Bytová krize komplikuje život mnoha Čechů už několik let, a to zejména ve větších městech. Citelně ji pociťují hlavně mladší páry, které pobírají průměrný plat a uvažují o prvním vlastním společném bydlení. Přestože mají šanci dostat hypotéku, částka, kterou je banka jim ochotná poskytnout, dosáhne sotva na byt 1+kk, v lepším případě 2+kk. Oba partneři jsou tak už od začátku v nelehké situaci – společně zadlužení v malém bytě, kde mnohdy nemají sami před sebou možnost ani chvilkového úniku.
Skutečný problém pak nastává, když se pár rozejde. Přesně to se stalo i osmadvacetileté Petře, která se letos po třech letech rozešla s partnerem. Jak následně zjistila, není tak jednoduché sbalit si kufry a odejít pryč. „Hypotéku jsme si brali společně a společně ji splácíme. Dohodli jsme se na tom, že bychom byt prodali, doplatili hypotéku, rozdělili si zbytek peněz a začali žít znovu už každý sám. Jenže ani jeden nemáme dostatek finančních prostředků na koupi nového bytu, a tak musíme chtě nechtě do nájmu a tady začíná další problém,“ říká Petra.
Momentálně totiž nemůže najít žádný byt, který by si mohla dlouhodobě dovolit sama platit a nového partnera, který by jí s financováním pomohl, zatím nemá. „Zkoušela jsem hledat na různých realitních serverech, psát do různých facebookových skupin, ale pokud už mi tam někdo odepsal, nabízel třeba volnou garsoniéru, která vypadala jakž takž, od 12 tisíc korun výš. To teď platíme s partnerem společně za hypotéku,“ říká Petra. „Je to prostě divný pocit. I když mám práci na plný úvazek, nemůžu si najít bydlení, aniž bych měla finanční zázemí, které mi poskytuje druhý člověk,“ dodává smutně.
Navíc přiznává, že tato situace mezi ní a jejím expartnerem způsobuje nesváry navíc. „Rozchod je vždycky bolestivý, ale kvůli tomuto dalšímu stresu je to ještě nesnesitelnější. Oba nemáme kam jít. Připadá mi, že jedinou možností je přestěhovat se domů nebo spát u přátel na gauči,“ tvrdí a dodává, že by se nedivila, kdyby se lidé v budoucnu rozhodovali o rozchodu i podle toho, jestli si to vůbec můžou dovolit.
Zdražování hypoték tlačí nájmy výš
Pro mladé lidi bylo stěhování s partnerem vždy velkým milníkem ve vztahu. V posledních letech se však společné stěhování stalo méně důležitým. Situace se zhoršila především v posledních dvanácti měsících, kdy se ceny nájmů zvýšily a kvůli velké poptávce, kterou způsobilo zdražování hypoték, mohou ještě růst. Nájemníci raději zůstávají sami na svém místě déle, aby se vyhnuli vyšším nájmům společně jinde. Ti, kteří bydlení nemají a shánějí, se pak musejí potýkat s velkou konkurencí. Poptávka výrazně převyšuje nabídku, takže zoufalí a zranitelní nájemníci mají nulovou vyjednávací sílu.
V důsledku toho se stále častěji objevují "nabídkové války", kdy jsou nájemníci nuceni nabízet vyšší než uvedenou cenu za pronájem nemovitosti, jen aby se odlišili od zástupu ostatních potenciálních nájemníků. Na internetu se množí příběhy, kdy se na prohlídku jednoho bytu dostavilo více než padesát zájemců. Statistiky také vykreslují neradostný obrázek: Zájem o nájmy po letních prázdninách ještě stoupl. Ceny vzrostly meziročně o 20 až 30 procent a v Praze dosáhly podle realitních společností průměrně až hranice 400 korun za metr čtvereční.
To zase působí chaos ve vztazích. Někteří, jako Petra a její bývalý, zjišťují, že proces stěhování na konci partnerského vztahu se zbytečně a bolestivě protahuje. Jiní zjišťují, že svým partnerům dluží tisíce na nájemném. Mnozí z nich se ani nemohou nastěhovat do společného bytu nebo dokonce bydlet ve stejném městě, protože rostoucí nájmy nutí mladé lidi stěhovat se zpět domů. Na druhou stranu, vzhledem k tomu, že si pronajímatelé častěji vybírají za nájemníky páry, mnozí odkládají nevyhnutelné rozchody nebo se předčasně vrhají do společného soužití, jen aby bylo hledání bydlení o něco snesitelnější. Jeden průzkum z roku 2021 dokonce zjistil, že osmnáct procent respondentů se přestěhovalo ke svému partnerovi hlavně proto, že to bylo "finančně výhodné".
Pro devětadvacetiletou Evu působí současná krize zase jako pobídka k návratu k bývalému. Se svým partnerem se rozešla v lednu a od té doby bydlí u rodičů. „To je vše, co si teď mohu ze svého platu dovolit,“ tvrdí otevřeně. Evin bývalý si přeje, aby se k němu vrátila, což pro ni vypadá jako stále lákavější nabídka. „Opravdu obrovským rozhodujícím faktorem, proč si myslím, že to pravděpodobně udělám, je právě to, že by bylo hezké bydlet zase ve svém bytě a ne u našich,“ říká. „Aby všechny moje věci neležely v krabicích v garáži a nemusela jsem dalších pár měsíců, třeba i let žít ve svém dětském pokoji ve společném domě. To je po tom, co mám za sebou, už opravdu trochu depresivní,“ dodává.
Kdysi předpokládala, že v této životní fázi už bude mít finanční nezávislost a jistotu bydlení. „Člověk by si myslel, že mít práci v roce 2022 se rovná finanční nezávislosti a jistotě, ale zjevně tomu tak není. Před dvěma měsíci jsem se bavila se svou šéfovou a ta mi napůl v žertu řekla, že se prostě musím seznámit s nějakým bohatým mužem," říká Eva a druhým dechem připouští, že by to tak bylo ideální. „Myšlenka, že musím potkat partnera, abych měla nějaké jisté bydlení, je tak toxická, ale ovládá moje rozhodnutí ohledně randění a myšlenky na setkání s kýmkoli,“ přiznává.
Člověk by si mohl myslet, že velké abstraktní ekonomické okolnosti mají na náš každodenní život jen malý vliv, ale osobní a politické záležitosti byly vždy propojené. Proto je nezbytné, abychom se naštvali a zůstali naštvaní, než nečinnost a lhostejnost vlády ještě více zasáhne do našich svobod. Protože je špatné, když jste nuceni bydlet v „plesnivém“ jednopokojovém bytě, který stojí víc než polovinu vašeho platu. A ještě horší je, když v něm musíte žít s člověkem, kterého už ani nemáte rádi.
Zdroj: aktualne.cz, dazeddigital.com
