Slabší pohlaví. Je až k nevíře, jak dlouho bylo přípustné do této škatulky napasovat šmahem všechny ženy. A to i přesto, že od přírody musíme například unést mnohem více fyzické bolesti než muži. Všichni, kdo zažily kruté PMS, menstruační bolesti, porod či začátky kojení, se musí nad „slabším pohlavím" hořce pousmát.
Tato fráze sice už není používaná tak často, ale ženy jsou hodnoceny podle svého osobního života. Stačí se podívat na rozhovory s celebritami, které nemají v určitém věku partnera nebo děti. Herečky Klára Issová, Vica Kerekes, Hana Vágnerová nebo moderátorka Daniela Písarovičová, jsou s železnou pravidelností dotazovány na to, „kdy přijde ten pravý" a „zda plánují rodinu".
V konzervativní české společnosti jsou ženy, které nemají či neuznávají tradiční rodinný model, považovány za „vadné". Psychologové tento jev, kdy jsou vysmívané určité skupiny obyvatel, považují za hrozbu společenskému uspořádání. Tedy, když hovoříme o „staré panně", irituje nás nikoliv proto, že žít s partnerem je lepší než bez něj, ale proto, že svým chováním může podrývat ustálený běh věcí.
Slovník, který je ve společnosti ustálen, odráží její stav. Čím jistější jsme, čím větší blahobyt zažíváme, tím méně máme potřebu napadat ty, kteří žijí mimo zavedené rámce. Ačkoliv dnes můžeme hodnotit politickou korektnost v řadě případech jako omezující nebo svobodu ubírající, nadávat ženám nikomu nic nepřinese.
Zdají se vám také obavy zbytečné? Jazyk ale zásadním způsobem utváří kolektivní myšlení. V některých jazycích, jako je například hindština, se vůči mužům používá určitých uctivých obratů, které pro ženský rod chybí. Zatímco ženy mají vůči svému manželovi užívat obrat aap, což si můžeme přeložit volně jako „Vy, můj pane", manželka se adresuje slovem tum, volně přeloženo jako „hej, ty".
V západních společnost je už nepřípustné veřejně nazývat ženy „hysterkami", „starými pannami" i slabším pohlavím. Boj za rovnost se přesunul do takzvaného „genderless" jazyka, kdy kolektivní většina nebude apriori považovaná za mužská, či povolání, která mají jen mužský tvar, dostanou i ženský. V Česku se smějeme třeba termínu „hostka", o který se některá média zasazují.
Rovnost mezi pohlavími u nás všeobecně zatím nepovažujeme za důležitou hodnotu, ale spíš voláme po „starých dobrých časech". I když budete chtít onen krysí závod, ve kterém se ženy hodnotí podle svého osobního života, nikoliv podle profesních schopností vyhrát, neuspějete. Když máte děti, jste ve škatulce „vykojený mozek" (a hlavně nikomu neříkejte, že nekojíte). Pokud nemáte, jste sobecká anomálie. Jste v manželství se svou láskou ze střední a neexperimentovala jste s desítkami partnerů? Asi budete frigidní stydlivka. Chcete zkoumat svou sexualitu? Už nevylezete ze škatulky coura. Pláčete po poradě, protože je toho na vás prostě moc a jste jen člověk? Hysterka. Držíte vždy poker face? Železná lady nebo chlap v sukních.
Vidíte, nejde se zavděčit. Alespoň ne ve společnosti, která ženy objektivizuje a nálepkuje. Pokud chceme lepší budoucnost nejen pro své dcery, ale pro nás všechny, měli bychom si dávat na pusu. U jazyka totiž vše začíná.
