycky zůstávala pozadu. Nejhorší bylo, že jsem o Markově ,druhém životě‘ nevěděla.
Vzala jsem si ho s naivní představou, že opravdová blízkost rovná se vědět vše. Byl to pozůstatek z dětství, kdy mě rodiče milovali až moc a chtěli se mnou všechno sdílet – moje básničky, mou představivost, každou minutu mého dne ve škole. „Na co myslíš?“ ptal se mě otec pořád dokola. Nezávislost a soukromí znamenaly zradu – cestu od mých rodičů ke mně samotné, do vnějšího světa. Naučila jsem se, že když vás někdo miluje, dá vám svou duši v celé její nahotě. Teď jsem začínala věřit, že takové splynutí není možné a ani není správné. Zkušenost s pornem proto k něčemu byla. Nešlo o to, co Marka vzrušuje – spíš jsem cítila napětí z toho, že jsou mezi námi rozdíly. Někdy mi připadalo, že přestáváme být pár. „Tak tohle tě dostává?“ myslela jsem si a můj manžel mi připadal divně cizí.
A čím víc jsem si to připouštěla, čím víc jsem kritizovala Marka (a jeho kamarády, u nichž jsem předpokládala, že se chovají stejně), čím méně byl dosažitelný, tím víc sexy mi připadal. Když mi došlo, že nejsem jediná žena, která Marka přitahuje, a že se na mém území může objevit i někdo jiný, provokovalo mě to a zároveň vzrušovalo. Měla jsem to nejlepší z obou světů. Mohla jsem si představovat, že Marek třeba sejde na scestí, ale jeho zájem o mě neutuchal, což mě těšilo.
Internetový sex nenahrazoval skutečný sex se mnou, ženou, kterou si Marek vzal, která má jizvu po císařském řezu a prsa oteklá nebo zplacatělá podle toho, jakou má její dítě při kojení náladu. Navíc mi jeho neustálý zájem dodával sebedůvěru. A tak místo toho, abych se bála samiček z jeho počítače, myslela jsem na to, jak se přidat k proudu. Začala jsem přemýšlet o tom, že když ho dostávají ony a já také, možná je někde ve mně ukrytá pornohvězda. V posteli jsem se začala chovat jako jedna z nich. Začala jsem se jinak oblékat. Přijala jsem nový slovník i nová gesta. Nic jsme nehráli, nebylo to něco, na čem bychom se dohodli nebo pro co bych se vědomě rozhodla já. Jen to vpadlo do mého ,repertoáru‘. Vzdychala jsem a poslouchala se, nakláněla jsem hlavu a pozorovala, jak mi vlasy padají na ramena. A potom jsem došla do stavu, kdy jsem si to všechno začala užívat.
Marek a já jsme měli během sedmnácti měsíců dvě děti. Obě ještě mají plenky, obě se ještě v noci budí. Někdy nemám na sex náladu, radši si čtu nebo chci jen spát, a tak jsem ráda, že si můj manžel užívá s ,virtuálními sestrami‘. Připadá mi silný – s velkou chutí, tak živý, a zároveň i čistý. Přesně to cítím, když vybírám jeho vousy z odpadu v umyvadle nebo uklízím jeho boty z prostředku předsíně. Je to pocit, že je muž, ale zároveň trochu i dítě, a tak je moje láska současně erotická i mateřská. Chci ho políbit na rty, ale zároveň držet jeho hlavu na prsou. Moje tělo tak reaguje, logice nebo rozumu navzdory.
Rozsvítila jsem. „Jak to jde?“ zeptala jsem se.
„Jako vůbec?“
„Ne,“ řekla jsem a mávla směrem k jeho notebooku. „To porno.“
„Dobře.“
„Jo, jasně,“ odpověděla jsem a začala si rovnat stůl. Už jsem vlastně nemyslela ani na to, co říkám. Posadila jsem se zády k Markovi. Nemluvili jsme. Oba jsme byli spokojení a sdíleli takový ten pocit partnerství, který můžete v páru prožít, když jste spolu, ale každý děláte něco jiného. A to není vtip. Můj manžel masturboval při sedmisekundové smyčce hardcore porna a mně to bylo jedno.
