Sama přece dobře víš, že se s tím nic dělat nedá, pravil suše můj přítel, a tím pro něj debata skončila. Trochu se stydím k tak veřejnému přiznání, ale naše rozdílná sexuální apetence trvá už příliš dlouho na to, abych o ní mohla mlčet a předstírat, že patřím k většině. Podle průzkumu firmy Durex se totiž většina Čechů oddává sexu 138krát ročně, tzn. skoro třikrát týdně. Nebudu zacházet do zbytečných podrobností, ale naše frekvence je už nějakou dobu podstatně nižší. A čas od času mě TO popadne a rozhodnu se, že s tím něco udělám.
Babo, raď!!
Jednou jsem se třeba snažila rozdmýchat oheň v naší ložnici za pomoci knihy Bohyně sexu v každé ženě. Chápete správně – vzala jsem vinu za nedostatek sexu na svá bedra a snažila jsem se začít u sebe. Sexy prádélko, které všechny publikace tohoto typu tak oslavují, mého přítele z četby Nietzscheho nijak nevyrušilo. A když jsem navrhla, že bychom si večer mohli pustit nějakou zajímavou videokazetu pro dospělé, přihlásil se s protinávrhem: „Co kdybychom se radši dívali na Mrtvého muže?“
A to nemluvím o tom, jak mi jednou bezcitně sdělil, že při orgasmu se uvolňuje jakási magická energie, kterou bychom mohli používat jinak! Cože? Jak to myslel? Inu, když tuhle vzácnou energii nespotřebujete při něčem tak povrchním, jako je kopulace, můžete ji využít při psaní básní, malování obrazů a na další bohulibé činnosti…
Žádná metoda, kterou jsem vyčetla v populárních sexuálních příručkách, ani žádná rada, již mi ochotně poskytl někdo z mých nestydících se přátel, nezabrala víc než jednorázově. A tak mě jednoho dne napadlo, že zkusím vyhledat odbornou pomoc. Přiznávám ovšem, že doma jsem o tomhle nápadu pomlčela.
V zajetí nymfomanky
„V ordinacích se obvykle setkáváme s opačným problémem,“ vysvětluje sexuolog Jaroslav Zvěřina. „Mnohem častěji si na nedostatek sexu stěžují muži.“
Přesně to odpovídá všeobecně zažité představě, že tímhle problémem trpí jen příslušníci silného pohlaví – ženy si přece odjakživa stěžují na to, že musí být svým partnerům po vůli častěji, než by chtěly! Sexuální revoluce sice přinesla výrazné změny a několikerá vítězství, ale boj za rovnoprávnost pohlaví v ložnici se jí dosud vyhrát nepodařilo. Málokdo by dnes řekl, že má žena na povel lehnout na záda, roztáhnout nohy a myslet při tom na Anglii, ale na druhé straně málokdo chápe ženy, jež se cítí být sexuálně frustrované. V ordinacích se sexuologové samozřejmě i s takovými případy setkávají. Odborníci těmto ženám ‚neordinují‘ členství v klubu nymfomanek, ale neodborníci si leckdy myslí, že by měli.
Nadsamec?
V mnoha hlavách dodnes sídlí utkvělá představa, že: sex má iniciovat muž. I když připouštím, že se dnes máme lépe než naše (pra)babičky, kterým nezbývalo než propagovat heslo: ‚Hlavně ať je spokojen on‘. Dnešní žena má přece nesporné právo na příjemné prožívání sexu, na orgasmus a na vyjadřování svých sexuálních potřeb. Te-o-re-tic-ky.
V praxi je to složitější. Zábavní průmysl na nás chrlí milostné příběhy, které představují akční žádostivé muže, co zvládnou cokoli včetně celonočního výkonu v posteli. Vedle takových filmových idolů pak působí muži, již neprojevují své instinktivní touhy tak očividně (nebo tak často), divně. A ženy, které musejí své muže k sexu přemlouvat, jsou – viděno touto optikou – ještě o něco divnější.
