Ono to zní krásně. Pan Božský. To je přece ten vysněný ideál. Jenže syndrom pana Božského ve skutečnosti symbolizuje trápení, které nemá většinou růžový konec. Takový, jak jej napsali scénáristé Carrie a Johnovi, kteří se po deseti letech rozchodů a návratů vzali.
Co je syndrom pana Božského?
Říká se, že naši zamilovanost ve skutečnosti neovlivňuje to, jak se nám protějšek líbí fyzicky, ale podstatné je, jak se s ním cítíme. A pánové Božští nám umí vytvořit nebe na zemi. Zahrnují nás pozorností, dopřávají nám požitky, ukazují nám nové věci, místa. Vznášíme se s nimi nad zemí, které se už nikdy nechceme dotknout ani špičkou malíčku.
Jenže právě pan Božský nás umí dokonale srazit na kolena. Jeden den s námi plánuje rodinu, druhý ale cítí, že se ještě nechce vázat. Třetí den se ukáže, že v jeho životě nejsme jedinou ženou. Neřekne však „promiň“ a nezmizí z našeho života navěky. Působí nejistě. Když dochází k rozchodu, najednou neví, jestli si opravdu už nechce to dítě konečně pořídit. Tvrdí, že nás stále miluje, vlastně si není jistý, jestli tu druhou, třetí ženu vůbec má rád. Může to svádět i na psychickou nejistotu a ještě se omlouvá, že to s ním není lehké a že to tak vždy dopadá. Nám dává jen naději, že právě my to dokážeme zlomit a konečně s námi bude šťastný. Dokonalá hra na city ženského pohlaví, které má větší ochranitelské pudy a silnější tendenci být spasitelkou.
Opravdu to může vyjít?
Má nás v hrsti, protože tím nás zacyklí do svého života a získá kontrolu nad tím, že kdykoli se ozve, my poslušně přiběhneme s nadějí, že tentokrát to vyjde. I když už máme jiný vztah. Spokojený. Vedle sebe milujícího muže, který nám dává to, co od pana Božského můžeme žádat marně. Lze jedině citovat Carrie, která v poslední sérii seriálu Božskému vyčinila před svým odletem do Paříže: „To mi děláš pokaždý. Carrie nemůže být šťastná, je na čase přijít a všechno pohnojit!“
Přesně tak. Jakoby měl pan Božský radar a v momentě, kdy už máte pocit, že jste se od něj odpoutala a našla jste lásku svého života, objeví se opět ON a dá vám tu naději. To stačí. Je to něco nehmatatelného a vy přesto zahodíte všechny jistoty. Chvilku se vznášíte s panem Božským, než vám zlomí srdce a zase zmizí.
Je v tom jediný problém
Seriál, potažmo filmová pokračování měla happy end. Carrie a Božský se vzali. Jenže život není plátno, a pokud má někdo tendence hrát si s námi roky, nestane se z něj mávnutím kouzelného proutku milující muž od rodiny. Proč nás to ale k němu váže? Důvodů může být několik, často se ale pereme s tím, že my jsme neudělaly tečku za vztahem. Nedostaly jsme šanci. Může to být třeba poslední noc plná vášně. Jde o významný faktor. Moment, kdy víme, že něco děláme naposledy a užijeme si to se vším všudy. Srovnáme se s tím snadněji po emoční stránce.
Sice nelze tvrdit, že se od partnera takto jednoduše odstřihnete, je to ale stále příznivější situace, než když se opájíme pocitem, že je vše v pořádku, ten druhý vás ale nečekaně opustí a nechá vás v tom překvapené a osamělé. S pocitem, že si to musíte přece ještě vyříkat. Jak nedostanete šanci, stále někde v budoucnu vidíte naději, že se jednou spolu setkáte a promluvíte si. V případě stále vracejícího se muže (ale i ženy) zde hraje navíc roli i citová závislost. Tím, že si s námi dotyčný hraje, v nás buduje pocit podřadnosti. „Komplex méněcennosti v nás vyvolává tolerování i toho, co bychom předtím neakceptovali. Jen pro tu lásku dotyčného. A tím se stáváme osobou vystavenou snadnému zneužívání,“ přibližuje kanadská psycholožka Marie-Chantal Deetjens, která se zabývá zejména ženskou psychikou v osobních vztazích.
Jak z toho ven?
Nejlepší rada? Mějte na paměti, že ten, kdo si hraje s vašimi city, pro vás nemůže být nikdy dobrý partner. Možná bude krátce sekat latinu, ale starého kocoura novým kouskům nenaučíte. Snadno se to radí, chápeme. Když vám zlomí srdce, hledejte to, co jste nenašla u něj, u někoho, kdo vám to dopřeje. Že dotyčný není akční, jako byl Božský? Buďte ráda, že to není bonviván, který se ohlédne za každou sukní. Nejste si jistá, jestli nepotkáte ještě někoho lepšího? Přece víte, že můžete zažít spíš něco horšího. Pan Božský není muž pro život. Je pro božské poblouznění a užívání si. Pak ho nechte jít dál. Neživte v sobě naději, že tam někde je a že ve vašem životě pro něj bude vždy místo. On to jedno místo přece nehledá…
Zdroje: kobo.com, theodysseyonline.com, hercampus.com