Jeho zálibu v pornu jsem objevila, když jsme spolu byli asi čtyři roky. Načasování už nemohlo být horší. Byla jsem dva měsíce těhotná a měli jsme se brát.
Plánovali jsme líbánky a já se chtěla podívat na internetovou stránku, kterou jsme procházeli večer před tím. Marek byl pryč – a protože v té době procházel praxí nutnou pro to, aby se stal psychologem, jeho stůl pokrývala obvyklá směs odborných výzkumů a vybledlých fotografií z letního festivalu. Otevřela jsem historii v prohlížeči jeho počítače a mezi všelijakými diskusemi a zdroji pro studium jsem zahlédla stránky, jejichž názvy byly jednoznačné. Klikla jsem na ně. V tu chvíli mi nedošlo, co všechno to pro mě bude znamenat. Samotné objevení porno stránek ve mně vyvolalo spoustu předsudků, začala jsem dělat závěry, které by mě do té doby nenapadly: Marek je šovinista. Je děvkař. A ten nejhorší otec, jakého si lze představit. Pokud mu obrázky jiných žen poskytují uspokojení, tak mi je vlastně nevěrný. Možná i v reálu by se vyspal s každou!
Snažila jsem se přesvědčit sebe samu, že jeho internetové pornodobrodružství nemá se mnou nic společného, ale nešlo to. Jak to, že svému budoucímu manželovi nestačím? Co mi chybí? Mám moc krátké vlasy, krátké nohy nebo vzdychám a křičím příliš potichu? A kdybych byla víc vlasatá, nohatá a uvzdychaná, přestal by s tím? Nejhorší na tom všem bylo, že jsem to, že se mu TOHLE líbí, vůbec netušila. Připadala jsem si jako cvok.
Čekala jsem, než se Marek vrátí z vyjížďky na kole, abych si to s ním vyříkala. Pustila jsem se do něj hned, jak vešel. Otevřel dveře a zůstal stát v hale, v dobré náladě, s nohama od bahna a zčervenalými tvářemi...
Zuřila jsem, a on byl v klidu. Žádné vysvětlování nebo omluvy. Ano, díval se na porno. Co je na tom zlého, když to dělají všichni chlapi? Surfoval, když se nudil, když si potřeboval dát pauzu v práci, když měl náladu a já tam nebyla. Surfoval, protože mohl – jestli dvakrát denně, nebo dvakrát za týden, to neřekl.
Chodila jsem za ním po bytě a potácela se mezi vztekem a touhou, aby mě ujistil, že to je jinak. Začal být podrážděný. „Nechci si vzít nikoho jiného,“ řekl už podesáté. Byl zrovna v koupelně a svlékal si oblečení. „Nechci mít sex s nikým jiným. Miluju tě. Ale není na tom nic špatnýho, koukat se. Na mně není nic špatnýho.“
Pak vlezl do sprchy a zatáhl za sebou závěs.
I když mě to odhalení popíchlo, ano, otřáslo mnou, celkově se mezi námi nic nezměnilo. Marek byl každý den ten samý chlápek, se kterým jsem byla šťastná. Naše životy pokračovaly, svatba se přiblížila.
Ale čas od času to na mě přišlo: přistihla jsem se, jak napjatě sleduju Markův počítač, nutím se ovládat, ale nejde to. Počítač mě přitahoval. Moje pátrání obvykle spustilo něco jiného: jednou to byly problémy s penězi, pak zase strach, že Marek dost nepokračuje se svou dizertací, jindy jen moje nuda vyústila v úzkost. A když jsem si nebyla jistá, jestli mám právo zabývat se Markovou prací, jestli mám vědět, že moc, nebo naopak málo utrácí, v takovou chvíli jsem začala porno vnímat černobíle. Můj vztek neměl opodstatnění, a tak jsem se vrátila k sprostým obrázkům: „Udělal to znovu. To prase!“
Pohádali jsme se kvůli tomu. Někdy se tvrdě bránil. Občas, aby mi udělal radost, slíbil, že s tím přestane. Ve skutečnosti ale jenom začal být chytřejší. Historii ve svém internetovém prohlížeči promazával. A inkriminované obrázky schovával ve složkách uvnitř jiných složek.
