Moje kamarádka Lenka nemá na muže kliku. Se svým prvním klukem sice začala chodit už na samém konci základky, což jsme jí my ostatní trochu záviděly, ale ten vztah pochopitelně nevydržel – a ani těch pět dalších. A tak jsme před pár týdny seděly nad skleničkou prosecca a probíraly, jak neuspokojivý je její vztah se současným, v pořadí sedmým vážným partnerem. Rozejít se ale prý nechce, protože by byla sama, a tak je tohle lepší než nic. Než mi mohla svoji svéráznou teorii lépe vysvětlit, zastavil se u našeho stolu můj spolužák ze střední, aby mě pozdravil. Když odešel k baru, Lence zasvítily oči: „Je svobodnej?“ „Rozvedenej. Už dvakrát,“ odpověděla jsem lakonicky. Vezmu to zkratkou: Lenka už se Sedmičkou není. Hned ten večer po návratu z našeho oblíbeného podniku partnerovi vysvětlila, že ve vztahu nevidí perspektivu. Našla k tomu odvahu jen proto, že ji v kapse hřál mobil s nadějnými zprávami od mého spolužáka. A ano, přestala jsem mu říkat Martin, je to prostě Osmička. Jsou spolu s Lenkou oficiálně dva týdny, a už mluví o společné budoucnosti a dětech. Chápu, že v našem věku není čas ztrácet čas, ale Lenka je prostě… typická sériová monogamistka.
Co máte v hlavě spojeného se slovem sériový? Přemýšlela jsem a vedle zapojení elektrotechnických součástek v elektrickém obvodu za sebou už mě napadl jenom vrah. Nechci to samozřejmě s monogamií klást na stejnou úroveň, ale v té sériovosti u ní prostě cítím lehký přídech něčeho hanlivého.
Přitom by to mohlo být mnohem horší – lidé, na které v duchu lepíme tenhle štítek, usilovně hledají vážný vztah a jsou svému protějšku dokonale věrní, jen prostě nemají štěstí. Zároveň neumějí být sami, a tak vztah stejně jako má přítelkyně Lenka končí jen tehdy, když mají vyhlídku, že hned začne nové partnerství. My tento přístup s kamarádkami shrnujeme větou „Nevystupuj, dokud nemáš zajištěný následující spoj“. Jenže právě proto se někdo na sériové monogamisty může dívat skrze prsty – partnerský vztah se totiž cestování podobá jen malinko. Není tam ten emocionální rozměr. Když vystoupíte z vlaku a hned spěcháte na jiný, nijak se vás to vnitřně nedotýká a ani okolí to neřeší. Když ale z jednoho vztahu okamžitě rovnýma nohama skočíte do dalšího, přinejmenším vašeho čerstvě bývalého partnera (a zpravidla jeho rodiny a všech společných přátel) se to dotkne. My všichni totiž očekáváme, že po rozpadu vztahu bude ten druhý smutný, i kdyby to mělo být jen na pár týdnů.
U sériové monogamie to sice není ten případ, ale nemůžeme se takovému čerstvě odkopnutému člověku divit, že – většinou nahlas – přemýšlí o tom, jestli jeho hlavu ke konci vztahu náhodou nezdobily majestátní parohy. A tak jsem se ani já vlastně nedivila tomu, když na mě Sedmička po telefonu řvala, že jsem kryla Lenčinu nevěru. Nekryla, do tohohle se nikdy nemíchám, ale udiveného a zraněného týpka jsem chápala, i když jinak k němu moc sympatií nechovám.
