Často slýcháme, že feminismus je boj žen proti mužům, i když jeho podstata tkví v něčem úplně jiném. Ženské otázky se více a více dostávají do veřejné diskuze a intenzivněji prostupují vrstvami společnosti a pokud chceme slušnou a prosperující společnost, feministická témata nám nemohou být cizí.
Ženám je feminismus z podstaty věci bližší, jelikož na první pohled řeší problémy, které se týkají přímo jich. Pokud ale odkryjeme tuto vrstvu, zjistíme, že feminismus není jenom pro dámy, že řeší komplexnější pohled společnosti na obě pohlaví a může pomoci zbavit se stereotypů a genderových rolí i mužům.
Možná si říkáte, proč by se tím muži vůbec měli zabývat. Kolikrát se ale váš kluk před vámi styděl, když byl smutný a plakal? Kolikrát se cítil jako slaboch, protože nesplnil očekávání okolí a projevil své emoce? A kolikrát potají okukoval sbírku vaší skin-care nebo si vybíral outfit déle, než vy? To, že muž musí něco splňovat, aby byl pořádným mužem, že musí být zákonitě hlavou rodiny nebo stabilní balvan dusící v sobě svoje pocity, a také že o sebe nesmí moc pečovat, aby mu to náhodou neubralo jeho mužství a mnoho dalšího jsou skutečnosti, které pánské populaci implementoval patriarchát. Feminismus bojuje proti všem genderovým stereotypům, staví se i proti těmto.
Mohou být i pánové feministé? Zeptali jsme se šesti mužů ve věku od 20 do 45 let a různých povolání, abychom to zjistili. Položili jsme jim tři otázky, na které každý odpověděl trochu jinak, ale na jednom se shodli. Na čem? Dozvíte se z naší ankety!
- Jak vnímáš feminismus? Znamená pro tebe něco?
- Myslíš si, že je feminismus v naší společnosti potřebný?
- Cítíš se být feministou? Proč ano nebo proč ne?
Viktor, 25 let, student/content editor
1. Feminismus vnímám jako hnutí lidí, kteří bojují za něco, co už by dávno mělo být celosvětovým standardem. Kolem mě se feministů a feministek pohybuje poměrně velké množství, takže tento pojem pro mě znamená především každodenní boj mých kamarádek a kamarádů za pohlavní rovnost, ať už společenskou, ekonomickou nebo i třeba politickou.
2. Ano.
3. Ano, ve smyslu že souhlasím s tím za co feminismus bojuje — tedy rovnoprávnost mezi ženami a muži. Na druhou stranu se rozhodně necítím jako aktivista, protože se obecně na sociálních sítích a ani běžně na veřejnosti k podobným tématům nebo třeba k politice nevyjadřuji.
Richard, 45 let, fotograf
1. Je mi sympatický. Autentická snaha i spravedlivou věc.
2. Ano, ženy jsou rovny mužům. Spousta mužů u nás jako by si to nechtělo uvědomit.
3. Do jisté míry určitě ano. Nebrání-li projevům džentlmenství.
Ondřej L., 33 let, dramaturg
1. Jako cestu ke společnosti, ve které by se mi žilo lépe.
2. Podporovat feminismus je podle mě naprostá nutnost, pokud jednou chceme žít v sociálně spravedlivějším prostředí. Je to téma, které se týká každého člověka, i když si to třeba momentálně nemusí uvědomovat.
3. Rozhodně cítím, ale je pro mě důležitější se podle toho chovat než o tom často mluvit. Jsem si vědom svých privilegií a každý muž podle mě může přispět k tomu, aby bylo naše přímé okolí otevřenější a inkluzivnější pro všechny.
Siegfried, 35 let, malíř
1. Feminismus vnímám jako druh racionálního smýšlení nad pravdivostí, svobodou a svébytností ve vztazích mezi pohlavími. Za nejdůležitější složku feminismu považuji tu, která se snaží poukázat na jisté iracionální předpoklady ve společnosti, jež vedly a doposud stále vedou, k hierarchizaci pohlaví. Feminismus ukazuje nesnáze, na které ženy narážejí ve chvíli, kdy se snaží vymknout se ze sféry patriarchálního předpokladu. Jestliže je tato touha po svébytnosti komplikovaná a v mnohých případech stále nemožná, feminismus se ptá: „Proč?“. A pro nás by to mělo znamenat přinejmenším zamyšlení se nad odpovědí.