Věděla jsem to, protože jsem sama začala být mazanější. Hráli jsme hru na kočku a na myš. A jak měsíce plynuly, zjistila jsem, že mám také svůj zvyk. Uvědomovala jsem si, že vždycky čekám, až Marek odejde z domu, abych si mohla sednout k jeho počítači a zkoumat. Chtěla jsem ho dostat.
Tak jsme doklopýtali až k upřímnosti. Jednoho dne jsem se rozhodla a řekla Markovi, že pokud se chce dívat na porno, nevadí mi to, když to nebude skrývat. To gesto bylo opravdu tak liberální, jak to zní. Možná jsem ho chtěla sledovat, aniž bych musela používat úskoky. Hra na tajemství mě už začínala unavovat, hlavně poté, co se nám narodil syn, který všechno změnil.
Určitá část mé osoby chtěla věřit, že virtuální sexuální život mého muže je v pohodě. Byla jsem sama ze sebe zklamaná – ani ne tak proto, že bych tolik chtěla být osvícená a moderní manželka, spíš proto, že ve mně dosavadní přístup vyvolával nejistotu. Rozčilovalo mě to. Pokud bychom na to, co Marek dělá, mohli pohlížet jako na něco normálního, a ne jako na charakterovou vadu, mohla bych si myslet, že to pro něj zase tak moc neznamená. Nebo že to aspoň o něm nic moc nevypovídá.
Marek souhlasil. Ne že by byl připojen pořád nebo že by mi dával dopředu najevo, že to chce dělat. Jen to přestal maskovat. Taky jsme se začali dívat na porno spolu. Marek si myslel, že by mě to mohlo zajímat – a je pravda, že když jsem se přestala bát, začala jsem být dost zvědavá. Ukázal mi svoje oblíbené stránky a holky, přehrál mi nějaké smyčky, které měl uložené. Někdy jsem si postavila svou židli vedle jeho, někdy jsem si mu sedla do klína a on mě držel v objetí.
Snažila jsem se mít ráda to, co jsem viděla. Chtěla jsem nám oběma dokázat, že mám smysl pro trochu zvrhlou zábavu. Zároveň jsem chtěla přijmout Markovy sexuální návyky za své. Proč bych potom, proboha, měla být žárlivá? (Jednou jsem si dělala legraci, že trojka je v pohodě, dokud se té druhé ženy nedotkne.) Ale pořád to nešlo. Levné pohovky, divná hudba, muži, co si nechávali ponožky. Ponožky! Nebylo to, jako když jdete z oběda a říkáte si, že nic moc. Spíš jako když přijdete na oběd a dojde vám, že vůbec, ale vůbec nemáte hlad.
To, že jsme se k celé věci postavili přímo, ale prohloubilo naši vzájemnou důvěru. Marek to se mnou mohl sdílet, já to mohla tolerovat. Když měl jednou počítač v opravě, díval se na porno na mém notebooku. Našla jsem ty stránky v historii počítače. Dojalo mě to. Bylo to, jako kdyby říkal: Tady jsem, se vším, co ke mně patří, a myslím, že mě budeš milovat i tak. A já ho milovala.
Tenhle přístup mi také pomohl ujasnit si některé věci. Například mi došlo, že jsem se ani tak nebála Markova zájmu o jiné ženy jako toho, že by ho chtíč mohl zavést na nebezpečná místa‘.