Největším problémem je, že sérioví monogamisté se tak moc soustředí na partnerský život, že jim vůbec nezbývá čas na to, aby se naučili mít rádi sami sebe. Když hned po skončení jedné lásky přijde další, nemáte možnost zastavit se a důkladně zpracovat, co se vlastně stalo, a pro příště se poučit ze svých chyb. Myslím, že proto se do záhuby opět řítí i Lenka. Osmička je fajn kamarád a skvělý parťák na tah, ale jeho životní styl je až příliš bohémský, což zjistily i dvě jeho bývalé manželky. Kývne sice na svatbu, ale měnit svůj přístup a zohlednit to, že už není rozjívený středoškolák, rozhodně nehodlá. A tak si Lenka opět koleduje o pořádný průšvih, ale to jí teď nevysvětlím. Nad tou skleničkou jsme totiž tehdy v baru semlely leccos, mimo jiné i návrat Jennifer Lopez k Benu Affleckovi. Tedy mě to až tak nebralo, ale paradoxně to řešila Lenka. „Chudák A-Rod,“ fňukala empaticky a vůbec nebrala v úvahu to, že JLo mohla konec vztahu s Alexem Rodriguezem oznámit až týdny poté, co k němu došlo, když už se schylovalo k tomu, že praskne nová láska. A už vůbec Lenku o pár dní později nenapadlo, aby skoro se slzami v očích říkala: „Chudák Sedmička…“
Nicméně v jednom Lenka pravdu má, Jennifer Lopez je sériová monogamistka. Stejně jako třeba Kim Kardashian, tedy pokud je zrnko pravdy na zvěstech, že se bezprostředně po rozpadu manželství s Kanye Westem dala dohromady s Vanem Jonesem. A její chování z minulosti by tomu nasvědčovalo, jen pár měsíců po rozvodu s Krisem Humphriesem se totiž do bílého oblékla znovu, tentokrát na svatbu s Westem. Z toho, co o ní víme, si taky o označení za monogamistku říká Taylor Swift, ale úplně křišťálově čistým příkladem je legendární Elizabeth Taylor. Když herečce lidé její vášeň pro svatby vyčítali, usazovala je: „Spala jsem jenom s muži, které jsem si vzala. Kolik žen tohle může říct?“ Sedm manželů a osm sňatků (Richarda Burtona si – bezprostředně po sobě, jak jinak – vzala dvakrát) je sice na pozvednutí obočí, ale zase nemáme důvod divě nevěřit, že svým mužům byla věrná.
Tak vidíte, sériovou monogamii praktikuje spousta lidí, i ti nejslavnější ze slavných. Je ale zajímavé, že ten hanlivý přídech to má většinou jen u žen. Takový George Clooney se choval úplně stejně – před sňatkem s právničkou Amal Alamuddin byl v sérii (doufejme) monogamních svazků, ale nikdo mu neschopnost usadit se a najít si partnerku ‚na celý život‘ nevyčítal.
Charismatický George byl před svatbou zřejmě typem, který má strach ze závazku. Psychologové podtypy sériové monogamie rozlišují tři a tenhle je nejčastější, i když je s ním spojováno největší množství negativ. U člověka splňujícího tato kritéria nejde o smůlu v lásce, takoví lidé se tak moc bojí závazku, že preferují nekonečnou sérii vztahů – když začne ‚jít do tuhého‘, berou prostě nohy na ramena. Druhý typ hledá romantický ideál, ale vlastně nevěří tomu, že vysněný vztah může vydržet ‚navždy‘. To jsou ty případy, kdy někdo vydrží v manželství deset let, s dalším partnerem třeba dvanáct a ve třetím svazku ještě dvě dekády. Každého z partnerů milovali a žádného ze vztahů nelitují. Třetí podtyp se pak nijak nesnaží chovat podle vzorce sériové monogamie, ale prostě se tak věci kolem něj semelou, opakovaně a hlavně z pohledu druhých strašně rychle. Jakkoli to může zvenčí vypadat nezdravě, stát se to může, mezilidské vztahy mají bezpočet forem.
Pokud jste teď začali přemýšlet nad tím, jestli se náhodou sériová monogamie osobně nedotýká právě vás, zkuste si odpovědět na následující otázky: Když jste single, cítíte smutek a nudíte se? Jsou všichni partneři vždycky hodně pozadu za ideální představou ve vaší hlavě? Čekáte na takovou lásku, kterou vídáte ve filmech, ale nikdy jste ji zatím nezažili? Čekáte, než neuspokojivý vztah rozseknete, dokud nepotkáte perspektivního náhradníka? Bagatelizujete a omlouváte partnerovy či náhradníkovy chyby a nedobré povahové rysy? Když vztah skončí, jste zmatení a nemůžete přijít na to, co se vlastně pokazilo, a neumíte to v sobě uzavřít?
Pokud jste si na většinu otázek odpověděli ‚ano‘, řadíte se s velkou pravděpodobností mezi sériové monogamisty. Nebojte se, neznamená to, že nikdy nenajdete partnerské štěstí. Máte-li pocit, že vás váš postoj v životě brzdí, vyhledejte odbornou pomoc. Není to vůbec žádná ostuda, vztahový terapeut či kouč vás nasměruje na správnou cestu a dobere se s vámi k příčině problému. Možná ale bude stačit, když se sami vědomě rozhodnete, že na partnerství zapracujete, nebo se odhodláte k rozchodu a pokusíte se zlepšit především vztah ke svému já.
Další doporučení může znít jednoduše, ale… Zkuste být po dalším milostném krachu single. Alespoň na půl roku. Je to fakt důležité. A poslední rada: Snažte se trávit plnohodnotný čas sami se sebou. Vyrazte na výlet, zajděte si do kina či na večeři. Sami. A užijte si to. Platí totiž ohrané, ale pravdivé tvrzení, že když se nebudete mít rádi, těžko čekat, že si vás zamilují ostatní.