2. Je-li pro naší společnost potřebná svoboda, vzájemná úcta, pravdivost, rovnost, rozum a láska, skutečný feminismus s tím nebude v rozporu. Neštěstím feminismu je to, že se od své první vlny rozštěpil do mnoha podob. Přitom problémy nastíněné první vlnou zůstávají. Přítomnost vždy zahrnuje minulost a ta je vystavěna převážně muži. Feminismus by se měl snažit k této patriarchální, dlouhými staletími komponované kostře, přidat ženský pohled, zkušenost a kritiku, které zde logicky chyběly. To by mělo v ideálním případě vést k zahájení diskuze mezi pohlavími, nikoliv k válce.
Potřeba přiznat ženám právo na svébytnost by neměla vzbuzovat jakoukoliv paniku a pocit ohrožení, jestliže chováme úctu k lidstvu v jeho celistvosti. Jestliže ženy odmítají být těmi druhými, nedokazuje to nic o tom, že by jejich vůle měla směřovat k tomu, aby se nyní těmi druhými stali muži. Racionální diskuze by měla být nejvyšším cílem feminismu a taková diskuze může být úspěšná jen tehdy, když bude snaha o porozumění a řešení na obou stranách. Myslím si tedy, že feminismus je také hodně o mužích, o tom, jak ženám důvěřují, jak naslouchají jejich potřebám a jak na jejich svébytnost dokážou či nedokážou nahlížet a reagovat. Je zřejmé, že svébytnost žen také nakonec apeluje na větší samostatnost mužů, což může být jedině prospěšné, protože v konečném důsledku by mohlo dojít k tomu, že každé pohlaví bude žít z vlastního zdroje.
3. Jestliže toužím po tom, aby ženy nabyly plné svébytnosti, musím být nutně feministou. Myslím, že být feministou z mužského hlediska znamená přát ženství svobodný a důstojný život bez toho, aby musel být jakkoliv závislý na mně nebo na pravidlech, které mě zvýhodňují. Také se domnívám, že feminismus může osvobodit i muže, jestliže si uvědomí, že nejde o válku. Můžou tak vést se ženami velmi zajímavou diskuzi o jejich vnímání a cítění, ponořit se do jejich světa a dát nahlédnout do svého. Je tedy otázkou, čeho se muži vlastně bojí?
Ondřej, 33 let, produkce/management/organizace
1. Feminismus je určitě důležitý a vnímám ho převážně pozitivně, jen mě mrzí že je občas exkluzivní a některé feministky jsou diskriminativní vůči menšinám. Dobrý příklad je J.K. Rowling, která udělala spoustu skvělé práce pro ženy, ale její výroky o transgender komunitě byly absolutně neakceptovatelné. Spoustu influencerů je na tom podobně a to včetně rasismu. Další dobrý příklad je kauza Chidera Eggerue vs. Florence Given. Pokud se bavíme o rovnosti práv, ostatní menšiny by měly být součástí. Tohle samozřejmě existuje i u jiných menšin, ale bílé hetero ženy budou mít vždy víc prostoru, než kdokoli BIPOC nebo LGBTQI+. „Intersectional” je ta správná cesta z mého pohledu.
2. Absolutně! Bohužel nejsme ani zdaleka blízko absolutní rovnosti. Každý malý pokus změnit věci je stoprocentně potřeba a pokud to někoho byť jen donutí se nad sebou zamyslet, tak je to úspěch.
3. Určitě se cítím být feministou, hlavně mě hrozně nebaví genderové role a jaký tlak to vyvíjí úplně na všechny. Ať už je to móda, předražený hygienický potřeby, body hair nebo sexismus, všechny zajetý patriarchální principy se musí změnit.
Martin, 20 let, student
1. Vnímám ho jako snahu o plné zrovnoprávnění žen s muži. Znamená pro mě něco, co určuje moje každodenní chování a směřování
2. Potřebný? Podle mě je naprosto nezbytný! Přestože jsme na tom oproti např. Afghánistánu velice dobře, i přesto máme značné rezervy (platová nerovnost, bagatelizace sexuálního obtěžování atd.) a proto cením snahu každého člověka o nápravu stávajících poměrů.
3. Cítím se být feministou, ale spíš v tom každodenním významu. Neúčastním se demonstrací, nepronáším plamenné projevy, spíš se snažím svým chováním působit tak, aby bylo v mé přítomnosti ženám příjemně a nebály se být (vzezřením i chováním) samy sebou. A abych odpověděl na to, proč, tak můžu snad jen říct, že mi nejsou lhostejné pocity lidí (nejen) kolem mě, takže když můžu komukoli pomoci zlepšit jeho postavení, rád této nabídky využiji. Zvlášť když se jedná o někoho, bez koho by byl svět daleko smutnějším a prázdnějším místem.
