Ať to tak vnímáte, nebo ne - nechat si upravit vlasy u kadeřníka je intimní zážitek (tedy alespoň podle posledních zahraničních studií). Dotýkají se vás, vstupují do vaší komfortní zóny a je tak přirozené, že s nimi navážete osobní kontakt. Nehledě na to, že vám pomáhají utvářet vás samé – vlasy jsou považované za součást identity a sebeúcta klientů se po návštěvě salónu podle řady výzkumů zvyšuje, zejména u žen.
První důvod, proč se lidé svým vlasovým umělcům otevírají je tedy jasný. Tím druhým je, že se v dnešním světě postupně rozpadá komunikace v rodině, v pracovním životě a mezi blízkými přáteli, protože nikdo nemá čas poslouchat. Tomu je jinak v salónu, kde je naopak času nazbyt. A kadeřníci to chápou a plně respektují.
„Lidi se k nám chodí vypovídat a měli by k tomu mít prostor. My bychom určitě měli více naslouchat než mluvit. Když se mě zeptají, jak jsem se měl na dovolené, nebo na můj názor, tak jim to samozřejmě řeknu, ale rozhodně by měli víc vyprávět oni,“ řekl nám Jonáš, co se v oboru pohybuje více jak 10 let. „A ačkoliv zde dotyk hraje velkou roli, i tohle je svým způsobem vztah, který se musí budovat a jen málokdo se mi svěří hned na první schůzce. I když samozřejmě záleží na povaze lidí,“ dodává.
Mezi témata, která lidé nejčastěji řeší, patří podle průzkumu rodinné záležitosti, manželství, partneři/partnerky, milenci/milenky, láska, vztah a děti. Ale někteří se rozhodně nebojí prozradit ani daleko osobnější věci.
„Jednou se mi stalo, že mi zákaznice začala povídat o obřízce a že by nechtěla jiného chlapa než obřezanýho. V tu chvíli jsem pomalu začínal mít mindrák, že mám předkožku,“ směje se Jonáš. „Vedle toho jsem v kadeřnictví také zaslechl například příběh o slečně, co těsně před svatbou zjistila, že ji její nastávající manžel podvádí s její sestrou,“ doplňuje.
„Mně se nejčastěji lidé svěřují se vztahy, ale co nikdy nezapomenu bylo, když mi jeden pán vyprávěl, že chtěl se svou ženou spáchat sebevraždu. To na mě bylo hodně silný kafe,“ sděluje Berenika.
Pokud si právě říkáte, že kadeřníci toho vědí víc jak Kelišová, musíme vás zklamat. Takovéhle zajímavé příběhy se podle Jonáše v salónech neobjevují jednou či víckrát za den, ale například jednou za týden, nebo čtrnáct dní.
Slib mlčenlivosti
Ačkoliv kadeřníci nejsou doktoři a nejsou tak vázáni lékařským tajemstvím, spousta z nich se chová jako by byli. Informace, které jim byly svěřeny uchovávají v bezpečí a v případě, že o nich mluví s jinými zákazníky, snaží se je anonymizovat. Ať už je to tím, že se v minulosti spálili, nebo tím, že vědí, že se opařit mohou. To prokázala studie z Turecka, z roku 2016, ve které 10 z 13 kadeřníků řeklo, že tajemství svých klientů dále neprozrazují a 3 uvedli že ano, ale beze jména.
„Každá kadeřnice je svým způsobem takový psycholog. Mě má práce baví a jsem ráda, že zákazníci ve mně mají důvěru. Ale vím, že kdybych o jejich tajemstvích mluvila s někým dalším, pak ji naruším. S příchodem nového člověka tak přichází nový příběh, o němž se budu znovu bavit až při další návštěvě jeho vypravěče,“ popisuje Daniela.
„Ono to je, jak se říká – svět je malý. A já vím, že ke mně chodí spoustu lidí, co se zná navzájem. Měla jsem tam například dva kamarády, kteří na sociálních sítích vystupovali jako nejlepší parťáci, ale u mě přitom jeden druhého pomlouvali. A kolikrát opravdu ošklivě. Až mi to bylo líto a v takové chvíli bylo těžké něco nevyzradit, ale věděla jsem, že nemůžu,“ popisuje Kamila.
Svěřují se i kadeřníci?
A zákazníci nejsou jediní, kdo předává historky ze svého života. Již zmíněná turecká studie zjistila, že každý ze 13 kadeřníků také sděluje svá tajemství svým klientům. Naši respondenti se přiznali, že dělají totéž, ale mají pro to určitá pravidla.
„Dotyční jsou sami zvědaví a často kladou otázky. Svěřuji se ale až když ke mně chodí déle a trochu je poznám,“ říká Kamila, která pracuje v pánském salónu.
„Vytahování svých problémů před klienty se bráním, protože člověk postupem času zjistí, že mu to může jenom ublížit. Uvědomí si, že když už dělá nějaký hříchy, tak by si je měl nechávat pro sebe. Prostě ač to vypadá, že jsme přátelé, že se známe dlouho, že máme osobní vztahy, tak stále je tam to ohraničení zákazník-kadeřník, které by tak mělo zůstat. Ale kolikrát, když jsem měl nějaké životní bolení, tak jsem se pár z nich z toho taky chtěl vypovídat,“ vysvětluje Jonáš.
„Já bych neřekla, že se úplně svěřuji. Samozřejmě si s každým povídám o životě, ale soukromí do toho netahám. To jenom v případě, že mi tam přijde nějaká kamarádka,“ doplňuje Berenika.
Přátelství mezi kadeřníky a zákazníky
Málokterý kadeřník považuje všechny klienty, kteří se mu svěřují, za své přátele (konkrétně se jedná o 2 ze 13). Pokud si s některými z nich ale opravdu sedne, pak mnohdy nevidí problém v tom, přátelství navázat. Z našich respondentů každý našel mezi lidmi, kterým se staral o vlasy, nová přátelství či partnerství. I když tvrdí, že by člověk měl být při sbližování obezřetný.
„Mezi svými zákazníky mám spoustu kamarádů, ale člověk si je musí vybírat pečlivě. Já nejprve nabízela tykání skoro každému a lidi si potom myslí, že vám můžou napsat den předem, jestli můžou zítra zajít na stříhání. No a tak to úplně nefunguje,“ vypráví Kamila.
Někdy se seznámení v salónu ale vyplatí. „S přítelkyní, která byla prvně moje zákaznice, jsme teď už dva roky a já doufám, že se jednou i vezmeme a budeme spolu mít děti,“ zakončuje šťastně Jonáš.
Co si z toho tedy odnést?
Kadeřníci působí jako moderní psychologové a pokud mluvíte v jejich salónech, jedná se o „safe space“. Zároveň ale pamatujte na to, že žádnou přísahu mlčenlivosti nepodepsali. A všichni víme, jak snadno může člověku něco ujet.
*Z důvodu citlivého tématu jsou naše zdroje anonymizovány skrz změnu jmen.