Teorie relativity
Problém je v tom, že otázka ‚Jak často se věnujete sexu?‘ je velice relativní. Tuto relativitu velice výstižně (a vtipně) postihl Woody Allen ve svém slavném filmu Annie Hallová. Scéna, v níž manželský pár (v podání Diane Keatonové a Woodyho Allena) přichází k psychoanalytikovi, vypadá takto: Lékař se zeptá, jak často mají sex, načež Woody ihned odpovídá: „Skoro vůbec, třikrát týdně.“ A Diane zároveň řekne: „Ó, pořád, třikrát týdně!“
Moje kamarádka Zuzka zná tenhle problém velice dobře. Jejímu příteli by úplně stačilo, kdyby se milovali dvakrát týdně, ale jí to připadá málo. Ví sice, že tuto neslavnou frekvenci může změnit, ale za podmínky, že veškerou iniciativu vezme do svých rukou. „Vždycky, když chci, nějak ho donutím,“ směje se Zuzka, ale s vážnou tváří už dodává, že ji to takhle nebaví. „Chtěla bych, aby častěji začínal on. Připadám si jako blázen, když už potřetí za sebou odstartuju celou akci já,“ vysvětluje a zároveň dodává, že situaci nehodlá řešit radikálním řezem. S partnerem si jinak perfektně rozumí, takže proč z toho dělat vědu, že? Sex je prostě jen tím jedním kolečkem, které občas skřípe. A když náhodou tohle kolečko začne zpomalovat celou jízdu, společně zapracují na opravě. Oba jsou si nepoměru svých sexuálních tužeb vědomi, a také s tím společnými silami bojují. Anebo si z toho dělají legraci. Ideální, ne?
Je to fuck důležité?
Jenže všechny vztahy nejsou tak otevřené jako ten Zuzčin. Pavlína, která také patří do skupiny ‚mám to ráda víc než on‘, se mi svěřila s tím, že kvůli jejímu libidu zkrachoval nedávno jeden její vztah. Dokud s jejím dnes už expřítelem nežili ve společném bytě, fungovali ideálně. „Těšila jsem se, že pak budeme mít sex sedmkrát týdně, jenže jemu to stačilo jednou. Vždycky mi večer řekl, že je unavený a že TO odložíme na ráno. Málokdy ovšem svůj slib splnil.“ A protože Pavlína odmítá bez sexu žít, nehodlala se nařízenému ‚celibátu‘ podřídit a šla hledat štěstí někde jinde, s někým jiným.
Rozchod?
Tím se dostáváme k otázce zásadní, a sice: Je sex natolik důležitý, aby mohl být důvodem k rozchodu? Univerzální odpověď bohužel neexistuje. Každý se musí rozhodnout podle sebe. Sexuolog Jaroslav Zvěřina k tomu dodává, že málokterý vztah je postaven jen na sexu, a navíc že přemýšlení nad rozchodem obvykle ztěžují různé sociální faktory jako například ekonomická situace nebo třeba bydlení ve společné domácnosti.
Pokud váš vztah ještě není úplně dobudován a vy k sobě nejste vázáni manželským slibem, hypotékou na dům nebo dětmi, máte větší pole působnosti při hledání odpovědi. Pomoci by vám mohl také názor Lou Pagetové, autorky mnoha populárních sexuologických příruček. Ta tvrdí, že platí pravidlo: „Když sex funguje, tvoří 10 procent vztahu. Když nefunguje, představuje určitě 90 procent vztahu.“
Další má známá nad rozchodem vůbec ‚nebádá‘ a místo toho vybíjí svou nahromaděnou sexuální energii jinde. „Ano, našla jsem si milence,“ přiznává lakonicky a nahlas hodnotí své pohnutky: „Pochopila jsem, že partner se na mě nikdy nebude vášnivě vrhat, kdykoli mě uvidí. Když jsem si uvědomila, že to nesmím brát osobně, moc se mi ulevilo.“ Dokud totiž svého přítele nutila k sexu všemi možnými i nemožnými donucovacími prostředky, dočkala se mnoha nepříjemných odmítnutí. „Jednou mi dokonce řekl: Nechovej se jako malá holka, proboha!“ vzpomíná dnes už s úsměvem.
