Po nedávném baseballovém zápase v Chicagu se Jeremy Allen White a Ayo Edebiri, kteří společně pracují na třetí řadě seriálu The Bear, stali předmětem spekulací o tom, zda se jejich vztah neposunul na milostnou úroveň. Na internetu koluje video, na němž White svou kolegyni hladí po zádech. Fanoušci, kteří jejich seriálové postavy romanticky spojují, se intimního okamžiku hned chytli a slavili.
V showbyznysu se tento vzorec opakuje neustále – pokud si pár získá oblibu na obrazovce, nevyhne se spekulacím o lásce v reálném životě. Někdy jiskra na place doopravdy přeskočí a zažehne hollywoodskou lásku těch největších rozměrů, jak jsme viděli třeba u Brada Pitta a Angeliny Jolie nebo u Toma Hollanda a Zendayi. Mnohem častěji ale herci sdílejí specifické pouto, které na základě vlastní zkušenosti popisuje novinářka Halima Jibril ve svém textu pro server Dazed. Podle ní nabývá vztah k lidem, se kterými pracujete na konkrétním hereckém projektu, hluboké (platonické) intimity, která vykračuje z mantinelů genderových norem. „V rámci chování, které může mimo divadelní kruhy vyvolat pozdvižení, nám bylo dovoleno projevit intimitu, která se obvykle považuje za vhodnou pouze v romantických vztazích. Prostřednictvím divadla nám byly ukázány alternativní a obohacující formy přátelství.“
Kde jsou hranice friend zóny?
Tato debata se ale netýká pouze kultury celebrit. Jde o odvěký spor, který jsme jednou nebo dvakrát řešili všichni: mohou být muži a ženy přáteli? Pokud ano, jaké chování by mělo být v tomto přátelství tolerováno a jaké je přes čáru? Formulace tohoto „dilematu“ je ze své podstaty diskriminující, jelikož podléhá heteronormativnímu myšlení – tedy že výchozí a nadřazená podoba sexuality je ta mezi mužem a ženou. Pokud vidíme hlubokou platonickou intimitu mezi dvěma ženami nebo dvěma muži, označujeme ji za „bratrství“ a „sesterství“. Autorka a video esejistka Alice Capelle ve své knize Collapse Feminism argumentuje proti tomu, aby se přátelé označovali jako rodina, protože to podkopává význam přátelství. Proč musí být intimní platonický vztah buď sexualizován nebo přirovnáván k příbuzenskému vztahu?
Výzkum má v otázce přátelství jasno: hluboká dlouhodobá přátelství výrazně přispívají ke šťastnému životu. Přesto se ale v hierarchii vztahů řadí na druhé místo za romantické vztahy. Skutečností však je, že přátelství tvoří základ každého silného vztahu, ať už romantického nebo platonického. Přátelství mezi mužem a ženou může být hluboké a významné, může poskytovat emocionální podporu, intelektuální stimulaci a vzájemné porozumění, které přesahují fyzickou přitažlivost. Je důležité si uvědomit, že láska a náklonnost mohou existovat mimo rámec romantiky a sexu, a že tyto platonické vztahy mohou být stejně cenné.
Kamarád taky rád, nebo ne?
To, jak vnímáme vztahy, podléhá určitým společenským stereotypům. Když je muž blízkým přítelem ženy, okolí často předpokládá, že má skryté romantické nebo sexuální úmysly, nebo je naopak považován za „slabého“ či „zženštilého“. Stejně vnímáme takové přátelství v knihách a filmech, kde napjatě očekáváme romantické vyústění. A tak nám to je i předkládáno. Když se podíváme na seriály, se kterými mnoho z nás vyrůstalo – třeba Přátelé nebo Jak jsem poznal vaši matku – v obou skupinkách figurovaly postavy zezačátku jako platoničtí přátelé, a pak v průběhu času se začalo jedno přátelství za druhým obracet v „něco víc“. Jistě, v těchto případech šlo o tvorbu zápletky a uspokojení touhy diváka, nicméně když podobné situace odmala vidíme v popkultuře, je jasné, že si toto vnímání vztahu mezi mužem a ženou internalizujeme a budeme jej aplikovat na život náš nebo našich kamarádů.
Hlazení po zádech, držení za ruce, objetí a pusy. Všechna tato intimní gesta vyjadřují péči, útěchu, solidaritu a lásku, a přestože jsme na ně zvyklí pouze v romantické rovině, stejnou funkci mohou nést i v platonických vztazích. Jak píše Jibril: „Tento přístup k lásce spočívá ve zpochybnění vlastních přesvědčení o lásce, vlastnictví a autonomii. Přátelé mohou a měli by si být navzájem hluboce blízcí. Život je příliš krátký na to, abychom se svých přátel nedotýkali, neobjímali je, a dokonce je nelíbali, jak jen to jde.“ Abychom mohli své vnímání lásky přerámovat, musíme uznat, že láska není omezený zdroj, který je třeba hromadit, ale neomezená síla, kterou lze sdílet s více lidmi v různých formách.
Zdroj: autorský článek, Dazed