Něco podobného jsem cítila, když přišel z odpoledního lyžování nebo když mi vyprávěl, jak protancoval celý koncert. Já byla příliš nesmělá, abych zazpívala ukolébavku vlastnímu dítěti, příliš nesmělá, abych tancovala, a to i na naší svatbě. Milovala jsem, že je Marek spontánní, tak ochotný oddat se síle okamžiku a nechat své tělo, aby ho ovládlo. To, co jsem na něm obdivovala, jsem ale i nesnášela. Žárlila jsem, protože jsem kvůli své hyperopatrnosti vždycky zůstávala pozadu. Nejhorší bylo, že jsem o Markově ,druhém životě‘ nevěděla.
Vzala jsem si ho s naivní představou, že opravdová blízkost rovná se vědět vše. Byl to pozůstatek z dětství, kdy mě rodiče milovali až moc a chtěli se mnou všechno sdílet – moje básničky, mou představivost, každou minutu mého dne ve škole. „Na co myslíš?“ ptal se mě otec pořád dokola. Nezávislost a soukromí znamenaly zradu – cestu od mých rodičů ke mně samotné, do vnějšího světa. Naučila jsem se, že když vás někdo miluje, dá vám svou duši v celé její nahotě. Teď jsem začínala věřit, že takové splynutí není možné a ani není správné. Zkušenost s pornem proto k něčemu byla. Nešlo o to, co Marka vzrušuje – spíš jsem cítila napětí z toho, že jsou mezi námi rozdíly. Někdy mi připadalo, že přestáváme být pár. „Tak tohle tě dostává?“ myslela jsem si a můj manžel mi připadal divně cizí.
A čím víc jsem si to připouštěla, čím víc jsem kritizovala Marka (a jeho kamarády, u nichž jsem předpokládala, že se chovají stejně), čím méně byl dosažitelný, tím víc sexy mi připadal. Když mi došlo, že nejsem jediná žena, která Marka přitahuje, a že se na mém území může objevit i někdo jiný, provokovalo mě to a zároveň vzrušovalo. Měla jsem to nejlepší z obou světů. Mohla jsem si představovat, že Marek třeba sejde na scestí, ale jeho zájem o mě neutuchal, což mě těšilo.
Internetový sex nenahrazoval skutečný sex se mnou, ženou, kterou si Marek vzal, která má jizvu po císařském řezu a prsa oteklá nebo zplacatělá podle toho, jakou má její dítě při kojení náladu. Navíc mi jeho neustálý zájem dodával sebedůvěru. A tak místo toho, abych se bála samiček z jeho počítače, myslela jsem na to, jak se přidat k proudu. Začala jsem přemýšlet o tom, že když ho dostávají ony a já také, možná je někde ve mně ukrytá pornohvězda. V posteli jsem se začala chovat jako jedna z nich. Začala jsem se jinak oblékat. Přijala jsem nový slovník i nová gesta. Nic jsme nehráli, nebylo to něco, na čem bychom se dohodli nebo pro co bych se vědomě rozhodla já. Jen to vpadlo do mého ,repertoáru‘. Vzdychala jsem a poslouchala se, nakláněla jsem hlavu a pozorovala, jak mi vlasy padají na ramena. A potom jsem došla do stavu, kdy jsem si to všechno začala užívat.
Marek a já jsme měli během sedmnácti měsíců dvě děti. Obě ještě mají plenky, obě se ještě v noci budí. Někdy nemám na sex náladu, radši si čtu nebo chci jen spát, a tak jsem ráda, že si můj manžel užívá s ,virtuálními sestrami‘. Připadá mi silný – s velkou chutí, tak živý, a zároveň i čistý. Přesně to cítím, když vybírám jeho vousy z odpadu v umyvadle nebo uklízím jeho boty z prostředku předsíně. Je to pocit, že je muž, ale zároveň trochu i dítě, a tak je moje láska současně erotická i mateřská. Chci ho políbit na rty, ale zároveň držet jeho hlavu na prsou. Moje tělo tak reaguje, logice nebo rozumu navzdory.