Že taková slova nemají zrovna pozitivní vliv na sebevědomí, si má známá vyzkoušela na vlastní kůži. „Tehdy jsem si připadala opravdu neatraktivní a pak jsem byla vděčná za flirt s libovolným mužem, který k tomu byl ochoten. Potřebovala jsem si zkrátka obnovit sebedůvěru,“ říká. Dnes už si své milence důkladně vybírá a žije celkem spokojeně. Až na to, že ‚právoplatný‘ přítel o jejích záletech nemá tušení. „Chtěla bych žít v otevřeném vztahu a chtěla bych, abych před ním nemusela nic tajit, ale zatím nemám odvahu něco tak revolučního navrhnout.“
Tajná láska
Řešení v podobě milence může být efektivní, ale hodí se jen pro silnější povahy anebo pro hipíky. Pak je tu ještě jedna varianta, jak řešit situaci zvanou ‚chci víc sexu než on‘. Dočetla jsem se o ní na webových stránkách jedné americké televize pro ženy (www.lifetimetv.com/reallife/relation/sexpert/index.html). Doktorka Pepper Schwartz, sexuální expertka, tu odpovídá na dotazy všeho druhu a nutno říct, že její rady neznějí tak marťansky, jak tomu obvykle v poradenských sloupcích tohoto typu bývá. Vdané ženě, které její manžel zdaleka nestačil, doporučila: „Vaše libido není důvodem k tomu, abyste byla nevěrná. Tím se nic neřeší. Proč by nevybitá sexuální energie měla ničit jinak hezký vztah? Vyřešte to raději nákupem nějaké sexuální hračky, jež vaše choutky uspokojí s mnohem větší pravděpodobností než náhodný milenec. A možná taková hračka překvapí vašeho muže natolik, že se bude chtít přidat. Ale k ničemu ho nenuťte! Čím menší zájem o něj projevíte, tím větší šance na …“
Má to v povaze?
Vypadá to tedy, že existuje jen několik málo řešení, z nichž ani jedno není úplně uspokojivé. Buď se smíříte s tím, že spolu nikdy nebudete mít víc sexu (a budete se uspokojovat sama), anebo se poohlédnete po někom, kdo je naladěn na stejnou vlnu jako vy. Ani sexuolog Jaroslav Zvěřina nemá v rukávu žádné zázračné řešení. „Musíte se ptát na důvod, proč nemá dotyčný o sex zájem. Pokud je důvod patologický, čili jde-li o poruchu nebo nemoc, může pomoci návštěva sexuologa,“ říká. Jestliže se nejedná o poruchu, ale o názor, který váš partner na sex má, je výhled podstatně beznadějnější. „Záleží na tom, proč nechce víc sexu. Když to pramení z jeho povahy nebo názorů, nic s tím nenaděláte. Jeho povahu prostě nezměníte,“ uzavírá sexuolog.
Beznadějné?
Možná ano, možná ne. Nejdřív prostě pátrejte po důvodu, proč nemá o sex zájem. Může to být způsobeno stresem nebo vnitřní krizí, kterou právě zažívá. „Důvod také může být extramatrimoniální,“ říká doktor Zvěřina. To znamená, že možná neztratil zájem o sex, ale o vás, a že je vám nevěrný. To je samozřejmě ta nejhorší varianta, ale je dobré se na ni připravit. Asi nebude úplně nereálné tuto možnost vyloučit, anebo v horším případě potvrdit. Nemusím snad říkat, jak postupovat dál.
Pokud vám partner není nevěrný, ale k sexu ho málokdy přemluvíte, přemýšlejte. Ohlédněte se zpátky a představte si svůj život v posledních šesti měsících. Kolikrát jste se cítila nespokojená? Kolikrát jste o tom mluvila s ním nebo s kamarádkou? Bylo by pro vás akceptovatelné, kdyby se i následujících šest měsíců odvíjelo tímhle způsobem? Pokud je odpověď na poslední otázku záporná, pak pravděpodobně nastal čas na změnu.
